Epistemolog

Tag team Money Inc. fungoval jen krátce, působil v něm Ted DiBiase známý svou rolí arogantního milionáře a zlý účetní Schyster aka Mike Rotunda, působící jako Tag teamový wrestler. Rozdali si to s punkery Legion of Doom, kteří svou image z filmu Mad Max používali už během 80. let. Druhý slabší mač patří DiBiasovému asistentovi Virgilovi, který zkusil štěstí proti dvoumetrovému hromotlukovi Nailzovi. Tento zápas je hodně podprůměrný. Divím se, že na tak prestižní akci zaplnil takticky zdatný promotér McMahon drahocený čas tímto šmokem. 3.) V třetím zápase mne neznámý Rick Martel nepřišel, jako vhodný soupeř k akrobatu Shawnu Michaelsovi, ale pro diváky a za pomocí i té ženské v šatech, sehráli no, řekněme dobrou show. 4.) Dvoumetroví dřevorubci z krátkodobě působícího Tag teamu Natural Disasters na sebe upozornili už v minulém ročníku, zde však vyfasovali průměrný peroxidový Tag team Beverly Brothers s kterým si snadno poradili. 5.) Pátá výzva mi prvně představila dvoumetrového, na jágra ostříhaného a 150 kg těžkého obra Crushe. Repo Mana jsem už párkrát zahlédl v Tag teamu Demolition a tak jsem moc neočekával. Hned v úvodu během pár vteřin Crush několikrát nad hlavou vzepřel 135 kg těžkého Repo Mana a odhodil ho jak zmuchlaný polštář. Boj byl celkem krátký, ale jinak standart. 6.) Souboj dvou největších showmanů Savageho a Warriora okořenili útoky Ric Flaira a Mr. Perfecta, ale nic pamětihodného mi tu neutkvělo. 7.) Undertaker (208cm, 140kg) vs Kamala (201cm, 172 kg) byl sice soubojem titánů, ale nejvíc mne zajímal hřeb večera. British Bulldog totiž přiznal, že přípravu odflákl, jelikož byl celou dobu na kokainu a nic si ze zkoušek nezapamatoval. Celý zápas musel improvizovat a za běhu se doslova řidít Bretem Hartem! To musel být masakr, protože Hart je znám propracovanou choreografií a rychlými gymnastickými výměnami. Oba však později uvedli, že jde o jejich nejoblíbenější zápas.

První smíšený fight, při srovnání s jinýmy staršímy Tag team úvody, nebyl vůbec špatný, takže milé překvapení a nesražení hodnocení. V druhém zápase legendární Bret Hart předvádí úžasnou formu a dokonce i Mr. Perfect nezůstává pozadu. Perfecta jsem v paměti řadil spíš do průměru, ale tady mne svou pohyblivostí a průžností fakt překvapil. Co se týče choreografie a akrobacie, jde o jeho nejlepší mač (tj. do roku 1991). Zápas je dlouhý a propracovaný, troufám si říct, že jde o Perfectův životní výkon. Třetí fight představí skoro dvoumetrové buldozery Earthquakeho a Typhoona vystupujíc krátkodobě pod Tag team názvem Natural Disasters vs Bushwhackers, což byli veteráni z Nového Zélandu, kteří mezi provazy působili neuvěřitelných 36 let! Celkem koukatelný zápas okořenil i svými vstupy 225 cm vysoký Andre the Giant. 4.) Technický wrestler Ted DiBiase byl znám jako zlý muž pod jménem The Million Dollar Man a v tomto duelu byl ve sváru se svým asistentem Virgilem, který se vzbouřil a dá mu pěkně na frak, čímž si získal všechny diváky. 5.) Na scénu přichází dvoumetrový a 150 kg těžký policajt Big Boss Man, kterého vyzval kanadský policajt Mountie. Oba se vsadili, že ten kdo prohraje stráví po zápase doopravdy noc ve vězení. Big Boss s přehledem vyhrál a Mountieho odvlekli v poutech. 6.) Tag team Nasty Boys byl všeobecně ve světě wrestlingu znám, fungoval dlouhé roky a málo se ví, že byli často obviňování s příliš tvrdého způsobu boje. Tedy, že doopravdy soupeřům způsobovali zranění. Ještě déle fungující Tag team Legion of Doom dal ovšem punkerům Nastys solidní nakládačku a stali se tak vůbec prvním Tag teamem, který vyhrál tituly ve třech profi-wrestlerských organizacích. 7.) Schyster aka Mike Rotunda byl znám spíše z Tag teamů a veterán Valentine vlastně taky, ale ten měl zvučnější jméno i zkušenosti. Samotný zápas, ikdyž měl Valentine dobrou formu, ničím neohromil. 8.) Poslední fajt mi přišel zajímavý, nebo spíše zvláštní ještě před zkouknutím. Radši bych koukal na svár mezi Hulkem vs Warriorem, ovšem tady mají společně vypleskat přestárlou iráckou bandu zápasníků, jejichž věkový průměr je přes 50 let. Do přeplněného zápasu zasahoval i wrestler Psycho Sid Justice jako rozhodčí, ale nic extra se nedělo. Ultimate Warrior, který jindy umí překvapit neměl moc prostoru, aby udivil nějákým trikem. V závěru u ringu požádá slavný Randy Savage svou manažerku Elizabeth o ruku. Jejich manželství trvalo sedm let.

