tomalakis

"Říká se, že jednoho dne přijde muž, kterého dar Duny obdaří vnitřním zrakem. Pronikne pohledem tam, kam my dohlédnout nedokážeme..." Třetí oko otevírající dokument o ultimátní adaptaci jednoho z nejoriginálnějších počinů literatury. Adaptaci, která jen tupě nepřejímá a pohodlně netěží z výdobytků jiných, ale že s materiálem poctivě pracuje, hněte ho a někam posouvá skrze vlastní, originální ohnisko. Neboť to je definice umění a vůbec jakékoli smysluplné kreativní práce a protože přesně tohle filmová Duna potřebuje jako sůl - víc než koření!... Hlupáci vidí jen Dálího hodinovou sazbu, hořící žirafu nebo Pink Floydy, ale o tom to fakt není. A jestli chcete důkaz, tak sáhněte po nějakém komiksu z Jodoverza. Ano, Jodorowský stvořil celý univers inspirovaný Dunou - budiž to dalším důkazem pro všechny omezence a samozvané, gaučové strážce odkazu Franka Herberta, že Jodorowský s Dunou pouze nevyjebával, ale že ho ovlivnila...co ovlivnila, doslova změnila na celý život, transformovala jak nějakého Kwizace Haderaka a že si jí nestrčil akorát pod prdel, ale že za ní nechal sakra kus práce, potu a krve. A dokud nebudete moct říct to samé, tak laskavě držte hubu... A budiž to nemilosrdnou fackou pro všechny korporátní konglomeráty, které si náhodou předevčírem vzpomněly, že se jim Duna hodí do krámu a chtějí, abych se spokojil s jejich prefabrikovanými, dietními srágorami na jedno použití, co nikoho neurazí, s kreativním imputem nula nula nic a ještě menším pochopením předlohy, které se mi mermomocí snaží natlačit pod nos a přesvědčit mě, že snad dělají Duně zadostiučinění. Kull wahád! 

Jestli polopaticky (až křečovitě) převyprávěná Duna s nulovou ambicí hledat něco mezi řádky je váš šálek, tak směle do toho. Ale radši bych si prostě přečetl knížku. Mohlo by se to klidně jmenovat Pištěkova Duna, protože kostýmy jsou prakticky jediný kreativní imput v celém projektu. Na televizní produkci ale celkem ucházející práce, i když tu nemáte moc co zkazit, když se držíte předlohy takhle doslova. Ale aspoň to málo fakt nezkazili, jako slavnej holyvůd, co nedávno podělal úplně všechno - a to i čistě filmařsky... Čekám, kdy lidem dojde, že pietně se mají chovat u hrobu svojí babičky, ale jakmile sáhnou na oslavu tvůrčího ducha jménem Duna, že by jejich tělem měl projet elektrošok kreativity a imaginace a zažehnout v nich jiskru inspirace a tvořivosti... a taky že animace by Duně slušela (i pomohla) asi úplně nejvíc.

A takhle to taky může dopadnout, když se pustíte do předlohy, kterou nejen že nemilujete od dětství, ale po dotočení filmu jí dokonce nenávidíte... Pět hvězd nedávám proto, že by Lynchova Duna byla dokonalá - to ani zdaleka - ale protože narozdíl od nedávných bezradných pokusů holyvůdských manažerů a tržních analytiků je to nejen lepší film, ale hlavně proto, že je to skutečně FILM – s hlavou a patou, začátkem a koncem a něčím pořádným mezi, s postavami krev, mlíko a hnis, zdravou dávkou řádně halucinogenního materiálu a protože se ze všech pokusů dostává k Herbertově Duně nejblíž a nejenže zvládá alespoň taknějak to, na čem si jiní úplně vylámali zuby, ale dokonce má ještě pořád sílu a tu úžasnou drzost předhodit vám navrch LYNCHOVU Dunu (byť jen částečně) a klidně jí to projde. A nenechte se zmást, když vám Lynch tvrdí, že je to jeho nejhorší film, protože tím myslí, že by ho dokázal udělat ještě šílenější... A to je něco, co si pět hvězd zaslouží - dnes víc, než kdy jindy... Co tu má k dokonalosti vůbec nejdál jsou Baron a Paul (kteří se nepovedli ještě nikomu a taky budou pro každou adaptaci vždy tou největší výzvou) a v podstatě celá druhá půlka o složitém přerodu Paula na ultimátního sráče a celém tom mesiášství (což zkrátka při téhle stopáži už musíte vynechat). Protože nalijme si laskavě čistého vína: Lynch s Dunou udělal všechno, co s ní ve dvou hodinách a v roce 1984 vůbec udělat šlo. A poserte se.... (a ať vás ani nenapadne šahat na nějakou prodlouženou verzi - Lynch s nimi nemá absolutně nic společného a z celého filmu dělaj akorát rozvařenou břečku)

