akisha

Tohle je klasickej případ, kdy filmu podráží nohy konec. Film má obstojně hutnou atmosféru už od začátku, který pomahá vhodně vybraná hudba, navíc herecký projevy bych řekla, že byly nadprůměrný (hlavně Getty a Weller) a takový ty hnusný zákoutí velkoměsta (vzpomeňme třeba 8mm s Cagem) jsou stejnou měrou fascinující jako zhnusující. Propad hlavního hrdiny do tohohle "underworldu" je taky pěkně zachycenej a celkem uvěřitelnej. Konec mi pak nejvíc připomínal - promiňte mi to připodobnění - jako kdyby byl člověk na konzertu dejme tomu Iron Maiden, a děsně se těšil na konec, na nějakej ten starej známej nářezovej výplach, a oni mu najednou zahráli Evu a Vaška - Bílá orchidej. Prostě nemůžu pochopit, že smyslem filmu bylo, aby hlavní hrdina SPOILER pouze odjel z města KONEC SPOILERU. Ale tou hypnotickou temnou atmosférou se snímek rozhodně řadí k nadprůměru.

Film, kde pasažéry letadla terorizuje Hercule Poirot bez knírku a všechno se snaží zachránit multi-kulturní parta správnejch americkej chlapů v čele s machrem Russellem. Jméno Stevena Seagala je na druhý pozici poněkud závádějící, neboť je vysát z letadla během první čtvrt hodiny. Dabing navíc dost úděsnej, jelikož machr Russell mluví hlasem Marcela Vašinky. Nicméně tenhle film jsem měla dřív hodně ráda a po znovu zhlédnutí jsem zjistila, že moc toho svýho tupýho kouzla neztratil. Akce je OK (ne výborná, jen OK), některý herci taky (hlavně Suchet), Halle Berry to sekne a pak jsou tu i moji oblíbenci John Leguizamo a Oliver Platt a sem tam to je docela napínavý. Že to je natočený podle totálně profláklýho schématu se dá v tomhle případě odpustit, je to prostě béčko se vším všudy, ale právě takhle si stojí docela dobře. 55%

Vynikající film, jehož jedinou chybou bylo, že v těch scénách, kdy si diváctvo mělo rvát vlasy, jsem zůstala překvapivě nedotčená. Navíc jsem viděla postavy Brendana Frasera (toho hlavně) a jeho ženy trochu zbytečný. Tak to by bylo k negativům, zbytku se nedá moc vytknout. Všechny postavy jsou tak "lidský" že to víc ani nejde, prakticky žádná vyloženě záporná postava, ale komplexní charaktery se všema slabostma i přednostma. Do toho podmanivá hudba, zajímavý vypointovaný situace a především spousta skvělejch herců, ze kterejch mě osobně nejvíc zaujal Matt Dillon a s ním spojená záchrana z vraku auta. I tak je ale Crash film, kterej i přes to, jak je nepochybně výbornej, na mě nezapůsobil tak, jak jsem čekala. Silných 80%

Nezávislárna pro fandy filmů o pochybnejch existencích a "lůzrech." Označení horor bych brala s velkou nadsázkou, hororovou scénu to nemá ani jednu. Nebo aspoň ne scénu, jakou považuju za hororovou. Je to spíš takovejch psychologickej výlet do životů pár zatracenců. Je tu Leo, kterýmu postupně hrabe z vědomí nadcházejícího otcovství, což je asi úplně nejmíň sympatická postava celýho filmu. Pak je tu jeho snad švagr, což taky není zrovna sympaťák a konečně "nerd" Mads Mikkelsen jakožto video-maniak a filmovej blázen, kterej představuje umírněnou verzi Quentina Tarantina, když ještě pracoval ve videopůjčovně. Jeho održení od společnosti a schopnost žít jenom filmy je vyobrazená přesvědčivě a je to postava, se kterou se divák nejsnáze sžije. (O to víc divák přicházející z CSFD:-) Opět tu jsou minimalistický rozhovory, dlouhý minuty, kdy si postavy vymění celkem tak deset slov a zbytek času po sobě jenom koukají, ale to k těmhle filmům patří a mě to nevadí. Konec byl uspokojivej, gradoval pěkně a podle mě to dopadlo tak, jak mělo. Fanoušci nezávislých skandinávských filmů nebo psycháren či Madse Mikkelsena (jsem fandou všech), zbystřete! Mohlo by se líbit!