Jde o třetí sérii minidokumentů s historickými fotografiemi Ithaky Darin Pappas, která byla hlavní fotografkou NWA od roku 1988 do roku 1990. Snímky byly pořízeny v podvečer ve Phoenixu v Arizoně asi hodinu předtím, než NWA uskutečnili jeden z nejsilnějších koncertů na svém americkém turné v roce 1989. V té době byla Ithaka pravidelným fotografem na volné noze pro Priority Records a odpoledne přiletěla z Los Angeles, aby zdokumentovala soukromý zákulisní ceremoniál. Ještě ten večer ze skupiny odešel Ice T, jde tedy o poslední fotky NWA v původním kvintetu.

Dokument zkoumá Jayův život v Queensu a jeho spojení s komunitou. Jay byl zastřelen v nahrávacím studiu v roce 2002. Okolnosti vraždy jsou rozděleny na okamžiky před, během a bezprostředně po vraždě prostřednictvím rozhovorů s přátely a rodinou. Během vraždy bylo přítomno šest svědků, ale nikdo nebyl nikdy odsouzen. Jayova nevyřešená vražda se používá ke zdůraznění společenských problémů, napjaté vztahy mezi městskými komunitami a policií, stejně jako znepokojivě vysoké číslo zavražděných raperů, jejichž vrahové často nejsou chyceni a obviněni z trestného činu.

Úvodní svižný zápas není ničím zajímavý, ale zakončující double jump ušel. Tag team Power and Glory působil krátce a stejně by nepomohl rozjet pochybné kariéry Herkulese a Paula Roma. Jejich zkušenější soupeři The Rockers patřili v 80. letech mezi top Tag teamy, ale Marty Jannetty to narozdíl od legendárního Shawna Michaelse daleko nedotáhl. 2.) Mr. Perfect původně vyzval Brutuse Beefcakea, ale ten byl kvůli nehodě a po operaci obličeje indisponován, tak vyfasoval Texaské Tornádo. Zápas je také průměr, ale rychlý. Oba wrestleři mimochodem za pár let spáchali sebevraždu. U Tornáda je zajímavé zmínit, že v roce 1986 mu po motocyklové nehodě byla amputována část nohy. Tento fakt celé roky maskoval a tajil až do své smrti v roce 1993, než se zastřelil. Wrestlerovi Bretu Hartovi v roce 1992 řekl, že se chce připojit ke svým dvoum bratrům, kteří také spáchali sebevraždu. Bret mu to rozmluvil, ale jen na chvíli. 4.) Veterán Tito Santana je zajímavý už tím, že v době mého komentu ještě stále žije (tj. 67 let) a mám pocit, že jde o nejdéle působicího wrestlera. Titův souboj s dvoumetrovým Warlordem mne ale ničím extra nezaujal. Zachrání to fight nejpružnějšího Tag teamu Hart Foundation proti skoro dvoumetrovým řízkům z Demolition. Už v loňském ročníku bylo zřejmé, že Bret Hart má mnohem na víc, než se zakopat v Tag teamu. 6.) Dvoumetrový veterán Roberts, který mimokrokem popularizoval tzv. zámek, kterým přehodíte soupeře přes sebe, v doprovodu svého hada Damiana předvádí standart. Orient Express vs. Duggan & Volkoff? Ruku na srdce a vohon na špalek - to byla regulérní fraška. O zábavu se jako vždy postarají showmani Dusty Rhodes s Randy Savagem, ovšem profi choreo konečně přichází s Hoganem a Earthquakem. Obě mača mají dva metry a vidět Hogana několikrát nahodit na sebe 212 kg těžkého soupeře je fakt mazec, nehledě na fakt, že Earthquake je opravdu čiperný drobeček. Hřeb večera je spor vyrýsovaných muskulů Warriora a Rudeho v ocelové kleci, který ale nepatří mezi topku Warriorových cenných skalpů.

