VanTom

Osamělá, frustrovaná a také dosti nevyrovnaná žena nastoupí k neznámému řidiči kamionu na náhodný sex a zůstane s ním po delší část jeho cesty. A jak jedou, v kabině si povídají a postupně se jeden druhému otevírají. Ani nic zvláštního nezažijí a nikoho nepotkají, jenom se v této intimní road-movie pokusí o překonání odcizenosti a prázdnoty, nahromaděné v moderní společnosti.

SEZÓNA 1: Každý může mít svůj vlastní z-seriál (protože zombie jsou v kurzu), řekli si v SyFy a ve spolupráci s nechvalně proslulým studiem The Asylum tak učinili. A vzniklo guilty pleasure jak vyšité. Nemá smysl se v čemkoliv šťourat, tohle je čiročiré laciné céčko, oproti "konkurenci" se vymezující hned z počátku: "Bože, jak já nesnáším morální dilemata!" A protože si svou roli uvědomuje, potutelně sází hlášky a jeden totálně šílený nápad za druhým (znado, zunami); pravda, jejich zpracováním už neoslní, ale snaha se cení. :-) Já se fakt chvílemi bavil víc než u souběžné 5. série chodících mrtvých. *** SEZÓNA 2: S nějakou kontinuitou si tvůrci hlavu moc nelámou, spíše se snaží navázat smrští ještě neskutečnějších a bláznivějších situací, do kterých hrdiny uvrtávají (z-tráva, z-muzeum (se skvělým cameem G.R.R. Martina)). "Kvalita" ovšem tentokrát kolísá o něco výrazněji (nahoru i dolů). ** SEZÓNA 3: Dle mého se výraznější zaměření na "seriálovost", tzn. děj a postavy, vymstilo a jasně odkrylo, o jak tupou a levnou produkci se tu jedná. Dříve spásné bláznivé zombíkovské bizarnosti nerozumně ustoupily do pozadí před ambiciózním, avšak spatlaným, děravým, přihlouplým (a v akci veskrze nudným) konfliktem Murphyho mesiášské snahy zbudovat komunitu jím ovládaných "směsek" a cíle ostatních mu ji překazit získáním jeho krve = vakcíny, posléze jeho modré, skokově dospívající dcery Lucy. **

Teenagerská romantika a srdceryvné drámo v jednom (a.k.a. červená knihovna pro mladé - protože co 5 minut vyhrává nějaký anonymní moderní song). Stejně jako projev Miley Cyrus střídá civilní, "upřímné" okamžiky se strojenými, umělými a papírem šustícími. Slabší 3.

Film závažné téma rasismu a skinheadů sice poměrně zjednodušuje, ale stejně z těch extrémních názorů nemůže nemrazit. Přinejmenším velmi dobře zobrazuje enormní dopad na rodinu. Jenom mi to přišlo chvílemi nepatřičně natočené až jako antická tragédie (zpomalené záběry, chorály), ale ani celkový styl "reportážní" kamery s close-upy tváří mi neseděl. A už vůbec ne ten "šokující" závěr, který víceméně neguje celé předchozí vyznění.

Líbivá kresba a dokonalá animace zcela záměrně kontrastují s válkou zbídačeným prostředím a krutým osudem hlavních postav. I když ono celkové vyznění není úplně drsné, ale spíše takové poetické, první 2/3 často radostné a dětsky živelné. Konec pak také neždíme slzičky za každou cenu. Jednoznačně jedinečné dílo, které by asi těžko mohlo v takovéto "disneyovské" kvalitě vzniknout jinde než v Japonsku.

Tak mně se Peklo na Zemi líbilo o dost víc než směšně bizarní dvojka. Příběh rozvíjí události minulých dílů, zodpovídá pár otázek a nepostrádá celkem strašidelnou atmosféru, především ale charizmatický Pinhead, neodolatelně nabízející zvrácená potěšení, konečně téměř nesleze z plátna. Závěrečná akční naháněná v ulicích mi už přišla trošku slabší, hodně béčková.

Ty přepálené akční scény by tu ani nemusely být, parodické luštění hádanek a posvátná úcta k Deklaraci nezávislosti se starají o dostatečnou zábavu samy o sobě. "Stopy vedoucí k dalším stopám" jsou samozřejmě na štíru s logikou (mírně řečeno, viz např. dokonale čitelný několikabarevný "vodotisk" na rubu 200 let starého dokumentu), nicméně jejich nalézání a odhalování má slušné tempo, zvraty a celkovou atraktivitu.

Dokud si jen hraje s prvotřídním nápadem naprosto bezelstné, upřímně pravdomluvné společnosti (o možnosti neříkat nic se jí také nedoneslo :-)), jde o skvělou komedii plnou Gervaisových sebeshazovačných fórků. Když pak přejde do vyloženě romantického módu, neztrácí poutavost zase díky okouzlující Jennifer Garnerové.

Nikterak efektní, naopak až stroze komorní utrpení v zajateckém táboře někde v Laosu na začátku vietnamské války, které věrohodně sleduje živoření pár vězňů, postupné přípravy jejich útěku a následné prodírání hustou džunglí. Nezlomnost člověčího optimismu, "fyzické" herectví, krásná krajina a zároveň chladná, odtažitá režie přinášejí silný, vcelku nevšední zážitek.

Relativně pohodová a neškodná dobrodružná komedie o trojici dlouholetých kamarádů, kteří se na počest zesnulého čtvrtého vydávají do divočiny najít ztracený poklad. Pár hlodů zaručeně pobaví, ale příliš často se jen dlouze a neefektivně hrotí absurdnost situace, což prokládá "hřejivé moralizování" o přátelství až za hrob a žití naplno.