akisha

Někdo umí natočit tohle téma dobře a někdo ne. Tyldum ten dar má. Téma by nemohlo bejt provařenější. Spokojenej bohatej frajírek se nestačí divit, když musí zdrhat před zabijákem, kterej ví o každým jeho kroku a nedělá mu problém odprásknout kohokoliv, kdo mu stojí v cestě. A i tak to působí svěže a neotřele a hlavně napínavě. Lovci hlav jsou na některejch místech patřičně realistický - ponor do hoven, pes, rozmašírovaná hlava - v postavách taky neselhávaj. I když tu vedle hlavního hrdiny jsou jen další 3 stojící za pozornost. Aksel Hennie je můj novej objev a i když na začátku na protagonistu moc nevypadá, odvedl výbornou práci. Nikolaj Coster-Waldau je bad-ass jak se patří. Je to chytře napsaný, furt se něco děje a furt to baví. Jo, jo, tohle se povedlo. PS: Ty dvojčata policajti měli nějakej smysl nebo to bylo jen tak "navíc"?

V porovnání s tímhle Toddem je Burtonův radostnou selankou, kde vlastně všichni jen předstírají, že jsou zlí, ale nemyslí to tak úplně vážně a je to spíš sranda. Tenhle Sweeney Todd je psychopatickej padouch a svoje vraždy skutečně prožívá - ať už jde o to uspokojení nebo šok z toho, co provedl. A není úplně necitelnej, může se klidně i zamilovat nebo si někoho oblíbit a pak mu vadí, když ho musí zabít. Takovej je to chudák, no! Ray Winstone tu předvedl celou škálu různejch stavů a nelze než mu vyseknout poklonu. Atmosféra tohohle díla je těžce psychoidní a asi Vám nezpůsobí zrovna euforické opojení. A emoce jako hněv, depresi, frustraci, výčitky, lásku, vinu a pod., se z toho podařilo vyždímat mnohem víc, než z Burtona, odkud si nepamatuju nic krom švábů v koláčcích paní Lovettové, knírku Šáši Cohena a basu Alana Rickmana.

Původně jsem tu měla 4*, ale snižuju to na 3*, protože za tu dobu mezi ohodnocením a okomentováním se mi to tak vykouřilo z hlavy, že vlastně ani moc nevím, o co tam šlo. Jasně, box! Nepamatuju si ale skoro žádnou scénu, krom těch, kde se Russell Crowe opírá do svýho hereckýho umu, což je taky asi tak to jediný převyšující průměr. Aby se nekřivdilo Giamattimu, ale jinak... Vezmem-li v potaz, že všechny boxerský filmy jsou plný klišé a vyvíjí se a končí většinou stejně, tak aby nějakej film byl lepší, než průměr, musí nabídnout něco navíc. Např. Million Dollar Baby měl Eastwooda (a herecký výkony Swank a Freemana) a pak jeho závěrečnou volbu, kdy vážně o něco šlo. Tady je jen herectví Rusella Crowea a solidní režie Rona Howarda. Na jedno podívání dobrý, ale film, ke kterýmu se chce vracet, to u mě nebude. Hudbu už jsem od Newmana slyšela i lepší. Ospoň Renée Zellweger je tu míň nesnesitelná, než v Appaloose. Crowe na 90%, film na 60%. Tak asi tak.

Nejlepší je tu ten nápad, naštěstí dost dobrej, aby to utáhl. Nejenom, že díky němu je prostor pro řadu super scének, ale má něco do sebe i po stránce trochu víc...jaksi... filozofický... I když to není až zas tak horký. Trpí to klasickým syndromem originality, co se v první polovině vyčerpá a teď se neví, co s tím dál dělat, takže se zvolí nějakej vyzkoušenej postup (honička). Jinak Timberlake je očividně jeden z mála zpěváků, co to zkusí s filmem a totálně nepohoří (Madonna, Mariah Carey). Nemám nijak v lásce Amandu Seyfried, ale tady je OK. Cillian Murphy tu ovšem jasně vládne a je tak ultra-cool, že kdyby to bylo celý o něm a Timberlake tam třeba jen někde mezi komparzem zakašlal a umřel, nevadilo by mi to.

