akisha

Neuvěřitelně napínavý film, se skvělou atmosférou a typickým cameronovským přístupem. Doslova tu září Sigourney Weaver, kterou jsem žrala od začátku kdy je zmatená a v depresi až do konce, kde je z ní ultimátní zabiják. I další postavy stály za to, hlavně Henriksen a Biehn a Reiser byl neskutečně odporný slizák (i když na Ashe pořád ještě nemá). Především tu ale je perfektní akce a přes to, že vetřelců je tu jak much, zůstávají převážně v temnotách a stínech, což jim chytře neubírá na hrůzostrašnosti a tajemnosti (jak to věděl už Scott s prvním Vetřelcem). A konečně se představí královna a Bishop, moje dvě oblíbené vetřelčí postavy. A i když nesnáším uječené holky, tak tuhle jsem překousla a neodradila mě od nejvyššího hodnocení.

Myslím, že Napoleonovi se povedla jedna velmi důležitá věc. Zachytit Napoleona jako vícerozměrnou postavu. Motivovat jeho činy, ať už kladně nebo záporně, ukázat jeho povahu, neospravedlňovat ale ani je jednoznačně neodsuzovat, ale vykreslit ho veskrze realisticky, se vší zkázou a slávou, co přinesl Evropě. Napoleon se v první řadě opírá o slušné herecké výkony, jdoucích od těch hodně dobrých (Clavier, Rossellini, Malkovich) k dobrým (Aimée, Alexandra Maria Lara, Heino Ferch) až ke standartním (Depardieu). Clavier Napoleona ztvárnil obdivuhodně dobře, měl by se vyprdnout na komedie pochybných kvalit a vrhnout se na trochu vážnější tvorbu, očividně mu svědčí. Líbila se mi i hudba, leč rekonstrukce bitev byly poněkud slabší a řekla bych, že hrály spíš druhé housle, což nemusí být nutně na škodu. Zručně stvárněný kousek historie.

Tři mi přijdou moc, ale dvě nemůžu dát už jen kvůli úžasné Charlotte Gainsbourg. Takže... První přehmat - Depardieu. Jestli dokázal jakž takž stvárnit Monte Crista (zřejmě protože se většinu času objevoval v krajkových kostýmech nebo pláštích, což mu dodávalo potřebný šarm), tak Jean Valjean v jeho podání připomíná spíš břichatýho hospodskýho. Opět vidím jako chybu, že jeho syn si odehrál asi tak pět sekund na začátku, místo aby to vzal celé. Věřím tomu, že by to uhrál a koukat na Depardieua v každé minisérii jak hraje snad úplně každou historickou postavu je už značně unavující. Dál tu máme Malkoviche, který nepopiratelně hraje dobře, ale jakýkoliv jeho výkon je pohřben přihřátým dabingem Vašuta, u nějž každá věta zní tak teple, jako by Malkovich měl s každým postranní úmysly. Takže zbývá Clavier, který vyžral vděčně zápornou roli, pěkně si jí užil a mě přesvědčil, že Napoleon nebyla výjimka. Abych nezapomněla, Máriův fanatický výraz působí značně děsivě a úchylně. Ale dívat se na to dá a párkrát to i docela zaujme. Vyrovnat se Monte Cristovi se ale nepovedlo ani náhodou.

Pár věcí mi ten dojem kazí. Depardieu asi tak třikrát přibral za pobyt ve vězení, jeho převleky se skládaly jen z paruky a nosu, což většinou znamenalo, že svůj už tak obří nos zvětšil do gigantických rozměrů (jak prozíravé) a byly chvíle, kdy mi víc než hraběte připomínal méďu pusíka. To by bylo k mínusům, jinak je všechno perfektní. Depardieu má čas od času šarm, to nepopírám. Všechny postavy jsou obsazeny skvěle (Muti, Rochefort, Arditi...) a hudba je jedním slovem velkolepá, hlavní opakující se hudební motiv má takovou dávku emocí a osudovosti, až to častokrát zarazí do židle. Jsou tam scény, u kterých se až tají dech a to nemluvím o dokonalé poslední části. Nádherné kostýmy, výprava a lokace. Samozřejmě moje nejoblíbenější postava je sluha Bertuccio. Nezlobila bych se, kdyby se aspoň jeden díl věnoval událostem před uvězněním, ty mají taky svou sílu, a kdyby se Depardieův syn podílel na hraní víc. Jinak ale jeden z mých nejoblíbenějších historických seriálů, ke kterému se ráda vracím. O mnoho lepší, než pozdější Bídníci.

Předem říkám, že nepatřím k lidem, co by si mohli nostalgicky vzpomínat na svoje mládí s Michalem (tímto se jim nijak nevysmívám), tudíž nemůžu omlouvat tuhle specificky děsnou hudbu. Ale co hudba, stylů co nemusím je víc a já je nehledám a šlus, ale tenhle sestřih koncertu je čirý zlo, co nemá obdoby. Michal-Disko Sysel-David v lesklý košili (co je mu malá) se strašně potí, za doprovodu dvou vidláckejch kytarystů, tančících nahatin, lejzrů, ohníčků a padajících deštníků a na konec si to přihasí i Bílá s Gottem a pár dalších jim podobných vykopávek. Následuje duet Gotta s Davidem a Bílá utírá svou róbou Davidovi pot z ksichtu. A všichni z toho byly odvařený. A to všechno v sobotu večer, jako by to byla událost roku. Abych nezapomněla, poslední hřebíček do rakve přibil debil Mareš, kterej samozřejmě musí moderovat na Nově každou kokotinu, tenhle koncert nevyjímaje.

