forsythia

Jak se na komedie dívám zřídkakdy, občas mi to sedne jak prdel na hrnec. Docela bych si přála, aby na mém vlastním pohřbu bylo takhle rušno. A pevně doufám, že se budu vznášet nad hlavami všech zúčastněných a nebudu se muset obávat o svou bránici.

Film, který mě opět přivedl k zamyšlení nad tím, co je největší perverznost. Jednoznačně pokrytectví.

Průměrná zábava na sobotní večer, u které se dá dělat spousta věcí. I ty děti při tom hrajou hry na mobilech. Ale přitom je to baví, a když jim pohrozím, že to vypnu, tak se zuřivě brání. Mě nejvíc pobavil závěr.

Svět fantazie, který patří jen zoufalcům, snílkům a šílencům. Lidem, kterým skutečnost utíká mezi prsty, ocitli se na dně a nemají nic, čeho by se mohli chytit. Jediné, co jim zbývá, jsou představy a sny. Díky nim vám snad může být i teplo, když jste promrzlí na kost, a můžete hodovat na královské hostině, když už jste několik dní nevzali sousto do úst. Můžete být zavření v blázinci, a přece být králem celého pohádkového světa. Možná jste zůstali úplně sami, ale můžete mít nespočetné množství imaginárních přátel. Naproti tomu, pokud k oněm zoufalcům nepatříte, můžete stát nohama pevně na zemi a jen tak něco vás nerozháže. A váš život rozhodně není nudný, protože se chodíte bavit. A nejlépe se pobavíte většinou právě díky těm zoufalcům, co mají představivost, a dokážou vymyslet, napsat, zfilmovat či jinak ztvárnit nějaký příběh a pocity, a poskytnout tak vašemu veskrze realistickému nazírání na svět trochu toho smyslu.

Asi stárnu, neboť mě to nějak nechytlo.

Musíš věřit! Nějak mi ale celou dobu unikalo čemu. Prohra je v lásce leckdy výhrou. Tomuhle výroku bych ráda někdy přišla na kloub. V některých situacích možná může dávat smysl, ale v kontextu děje této pohádky mi jeho smysl zcela uniká. Atd. atd.

Obžalujte autora ze šílenství jeho čtenářů a donuťte ho přinést ultimátní oběť svému dílu. No není to geniální nápad? Jistě je, hodný Poea samotného. Ovšem havrani se nestřílejí. Nikdy. Ani na počest takovým velikánům.

Velkolepá přehlídka hraček značky NASA, které najdete hezkých pár milionů kilometrů od naší matičky Země. S trochou štěstí s nimi dokážete hotové zázraky. Nicméně ukazuje se, že nejlepší hračkou, kterou kdy lidstvo vymyslelo, je pověstná stříbrná lepicí páska. Bořiči mýtů dokázali, že z ní lze vytvořit most, po němž bezpečně přejdete, zvednout s její pomocí automobil a plavit se po moři. Matt Damon dokázal, že bez ní nepřežijete ani na Marsu.

Pár lepších a pár slabších momentů. Dohromady průměr, ale jedna věc mě nadchla. Ještě jsem neviděla lepší ztvárnění dvanácti měsíčků. Ti pánové byli prostě neodolatelní.

Síla už pomalu začala otevírat jedno oko. Asi se fakt probouzí, i když vzhledem k věku hvězdných hrdinů by člověk čekal, že spíš už bude mít na kahánku. Ovšem i starý dobrý R2D2 nakonec k mé úlevě spokojeně zablikal a doufejme, že to nebylo zablikání poslední, než ho rozeberou na legendární součástky. Když se tak pěkně nostalgicky ohlížíme zpět, je mi to vlastně mnohem milejší, než by byly jakékoli hvězdné novoty.