Typická 4* záležitost s profláklým námětem a příběhem á la "sbližovací road movie" otce s dcerou. Stojí to ale za to vidět, protože Stellan Skarsgard hraje fantasticky a Lena Headey se svým roztomilým sladkým přízvukem je taky výborná (a hodně jí to sluší). Navíc Ian Hart vypadal bez turbanu celkem sympaticky. Mile mě taky překvapilo pár ne tak očekávaných zvratů i příjemně hořko-sladký konec. Navíc je to všechno pojato tak umírněně, že se tomu i dá uvěřit, žádný velký výlevy a srdceryvnej pláč, objímání, omlouvání nebo vyznávání lásky, ale jednoduchá lidská gesta, která jsou o to silnější. K tomu se váže i pár dalších scén "jako ze života", například zvracení v autě, pád do kytek a podobně. Fajn film se snesitelnou stopáží. 80%

Jsou to silný dvě *, ale na tři to podle mě, nebo aspoň pro mě, nemá. Na to je to málo originální (ale co taky čekat), především ale málo vtipný, spíš je to na takový uchechtávání a jedno menší zasmání. Sandler je tu celkem sympatickej a Jennifer Aniston úžasná, zbytek za moc nestojí, snad až na Nicole Kidman, která mě svou účastí na tomhle dost překvapila. A ačkoliv tu není moc nechutnej vtipů apod., což je u mě jedině k dobru, jsou tam dlouhý nudný části, který člověk musí přetrpět, aby se dostal ke konci, kterej se dá uhodnout už jen z pohledu na plakát. Ale to stejně není film pro mě a dobrovolně bych se ani nedívala. Ovšem kdo má rád Sandlerovskej styl, neměl by bejt moc zklamanej.

Kdyby tam tak dobře nehrála Charlize Theron, ten film by asi za moc nestál. Nepřišlo mi to ničím zvláštní, prostě takovej příběh vraha, rozhodně se nepodařilo přiblížit tu postavu natolik, aby s ní člověk mohl soucítit nebo chápat či ospravedlňovat její počínání. I když to možná ani nebyl záměr. Celej film se vlastně nic moc neděje (mám pocit, jako by se tři čtvrtiny odehrály v motelovým pokoji a ten zbytek v baru) a některý hysterický scény mi malinko zabrnkaly na nervy. To ovšem nic nemění na tom, že výkon Charlize Theron byl tak fantastickej, až jsem žasla, a ona je určitě největší důvod, proč se na tohle podívat. Je až hrozný, jakou šeredu udělali z - podle mě - jedný z nekrásnějších současných hereček. Oskar naprosto zaslouženě.

Co to? Ten film má hodinu a půl. První půl hodinu se řeší nějaký nezáživný rodinný problémy, potom pes kuchne dva lidi a následuje necelá hodina, kdy je matka se synem lapená v autě a pes sedí kousek od nich a čumí na ně. Nuda k uzoufání. Jediný co stálo za zmínku byl psův postupně se rozkládající vzhled. Co hůř, ten syn (i matka) taky dost ječí a řve. Hororovým fandům moc nedoporučuju, strach nikde, zato nuda vládne. 45%

Zklamání. Guilty pleasure není zdaleka tak silný, jako jsem čekala. Má to všechno, co má správnej brak mít - nulový nesympatický charaktery, z nichž nejhorší je hlavní hrdina, dementní zápletku, žádný napětí, naprosto nelogický chování postav, neschopný strážce zákona sloužící jen jako pomůcky pro krvákový scény, mizerný triky a zdroj strachu je chlap navlečenej v kostýmu komára - a toho se bojí kdo jako? Zároveň to postrádá jedinou vlastnost, která to mohla zachránit z úplnýho odpadu, a to je potenciální zábavnost. Měli se holt víc snažit.

Co si budem namlouvat, zrovna vrchol kinematografie to není, nýbrž je to podruhý louhovanej odvar kultovního filmu. Ale právě jako takovej je mnohem obstojnější, než by se mohlo zdát. Dovedu si představit, že hodnocení mohlo bejt vejš, kdyby se ten film nespojoval s původním Vymítačem. Kladem je určitě zápletka s psychotickým vrahounem, která udrží pozornost, v některých chvílích i dobrá atmosféra čerpající z náboženských motivů a vyskytnou se i solidní hororový okamžiky, který nepostrádají budování napětí, takže to nejsou jen prachsprostý lekačky (jsou to vychytaný lekačky). I ten detektiv nebyl špatně obsazenej, zato jsem uvítala, že Brad Dourif si tentokrát nestřihnul nějakýho okrajovýho šílence, ale rovnou toho hlavního a scény s ním a detektivem patří k tomu nejlepšímu ve filmu. No, čekala jsem strašnou kravinu, takže jsem byla mile překvapená. 60%