Ze začátku hodně zajímavý, ve druhý půlce to trochu zvolní tempo a pointa mě nenakrkla jako většinu ostatních. Není ani super debilní ani vycucaná z prstu nebo naprosto mimo. Co všichni pořád maj? Od dob Šestýho smyslu všichni čekaj tyhle šokující pointy, akorát když přijdou, tak je ztrhaj jak jsou pitomý. Ono už se toho moc taky vymyslet nedá, všechno už tady bylo. Udivuje mě tak málo hodnocení, když se tu předvádí jak De Niro, tak Sigourney, i když nejvíc prostoru nakonec dostal Cillian Murphy a ten teda hrát umí a jako protagonista si poradil s přehledem. Ovšem není to horor, tím se nenechte mystifikovat. Spíš mysteriózní crimi nebo tak něco. Stojí za pozornost.

Film, co vás přesvědčí o výhodách vlastnit dům. I přes pomalu plynoucí děj je to tak zábavný sledovat a čekat, jak se to vyvine a jestli se domovníkovi jeho mise podaří, že to vynahradí jakejkoliv jinej nedostatek (stejně jich tam moc není). Luis Tosar vypadá jako španělská verze Jamese Nesbitta a i v roli pošahanýho psychouše je minimálně stejně tak sympatickej a charizmatickej. Vedle tematicky podobný Intimní pasti s Hilary Swank je tohle tak dokonalý a perfektní dílo, že Intimní past se směle může jít klouzat i se svým hvězdným obsazením. V tom Balagueróvi je pořádnej kus talentu. Hlídat jeho počiny!

Muhaha! Ještě pořád mi tak úplně nejde na mozek, že někdo může natočit film o líbánkách nějakejch dvou lidí, kde chybí jakejkoliv dramatickej oblouk, a nejenom zaplnit sály, ale taky vytřískat z toho prachy a navíc tomu říkat film. Takže první půlka je o tom, jak se Bella češe na svatbu, jak se líčí, učí chodit v botách, jaký má šaty, co má za šperky, jak si to představuje, jak se to nakonec stane, kdo všechno přišel, co tam kdo řekl, pokračuje se na líbánkách, kde se děje asi stejný hovno. Teda vlastně dojde na ničivý, destruktivní sex, haha, vedoucí k dalším dlouhým debatám na téma: ubližuju ti, měl bych odejít - ne neodcházej, jedině tím mi můžeš ublížit, jsem tak šťastná, modřiny a zlomeniny při sexu mi vůbec nevadí - no tak jo, smažem to a hupsnem na to zas pod vodopádem. Ve druhý půlce, kdy konečně nastoupí "DĚJ", je to konečně taky zase stará dobrá twilightová zábava. Lautner projevuje emoce až z toho potí krev, Pattinson se tváří obvyklým způsobem "ta škumpa v kalhotách pekelně svědí", Bella lapá po dechu a koulí očima, zbytek rodinky zarputile svítí jak lampionky. K tomu přičteme scénku hodnou oskarové nominace, pracovně pojmenovanou "vlkodlačí sněm", kde se vlci lidskými hlasy domlouvají na příští akci, něco jako Příběhy ovčí babičky pro odrostlejší. Snad nikomu nezkazím zábavu, když si zaspoiluju na téma porodu v závěru filmu, co svou nápadnou podobností s jatečním postupem při klubání vetřelce ve filmu, kde se 80% stopáže jen zamilovaně toká, vypadá neuvěřitelně bizarně. Ale zábava to byla! Nemůžu se dočkat, jak to všechno dopadne!