Koukám, že většina tu čekala dalšího Amadea. Tak to musela být hodně studená sprcha. Aneb Petr Václav vytáhl do boje proti Formanovým dezinformacím... Představte si, že život skladatele není žádná velká zábava ani romantika (většinou jen sedíte za stolem/cemballem), dát dohromady divadelní produkci nebyla žádná zábava ani romantika (většinou akorát hučíte díry do lidí) a 18. století už vůbec nebyla zábava ani romantika (ale smradlavé, nemyté, zato napudrované rokokó, které ani takový klasik, jakým byl Mysliveček, neustál). Musíme tuhle mizérii ale vidět na vlastní oči? No když jsou někteří fakt schopní brát vážně tu Formanovu pohádku a karikaturu pro hamburgrovo-hranolkové publikum (jakkoli dobře natočenou), tak nejspíš ano (... a to jsem se původně zapřísáhnul, že Formanova Amadea ani nezmíním...)

Chlap vezme dívku do porno kina a ta se od něj zhnuseně odvrátí. Chlap z plezíru postřílí pár parchantů a dívka mu padne kolem krku... Scorsese vás donutí sledovat, jak tenká je hranice mezi vrahem a hrdinou, a že to klidně může být i jedna a tatáž osoba a předhodí vám svět tak odpudivý, absurdní a děsivý, že bych se cítil příjemněji na planetě zamořené Cameronovými vetřelci. A ještě děsivější je představa, že by se to mohlo někde ve skutečnosti odehrávat... Oceňuju řemeslo, ale užít si tohle fakt nedokážu... Herrmannův soundtrack je taky bizarní záležitost: neuvěřitelně uhrančivý, hypnotický a odpudivý zároveň. Nemůžu se ho nabažit.

Madmazel vajíčko aneb Poirot nepozná inkoustovou skvrnu.

Amalgám žánrových klišé bez jediného originálního nápadu, kde navíc celý slavný 80tkový feel je jenom zbožné přání... Winona se buď totálně zbláznila nebo je jen královna přehrávání. Všechny děti v seriálu by jí mohli dávat lekce herectví. Jako klobouk dolu, co ty děcka předvedly... Doporučuju každému vyhledat animovaný seriál Lastman, který stejnou tématiku zvládl podstatně lépe.

S čistým svědomím můžu prohlásit, že tohle je nejlepší Tintin, na kterého na svojí obrazovce můžete narazit. Seriál se prakticky do puntíku drží Hergého předloh - jak vizuálem tak narativem. Tedy s tím, že vynechává jen scény s čistě politickou nebo společenskou kritikou, jiné anachronismy a odbočky, a soustředí se pouze na akci a story drajv. Animace je spíš na levnější seriálové úrovni 90tých let (tudíž lehce škubající, poskakující a zkratkovitá), ale samotné scény jsou vymalovány parádně. Kdybyste měli vidět jen jediný díl, tak doporučuju rovnou čtyřdíl (celovečerák) "Sedm křišťálových koulí" a navazující "Cestu k slunečnímu chrámu". V roce 2011 prodělal seriál HD remaster, díky kterému sice nádherně prokouknul, bohužel ho ale taky ořezali z televizních 4:3 na strýmovacích 16:9 (což je na pár facek)... Jinak český dabing se celkem povedl (i když mám pocit, že Jiří Holý mluví skoro každého druhého), ale hned po strýčkovi Skrblíkovi je kapitán Treska asi druhá životní role Mirko Musila, který jako vždycky perlí. Pro Jiřího Knota mám taky slabost...