Zábavná jízda, dokonce o dost lepší než dvojka. Je to takový nenáročný, rychlý rozjezd, prakticky žádná nuda, akce je dobrá, i nějaká ta nová ještěrka se sem tak ukáže a překvapivě je to tentokrát opravdu dost vtipný. Je jasně vidět, že dvojka postrádala tahounské dinosauří charizma Sama Neilla a trochu víc nahledu.

Překvapení. Myslela jsem, že to bude strašná blbost. Už ten nápad - návštěvník z vesmíru (!) přistane se svou kosmickou lodí mezi Vikingy a později se k nim přidá v lovu na světélkujícího aliena? A přesně tak, jak bláznivě to zní, to i skvěle vyšlo. Některé scény jsou přímo vynikající (Všechny scény útoku monstra, hořící příkop, vodopád). Monstrum se opravdu povedlo a vždycky, když se rozpoutá ta hra světel a zvuků, atmosféra dosahuje vrcholu. Dokonce se mi stalo, že jsem byla dojatá a s tím chudákem Moorwenem jsem soucítila. Sympatické je rovněž, že tvůrci se vyhnuli několika otravným klišé (samozřejmě že velkou spoustu si ponechali) například že neudělali z cizince a místního bijce nepřátele kvůli ženě, za což připisuju další bod navrch. Vedlejší postavy jsou fajn a Ron Perlman, cože? Toho tak zamaskovali, že jsem se o jeho účasti dozvěděla až teď z titulků. Mnohem lepší, než Vikingové s Banderasem.

Přes atraktivní námět hrozná nuda. Dost scén zavání vykrádáním, například nasnímání míst činu, motiv vražd a zejména návštěva pochybného obchodu s úchyláckými potřebami a následující rozhovor s úchyláckým majitelem. Řekla bych, že kromě Saw se šlo pro inspiraci i k Hellraiseru (háky), většina scén s nimi ho až nápadně připomíná. Navíc Quaid se taky moc nesnažil, nebo jeho snahu pohřbil scénář, rozhodně ale nijak za srdce nevezme ani on ani jeho příběh. Zato Ziyi Zhang - palec nahoru. Ale co ten Peter Stormare? Od herce jako on čekám minimálně nějakou zajímavou vedlejší linii a on tam měl jenom DVĚ scény!? (Celkem je na plátně tak minutu). Od filmu jsem ale nic nečekala, tak jsem ani nebyla moc zklamaná. A uhodnout posledního jezdce je (i pro nedostatek podezřelých) dosti triviální záležitost. Nejlepší částí tak zůstává mrazivý úvod, jízda sněhovou krajinou a podnos s překvapením, zbytek za moc nestojí.

Má to svoje chvíle, řádění tyranosaura ve městě pobaví a Goldblum párkrát slušně zahláškuje. Scény se dvěma tyranosaury nemají chybu a přítomnost velociraptorů taktéž potěší. Mou nejoblíbenější postavou je Vaughnův ekolog a drsňák lovec Pete Postlethwaitea. Velké plus je, že se tu Hammond skoro neobjevuje. Na můj vkus je to ale příliš přitažené za vlasy a jednání postav je často do očí bíjící svou demencí (z dlouhé seznamu aspoň: ošetřování tyranosauřího mláděte, že Julianne Moore ani nenapadne, že krev na její vestě by mohla přilákat tyranosaury - to by napadlo snad i naprostýho troubu, mexičan se sluchátky na hlavě - kdo by v takové situaci nechtěl radši vědět, co se děje kolem?, kdo zabil lidi na lodi, když tyranosaurus byl zavřený ve skladu a nic jiného nepřeváželi? a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna) Navíc je tam skoro pořád tma nebo strašně prší. Čas od času se na tohle ale ráda podívám, asi jako všechny Jurské parky.

Možná že Aronofsky ve svých filmech opakuje určitá témata, ale pořád to dělá tak neskutečně atraktivním a syrově krásným způsobem, že proti tomu nelze mít námitky. Černá labuť opět nabízí duševní rozpolcení, pomezí reality a představ, symboliku a mysteriózno. Od prvního záběru jsem byla jako přikovaná a nejednou se mi stalo, že jsem zírala s otevřenou pusou. Nádherná hudba (ve smyslu opravdu nááádherná, nááádherná hudba) opět od Mansela, k tomu motivy Labutího jezera (např. jako zvonění na mobilu), úžasná kompozice obrazu, hra světel a stínů... Opravdu jsem byla až do konce napnutá, jak to skončí, div jsem si neukousala všechny nehty na rukách. A končí to působivě, celkem pochopitelně a je to méně emočně zdrcující než Requiem. Cassel odehrál svůj part skvěle, Mila Kunis taktéž. A to největší eso jsem si nechala nakonec. Natalie Portman je absolutně strhující a předvádí zřejmě vrchol svojí kariéry. Člověk se s ní tak sžije, že brečí, raduje se a trpí spolu s ní. Tak dechberoucí výkon(film) už jsem dlouho neviděla.