Úvodní zápas je zajímavý atletickým výkonem sympaťáka Breta Harta, ale na něj se dobře kouká vždycky. Druhá sada s Rhodesem spíše pobavila jejich parodickými výstupy, než choreografií, či výkony. Souboj je poměrně krátký, ale zábavný. Následující taškařice nemá cenu komentovat, ale zaujme nástup Ultimate Warriora. Čiperný kulturista Warrior je znám svým adrenalinem i fyzickou silou. Jeho několikaletý spor se skoro dvoumetrovým a 115kg vážícím Rudem se mi jevil z tohodle setu asi jako nejlepší. Warrior dvakrát zvedl Rudeho nad hlavu a odhodil ho přes provazy. Ostatní mače mne moc nezaujaly.

Je oslavován jako tvůrce fresek Sixtinské kaple a pravděpodobně největší sochař, který kdy pracoval s mramorem. Při sledování dokumentu má člověk pocit, jako by mu právě unikla příležitost setkat se s velkým mužem. Patřičná pozornost je zde věnována výtvorům, s nimiž jsou diváci obeznámeni, ale navzdory detailům, které je činí tak pozoruhodnými, se film příliš nezdržuje. Jsou ovšem uváděny v rovnováze s jinými nepříliš známými prácemi ve zhruba chronologickém pořadí. Krom sochařství a malířství jsou představeny i kresby, poezie a Michelangelovi příspěvky k architektuře, zejména k opevnění. Pozornost se zaměřuje i na řemeslo jako takové s ilustrovaným záběry řemeslníků při dnešní práci. Film se věnuje také Michelangelovu zájmu o anatomii a porovnává úroveň znalosti viditelnou v jeho práci s primitivním chápáním, které představovaly lékařské učebnice daného období. Pečlivé záběry kamery na sochách zobrazují sice všechny nuance, ale jsou celkem špatně osvětlené. Scény v Sixtinské kapli jsou jednoznačně nejlépe viditelné, kamera plouží kolem každého detailu.

Dokumentární film vychází z holandské umělecké výstavy Boschových děl v roce 2016 v muzeu Noordbrabants v s-Hertogenbosch, která byla uspořádána k 500. výročí Boschovy smrti. Dohromady dal výstavu Charles de Mooij, který přesvědčil několik muzeí, které vlastní Boschovy díla, aby přispěly a zajistil tak 20 z 25 dochovaných panelů, včetně několika triptychů a několika kreseb.

Dokument se primárně soustředí na archiváře vybavené nejnovějšími technologiemi, aby zjistili autenticitu Boschových děl plných démonů, surrealistických tvorů hodných do filmu Ostrov Dr. Moreaua a amalgámů všeho druhu. Velká část snímku se zaměřuje na určení, která díla namaloval Bosch a která členové jeho rodiny z jeho ateliéru, který po jeho smrti v roce 1516 pokračoval dále ve vytváření obrazů připisované dílně H. Bosche. Proces autentizace identifikoval asi 25 obrazů a triptychů. Pěčlivě zkoumán byl i triptych The Hay Wain a bylo odhaleno, že asistent Bosche, který byl levák, pravděpodobně pomohl pravorukému pánovi alespoň na jednom panelu.

Ona ta atmosféra, stylizace a vyprávění není nepodobná dřívějšímu McLarenovému počinu Great R´n´R swindle. Nejde však o stížnost. Jde jinak o malý krásný film s propletenými zápletkami s anachronickými obrazy a mimokrokem, ta paruka Sineád zatraceně sluší.