VanTom

Nuzný/nudný život ospalé indické vesničky rozčeří volnomyšlenkářská dobrodinka, když děckám daruje skateboardy a ukáže jim tak nový svět/koníček, díky němuž překonají (na chvíli?) zaryté kulturní zvyky, postavení žen/dětí i kastovní systém. Příjemná "feel-good" pohádka rozhodně nesbírá body za originalitu, ovšem neokoukaná realita a exotika tradiční Indie dělá hodně. Šablonovitě uslzené finále na turnaji ale spíš jen (zpomaleně) profrčí kolem, protože se nedaří filmařsky "nevychtěně" podat.

Až roztomile pitomé "osmdesátkové" akční céčko (trash) nedává moc smysl (ostrůvek Atlantida se sice vynoří z hlubin, ale po celou dobu naše skupinka nájemných žoldáků a vědců bojuje proti zástupu punkerských motorkářů; a opravdu by mě zajímal ten "macgyverovský" postup neutralizace radiace z ruské jaderné ponorky :)) a neustálé přestřelky působí ve výsledku fádně a jednotvárně, ovšem čím dřív se mu (a výjimečně i s ním) začnete aktivně smát – ať už záporným hereckým výkonům či srandovním trikům, tím víc se můžete provinile bavit.

Atmosférická temná kriminálka od začátku skvěle šlape a dvě odloučená vyšetřování propojuje až po polovině, aby pak podřadila a přes nepravděpodobné akce (resp. nepatřičnou akci) dospěla k překombinované, vachrlaté pointě – při níž nechává logiku zasypat lavinou.

Kriminální zápletka, kvůli které se nerudný polda se svým mladým kolegou nastěhují do domu rozjívené rodinky Robbersonových, aby sledovali zločince z vedlejšího domu, samozřejmě na dlouho vyklízí pole, jak se na první dobrou si do noty nepadnuvší strany pomalu sbližují. Problém je, že se povětšinou chovají jako idioti, což má být vtipné, ale není.

Brilantní katastrofická satira ostře řeže do současné zmedializované reality / politiky / společnosti, která je tak svobodná, až může slepě následovat každého prospěchářského blba, popř. prostě nevidět (či rovnou popírat), co má přímo před očima. Nezachází do vyloženě zkarikovaných extrémů, vlastně se dá chápat i protistrana (sám nevím, jestli bych pár nervózním vědcům hned uvěřil – natož jak bych pak reagoval). Velmi dobře navíc vykružuje charakterový oblouk u důležitých postav, aby osud planety dojemně zpečetila u rodinné večeře. Za mě plný zásah… (i za toho bronteroka :)).

I po akční stránce velmi slušný animák staví nedoceněného, citlivého "bondovského" padoucha do trapné situace, když po porážce své "supermanské" nemesis najednou nemá do čeho píchnout (a tyranizovat porobené obyvatele Megaciti už ho nebaví). Sice mu v druhé (romantické) třetině lehce spadne řetěz, ovšem množstvím podařených vtípků, žánrových narážek či obrácených klišé (a zlovolných rockových vypalovaček) drží úroveň spokojeně vysoko.

Nemůžu porovnávat se seriálem, ale tento vánoční speciál mi přišel opravdu hodně dětský. Což samozřejmě neznamená, že se několik bezmála geniálních fórků neurodilo a sváteční nálada nedostavila.

To se Vám onehdá v létě v prosluněné Itálii měli dva chlapci tuze rádi. Scénář jejich prázdninové, přitom celoživotní vzplanutí podal mimořádně přirozeně, citlivě, bez dramatických výlevů a zásadních překážek – což by se na druhou stranu dalo brát i jako zápor, protože o ničem jiném opravdu nebyl. Až emoce ze závěrečného rozloučení (a chápavého monologu otce) jej pozvedly o stupínek výš.

Jako ostatně vždy u jakýchkoliv antologií, vyskytují se tu i slabší kousky (dokonce takové, které mě vůbec nebavily – Killmonger E6). Vyvažují je nicméně ty povedenější (nebo aspoň s nějakým výrazným prvkem – nabušenou akcí (Kapitánka Carterová E1), humorem (party Thor E7)) a najdou se i vyložené dramatické klenoty (Dr. Strange E4). O nepochybné 4. hvězdičce pak rozhodl ten poslední (E9), který všechny předchozí nečekaně propojil. Jinak animace byla OK, ale na zadek jsem si z ní určitě nesedl (zvlášť pod čerstvými dojmy z Arcane: League of Legends). PS: Vyloženě mě zklamalo, že navzdory marketingovým vnadidlům mnoho zásadních postav nemluvilo svými hlasy z MCU (Black Widow, Captain Marvel, Tony Stark, Peter Parker, Steve Rogers, …).

V podání této 3,5hodinové akademické lekce z historie vypadá "bratrovražedná" občanská válka jako spořádaná záležitost kultivovaných bohabojných gentlemanů, bojujících za šlechetné ideály (speciálně z pohledu Konfederace) a pronášejících jenom vznešená (vlastenecká, patetická) moudra. Ve všem tom manévrování desítek regimentů, brigád, batalionů, pod velením snad ještě vyššího počtu generálů a plukovníků, se ale vynořuje jen minimum mikropříběhů a scházejí tak nějací hrdinové, se kterými by mohl divák něco prožívat. Silně věřící "Stonewall" Jackson jím začne být až v závěru, kdy se přece jen nějaké emoce dostaví (navíc útok u Chancellorsville patří k těm lépe natočeným). Pokračování příště… ehm, tedy minule (Gettysburg, 1993).