Jo, je to dobrá duchařina. Stokrát tisíckrát lepší, než libovolnej handy-cam horor poslední doby. Ten Van Dien se tam teda ale moc neohřál. A s přibývajícím věkem přestává vypadat tak brandonovsky. Jinak atmosféra OK, příběh taky dobrej a pár scének mělo celkem sílu (SPOILER!!!hlavně ty na konci s tím masovým vrahem pod podlahou, kde sebrali takovýho děsnýho týpka? vážně z něj šel strach!KONEC SPOILERU!!!). Snad jen to lítání ve vzduchu si mohli na začátku odpustit, smrdí to Poltergeistem a s tím jsem ještě neviděla horor, co by byl strašidelnej. Asi moc táhne na bránu. (Ne snad, že bych ho chtěla doma, bože chraň!). Příjemný překvapení.

Největší problém filmu je, že jsou dva. Vlastně tři. Jako nejhorší vidím fakt, že to žánrově je všechno a nic. Barnabasovo vraždění hipízáků mi vtipný nepřišlo. Sympatizoval by někdo s Ichabodem, kdyby si uprostřed filmu zabil pár vesničanů, protože například "slyší hlasy" nebo tak podobně? Divák pak neví, na co se naladit, tak se nenaladí na nic. Dál - vtipy. Co to bylo za vtipy? Kdy přesně měly bejt vtipný? A měly vůbec bejt vtipný? A byly to vlastně vtipy? Celkem se povedly tak tři. Pak tu máme herce. Všichni přehrávaj. Možná, že v Burtnovkách herci prostě tak trochu přehrávaj, ale tady přehrávaj moc a leze to na nervy, hlavně pak u Chloe Moretz a Evy Green. Nevadila mi pouze Michelle Pfeiffer. Teď vedlejší nedostatky, jako například profláklý Burtnovský schémata a šablony, který se tady nijak neosvěžujou nebo inovujou, ale jsou furt stejný. Dokonce snad i ten kluk, co hrál Barnabasovo mladší já, vypadal jako dvojník mladšího já Ichaboda Cranea. To bylo schválně? A průhledná Bella Heathcote taky nic moc. Zmiňovat známou věc, že polovina nakousnutejch témat nebo postav není vůbec vysvětlená, už je možná zbytečný. A ještě ke všemu je to celý děsně nudný. Snad se Burton ještě časem zvetí...

Nepřijdu s ničím novým, když tu napíšu, že Bronson je film totálně podřízený herecké exhibici Toma Hardyho. Jinými slovy: je to film, kde Tom Hardy 92 minut dělá neuvěřitelnej bordel. Nemá to ani žádnej děj. Nechápu ani smysl toho všeho, nejvíc mi sedí myšlenka, že Refn využil psychopata Bronsona, aby mohl popustit uzdu svojí fantazie a naházet do filmu množství svojí vlastní mírně abstraktní poetiky - k čemuž je postava Bronsona vděčným tématem - aniž ho nějak dvakrát zajímalo, jestli to celý má příběh a směr. Drama bych sem nepletla. To mizivý množství scén, co mohlo vyprodukovat drama, je hozeno do těžce komediální polohy. Bronson sám je totální pošuk, ale je pravda, že na jeho absolutním zapálení pro rvačky je něco skoro až sympatickýho. Asi jako jeden pes, kterýho znám, co tak nenávidí lidi, že se vždycky snaží překousat plaňky u plotu, aby je mohl zardousit. Chudák... Komu film doporučit...? Fandům Refna jistě, fandům Hardyho jistojistě, protože ten tam řádí jako černá ruka. V posledních scénách téměř doslova. Pak možná ještě těm, který baví koukat, jak někdo hodinu a půl mlátí lidi. Ale byla to sranda. A vypíchnu ještě soundtrack - ať už jde o klasiku nebo Pet Shop Boys, hudba je tu boží a pomáhá vytvořit tu zvláštně ujetou atmosféru. Refn prostě má něco na srdci, někdy se mu to podaří sdělit jasněji a jindy ne. Ale fandím mu!