Megamysl

Možná jsem čekal trochu více v akčních scénách, i tak je ale Megamysl příjemnou hříčkou na nedělní odpoledne. Co mě zaráží jsou zvučná jména v anglickém dabingu: přesto, že ten český zněl překvapivě dobře a neměl jsem s ním jediný problém, mě docela mrzí, že jsem neviděl originál. Megamysl je totiž snímkem, který - ač mě většinu stopáže bavil, občas jsem se usmál a sem tam obdivoval dobrý nápad - nemusím vidět dvakrát. Nejvíce oceňuji hrátky s jazykem, kdy autoři nasadili reportérce Roxanne do úst takové perly, že by se za ně nestyděla ani nejzvučnější jména světové literatury, její přímé přenosy byly vážně k popukání, Občas se vlastně člověk u těch animáků až zamyslí, jak malé děti v sále nemohou dobrou půlku filmu absolutně pochopit... malým akci a gagy, dospělým odkazy a únik z reality. (02.01.2011)

Megaanimák. Neuveriteľné, koľko nápadov a originality sa ešte dá vopchať do tak nenápadného filmu. Po žánrovom konkurentovi som plesal a tomuto filmu som už nevenoval patričnú pozornosť, a dlho si budem vyčítať, že som v kine nedal šancu obom. Z pomyselného súboja má tento zlodušský variant mierne navrch, najmä po humornej stránke. Zmotaný som bol od začiatku do konca, animácia je dokonalá, príbeh graduje každou minútou, k vylepšeniu dokonalosti využíva každú sekundu, každú postavu a každú hlásku, nielen hlášku. Asi je vo mne ešte stále veľký kus decka, ktoré pri takýchto filmoch slintá. 95%. (28.01.2011)

V žánru filmů s kreslenými zápornými hrdiny v hlavní roli, kteří v této předvánoční době atakují kina, mi přijde MegaMind mnohem nápaditější než takové Despicable Me. V originálu je naprosto senzačně nadabováno, po hudební stránce se konečně jednou ve filmu pro děti objevilo i něco rockovějšího (výborné Welcome to the Jungle), po stránce příběhové vlastně nemáte moc tušení, kam se to celé bude vyvíjet (zvlášť po téměř-úvodní scéně s lidskou kostrou), a vizuální část je přesně taková, jakou u animáku dnešní doby očekávám. Nicméně to nic nezmění na faktu, že jsem se zas až tak mega nebavila, a ve střední části filmu, kdy je děj založený na tom, že se hlavní hrdina nudí, jsem se nudila s ním. (04.12.2010)

Další z filmů, kde mě odrazoval zjev hlavní postavy, ale nakonec jsem ráda, že jsem ho přesto viděla. Vizuál samotný není sice nic úžasného, ale jde především o inovativní příběh, který dokonce dokáže překvapit a to je u pohádky vždycky osvěžující. Navíc postavy jsou dobře charakterově vykreslené, mnohé z nich zábavné, a celkově mě bavil i samotný "psychologický vývoj" Megaminda. K tomu přihodíme výborný originální dabing (bavil mě hlavně Brad Pitt a Jonah Hill) a vznikne docela obstojný nadprůměrný animák. ~(3,7★)~ (02.02.2019)

Dreamworksovské CGI animáky byly vždycky hlavně rychlospotřební zábavou a vyjma prvního Shreka a How to train your dragon se nikdy nedokázaly prokopat do úplně první ligy (ve které jsou krom nich, pravda, snad už jen Úžasňákovi protože zbytek Pixaru převážně smrdí), ale i přes množství filmů které u nich vzniká se kupodivu drží kvalitou v docela potěšujícím nadprůměru. Když tedy pomineme pár excesů, převážně v podobě příšerných pokračování... mezi které Megamind rozhodně nepatří. Jen těžko se sice vymaní ze škatulky "hravá parodie na komiksové filmy", protože při zábavném bourání všech možných komiksových klišé jde až moc daleko a zapomíná na stavění vlastního nosného příběhu (na rozdíl od právě Úžasňáků), ale pro člověka znalého alespoň povinného minima z old school superhrdinských klasik je parádní oddechovkou a překvapivě dobře fungující komedií. Infantilní nikoli ve smyslu "dětské", ale spíše "bezelstně hravé" - stejně jako samotný hlavní hrdina který se s šibalským úsměvem chce v prvé řadě pořádně bavit. A za přestylizování superhrdinů do podoby rockových hvězd (se super hudbou) bod nahoru. 8/10 (02.09.2011)