VanTom

Sám o sobě klišovitý půdorys černošských filmů z ghetta k parodování přímo vybízí, proto není překvapením, že stačilo jen tady trochu přitlačit, tuhle přehnat a tam přepálit a vtipné situace byly na světě. Do nechutností příliš nesklouzávaly, i tak se trapných či vyloženě debilních přihodilo víc než dost – a nesvázané čímsi jako příběhem se přesytily už po nějaké tři čtvrtě hodince.

Nikoliv bezvýhradná, ale zkrátka parádní jízda v atraktivním steampunk/fantasy městě, jehož politiku a (její) proměnu zevrubně řeší, a se skvěle prokreslenými postavami (zde bych viděl asi největší háček, hrdinských originů je tu pomalu tucet, takže na nejzajímavější linku sester Vi a Powder/Jinx se zas tolik nedostává). Všechno zasluhuje absolutorium, od zmiňovaných postav a světa, přes dokonalou, kinetickou akci (kterou se překvapivě neplýtvá), až po fantastickou audiovizuální prezentaci s originálním výtvarným stylem/animací. Druhá sezóna je povinnost (a to říkám jako hrou nepolíbený)!

Úskalí vystoupení dvou kamarádů z drogového byznysu, resp. vykoupení unesené přítelkyně (o kterou se svorně dělí), se Oliver Stone snaží podat podvratně cool a progresivně mladicky, jenže scénář není nijak extra interesantní, postrádá drajv a ani chemie mezi protagonisty nehoří na 100 % (zejména nijak zvlášť nepotěšila nevýrazná Blake Lively). Z jakékoliv ostřejší hrany (v nahotě, krvi, vášni, brutalitě) navíc stejně ucouvne do bezpečí.

Ferrellova typická postavička nedospělého, ale upřímného dobračiska se srdcem na dlani nepřekvapivě dobře pasuje do vánočního dobrodružství dětinského "elfa", v divočině New Yorku hledajícího a napravujícího svého otce. Jen pár obhroublými scénkami koření milý (infantilní) humor a v pohádkové stylizaci se jí daří povznést ducha Vánoc do vyšších otáček (tryskového pohonu Santových sání). 7/10

Plány partičky geniálních počítačových individuí nahackovat nadnárodní megakorporaci – se všeříkajícím názvem Evil Corp – a tím přinést lidu svobodu od peněz, dluhů, účtů… (asi?) – se rozjížděly tak zeširoka a zboku, až o ně vlastně v průběhu přestalo jít. A to proto, že se ve svébytném (a pozvolném) stylu vyjevovala paranoia, antisociálnost (skoro fobie) a rozdvojená osobnost hlavní postavy, v podání Ramiho Maleka vysoce zajímavého studijního případu. Kvůli němu stojí za to dát Mr. Robotovi šanci dál, protože fascinuje řádově víc, nežli podvratně idealisticko-anarchistický program seriálu.

Rozhodně zajímavý, i když poněkud suchý (stejně jako hlavní protagonista – analytik úředník) životopis jednoho z prvních vyšších důstojníků CIA. Že se mu kvůli nikdy nekončící práci rozpadá manželství, že nemůže nikomu důvěřovat, že jeho osobní život je pod drobnohledem (ruských) nepřátel, že nakonec musí volit mezi loajalitou k rodině či k vlasti – to se tak nějak dalo očekávat a paradoxně mě film nejméně bavil ve finále, kdy se nepříliš úspěšně snažil dramaticky uzavřít, resp. něco srdceryvného z předchozího děje vyvodit. Lepší 3 * (pro 139 minutovou verzi).

Vytrvalé hledání unikajícího přeludu – příslibu lidskosti – malým nevinným robotickým chlapcem se rozkládá do několika (i žánrově odlišených) částí, které moc nedrží pohromadě (naprosto se třeba vymyká pasáž v "madmaxovské" robo-destrukční aréně). Natočené, zahrané (malý Haley Joel Osment podává fantastický výkon), vyrenderované a ohudbené jsou všechny bezchybně, nicméně u sentimentem přetékajícího závěru (přilepeném dovětku po 2 tisících letech) jsem už horko těžko držel oči otevřené.

Neřekl bych, že všudypřítomné hlášky vždy trefily cíl a sem tam i necitlivě drhly, ovšem to bude asi jediná hnida, kterou proti epesnímu závěru trilogie mám. Nejedná se o akční jízdu od začátku do konce (nicméně souboje s Dr. Strangem v zrcadlové dimenzi nebo ten týmový závěrečný stály za to), protože důsledně buduje přerod bezstarostného teenagerského paka do muže, u něhož „s velkou mocí přichází i velká zodpovědnost“. Emocemi nešetří a tragická (IMO doopravdy nečekaná) smrt zásadní postavy silně zasáhne, stejně jako další dojemný moment – záchrana (i když patří jiné verzi); a samozřejmě finální rozhodnutí. Má, pravda, obrovskou výhodu z toho, že tradiční Spideyho záporáky nemusí představovat – byť o ně de facto nejde. No a úžasná chemie mezi třemi představiteli jedné role prostě nemohla nezafungovat, jelikož zkrátka představuje splněný fanouškovský sen, ty dva znovu vidět. [CineStar Anděl]

Romantizované vzpomínání na dospívání (à la Svěrákova Obecná škola) a první platonickou zamilovanost záměrně zkresluje podobu doby – fašistického nadšení, maloměšťáckých klevet, (po)válečného běsnění – až do bláznivé frašky plné přemrštěného italského temperamentu. Jeho středobodem je samozřejmě nádherná Maléna (opravdu božská Monica Bellucci), pomlouvaná celým městem pro svou odtažitou eleganci a nedosažitelnost. O to tragičtěji pak probleskuje tíže jejího osamělého břemene, které musí snášet, aby vůbec měla co jíst, když kolem ní krouží supi (chlapi), co ji chtějí jen využít. O 4. hvězdičce (kromě ní) rozhodl krásný smířlivý závěr.

Sourozenecká dvojice absolutních nerdů bez špetky sociální inteligence, zato schopná pokořit jakoukoliv herní výzvu, je potměšilým bůžkem přenesena do fantasy/video světa, v němž se veškeré konflikty a spory řeší pomocí her. Tudíž se ocitají ve svém živlu a zběsilé anime plné humoru a shazovačných "ečči" narážek může začít, když se hlavní hrdinové rozhodnou stát panovníky lidské říše a vyzvat do souboje (postupně) i všechny další rasy. Pravda je, že ony soutěže vypadají působivě (animace má úroveň), ovšem jejich komplikovaná pravidla, strategie, předvídání a podvádění se všemi nuancemi pro mě nebylo úplně jednoduché usledovat. Jinak ovšem fajn, bohužel však je příběh seknut v půlce a 2. série nebyla ani po 7 letech potvrzena. 7/10