Lobotommy

Horor o hororu. A musím říct, že se to povedlo. Tahle metasféra nabízí skutečně neotřelý pohled na věc a pracuje s hororovými klišé jako s nezbytnými prvky, které nepracují pro žánr, ale pro vyšší celek skrytý za samotným žánrem. Spousta krve, bubáci a taky nějaká legrace.Líbilo.

Při každé telepatické scéně jsem si kvůli hudbě vzpomněl na bodajícího Normana Batese. To není dobře, protože chtě nechtě je postava Carrie napsána tak, aby s ní příjemce spíše soucítil, než aby ji s okamžitou platností prohlásil za magora. Správným magorem je tu totiž Carriina matka. A je mi moc líto, že prostor věnovaný jí a vztahu Carrie a jí byl dost titěrný. Kniha v tomhle nabízí nedozírný vhled. Protože matce sice rupne v kouli a loupne dcerce kuchyňák pod žebra, ale v tom filmu je to takový - Hele, ty hejbeš s věcma, jdeš bez dovolení ven a křičíš na mě?! Tak tu máš. V knížce je možnost nahlédnout do toho matčinýho šrotu v hlavě, pořádně porozumět tomu jejich vztahu, a proč je chudák dcerka taková mimoňa. A to by v tom filmu zatraceně chtělo. Ale jinak to bylo dobré, hlavně Travolta ala ras a pochopitelně talentovaná Spaceková a její nepřeberná škála výrazů.

Já nevím, co na to mám říct... Záběry z highlands byly překrásné. Q je roztomilej. V záběrech z Londýna mě jímala nostalgie. M na výletech by mohl být častější jev, protože je to bezva. Hudba ale bohužel podtrhávala mnohdy tak silně, až to v některých případech protrhlo papír, a tak často, že to bylo zvýrazněné jako učebnice anatomie Štěpánka Šafránka. Craig byl bohužel vpraven do standardního formátu návratu padlého hrdiny. Což u této série filmů považuji za jistou krizi gerojismu. Jo a děsně se to táhlo... Když jsem hledal, jak nejlíp vystihnout, co z toho filmu vlastně cítím, tak je to tahle fotka.

Tenhle film vskutku smrděl Nickem Cavem. Kdo četl Oslici, která uzřela anděla a nebo Smrt Zajdy Munroa, přesně ví, která bije. Příběh bratří Bondurantových sice není Caveovým příběhem, ale je zcela pochopitelné, že ho zpracoval. Postavy v jeho příbězích totiž dělají, co chtějí, a kašlou na to, kdo si co myslí, i když třeba na to pak pojdou. ___Obsazení Toma Hardyho bylo více než skvělou volbou. On totiž i když nic neřekne, tak řekne vše. On udělá: "Mhm," a vy přesně víte, oč jde. Těším se, až ho uvidím v nějakém divadle.

Jak je možné, že tento režisér natočil Nedodržaný sľub ? Každopádně je mi líto naprosto nevyužitého potenciálu našich hereckých ikon a shitu, do kterého se seriál začal po pár prvních vcelku dobrých dílech ubírat. Jedna hvězda za výskyt herců a druhá za písničky.

Osobně tenhle seriál považuju za nebezpečný, protože dává slabé možnosti uniknout z jeho diváctví a nabízí ohromné možnosti, jak do něj spadnout. "Může to být i vaše ulice" nebo "Lidé jako vy" jsou slogany, které poukazují na to, že ten seriál má potenciál oslovit vlastně každého. Problémy, které rozebírá, jsou svým tématem každodenní, ale jejich řešení zachází do extrémů a mnohdy jsou zcela absurdní, proto leckdy doma z obýváku slyším, "Jak se tohle mohlo stát?!" a nebo "Proč to řeší tak pitomě?! Vždyť by přeci stačilo..." Ten kontakt diváka a příběhu je skrze všechnu tu "extrémní běžnost" tak pevný a zesilující, že už se divák nedívá, ale žije (alespoň tu třičtvrtěhodinu) ve světě, který se prostřednictvím prostých charakteristických fakt jako cukrárna, malý politik, děti, škola atd. dostává i do jeho vlastních činů. Nejednou se mi stalo, že jsem zaslechl "No to se stalo i v Ulici a tam to řešili takhle." Je to hrůza, ale když to dokáže takhle hýbat s lidma, nezbývá mi říct než, že je to geniální hrůza...

Nejste trochu mimo, pane? Ano, přesně o jedenadevadesát centimetrů. Musí to být trochu schíza, a nebo že by to byla schíza?

Pro jednou ano. Místy jsem se i bavil. Paní Hegerová byla parádní a její závěrečná scéna okouzlující. Jinak bych pravdu řekl, že jsem byl nehezky překvapen. Těšil jsem se... vlastně ani moc nevím na co. Na Formana jsem se těšil. Ale tady jsem ho moc nedostal. Nebylo to zlý.

Pokaždé, když na tyhle filmy koukám, nechápu, proč se musí hledat. Otevřu bednu a tam tejden co tejden jede dokola to samý, a abych se mohl podívat na něco takovýho, tak se musím šťourat netem. Ale nakonec aspoň, že tak. Spoustu lidí by asi chytil infarkt, kdyby zjistili, že existuje víc filmů než těch pět, co se pořád dokola točí v bedně. Tohle je nádhera. Plné nápadu, citu, radosti. Až budu mít děcka, doufám, že se jim to bude taky líbit.

Kostlivec ve skříni je svině. Dokud nic neznamenáš, neznamená nic ani ten kostlivec, ale ve chvíli, kdy tě někdo vyzdvihne, tak se jdou všichni mrknout do skříně a je jedno, proč tě kdo vyzdvihl, a kolik uběhlo času, a jestli ses nějak změnil a cokoliv. Nikdo už se nebude zajímat o tebe, ale všichni si rozeberou a odnesou kosti ze skříně a začnou je lámat a zkoumat. Jsou to třeba viny. Ale ať je teda posuzují a odpouští jen jejich oběti. O tom je tenhle film. Je to velmi citlivý film. Kdo ví, za co si budoucí společnost poddá nás.