Fakt nepotřebuju, aby se film o dospělém chlapovi, co se převlíká za netopýra, bral totálně krutopřísně vážně. Naopak mám velkou slabost pro přehnanou stylizaci (která je tu na můj vkus pořád ještě střídmá ve srovnání s následujícím filmem)... Jenže tady máme sakra problém: scénář totiž nemá hlavu ani patu: dynamika/chemie mezi všemi postavami moc neexistuje. Val Kilmer vedle Chrise O'Donnella nepůsobí moc mentorsky ani parťácky a vedle Nicole Kidman moc nadrženě (skoro bych zapomněl že tam i byla), Dvě tváře a Hádankař se vůbec nepotřebují a nedoplňují, ale hlavně logika/motivace postav moc neštymuje: Není vůbec jasné, proč by měl Hádankář chtít dávat nějaké hádanky. Krom občasného popichování Batmana, který je luští levou zadní, nějak moc podstatné nejsou. Kvízové finále je sice efektní koncept, ale není kdovíjak zužitkované a nic k němu vyloženě nesměřuje. A Dvě tváře vůbec dopadl z celé skvadry nejhůř (teda krom Kidman, na kterou bych zase zapomněl) : jednak mu scénář nedal vůbec žádnou motivaci pro to, co dělá, ale dokonce mu nedal ani žádnou vlastní osobnost (pro schizofrenika sakra málo) a udělal z něj pouhou horší imitaci Jokera, a je tu pouze proto, aby měl Robin na koho pifku (o odignorovaném Harveyho vztahu s Batmanem ani nemluvě)... Batman & Robin má zkrátka daleko smysluplnější scénář a můžete si ten film nenávidět jak chcete... Goldenthal tu ale dal dohromady naprosto parádní soundtrack. Elfman umí napsat skvělé melodie, ale Goldenthal píše skvělou hudbu. Navíc jeho Batmanovské téma mám asi stejně o chlup radši.

Takovýho hejtu tady... Jo, není to noir, vůbec se to nebere krutopřísně, není to o netopýrovi ani o jeho ultimátním a sebestředném souboji, všude samé barvy, přehnaná stylizace, křiklavé kostýmy, studiové exteriéry, předvídatelné zápletky, nekonečně křečovité hláškování, teatrální přehrávání, postavy na hranici karikatur a tak dvojrozměrné a ploché, jak kdyby je vystřihli přímo ze stránek 50tkového komixu, a skoro jen čekáte na moment, kdy přijde hudební číslo a všechno se změní v muzikál... a proto to žeru. Protože fakt nepotřebuju, aby se film, kde se dospělej chlap převlíká za netopýra, bral totálně vážně. Navíc narozdíl od předchozího filmu má scénář hlavu a patu. Postavy mají v příběhu svoje místo, jasné motivace, nikdo tu není navíc a všechny jejich linky se logicky a jasně sbíhají ve finále. Navíc jsem radši, když je femme fatale filmu charismatická záporačka než jen další zbytečný Waynův přívěsek. A že je Uma sexy, si tu evidentně všichni všimli, jenže ona i skvěle hraje a s Arnoldem si role viditelně užívají a i Clooney s O'Donnellem zvládají s přehledem přeopatrnělého, zbohatlého sólistu, respektive nezvladatelně sebedestruktivního hejska, kterým udělá Silverstoneka čáru přes rozpočet... Goldenthal opět spáchal parádní hudební doprovod, který je jen o chlup slabší než minule, ale hlavně bohužel nebyl nikdy oficiálně vypuštěn do světa.