Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Akční

Recenze (3 271)

plakát

Appassionata (1974) 

Znovu a opět téma incestu v italském filmu! Další nádherná a velmi dráždivá a vzrušující soft-core italská záležitost, jako tygr útočící na všechny vaše smysli. V hlavních rolí dvě mladé (kolem dvaceti let), nádherné a velmi talentované herecké vrstevnice (vycházející hvězdičky taliánského filmu, spolu třeba s Jenny Tamburi, Gloriou Guidou nebo Leonorou Fani) Ornela Mutti a Eleonora Giorgi. Mladá Ornella jakou jste do té doby neviděli, ale více nahoty i sexuálních scén tu má druhá jmenovaná dívka. Gabrielle Ferzetti v roli sváděného zubaře (totálně zmatený z toho co se to kolem něj děje - chvílemi si musel připadat tak jak když sedí na horské dráze nebo na houpačce), otce jedné z dívek, rovněž velmi dobrý, ale zaujala mě i jeho duševně chorá manželka (trochu teatrální podání herečky Cortese) kterou její manžel zcela ignoruje. Nikdo z celého obsazení ale vyloženě nevyčnívá, a všichni neudělají nic, než jen to co je po nich požadováno. Příběh filmu mohl být o trochu lépe rozvinut, občas to působí trochu matoucím dojmem, jinak ale good. Nej scény; Vše v ordinaci, výběr-nákup spodního prádla a Giorginy podvazky. Jen ty dialogy jsou tu trochu unavené. Na DVD od roku 2010 (firma Mya). Příjemná záležitost s pěknou hudbou a se spoustou lechtivých scén a sexuálních zvrhlostí. Malý-hezký, nenápadný film, který stojí za vidění.

plakát

Eden no sono (1980) 

Italský film, natočený v japonské koprodukci (nebo opačně, režisér byl japonec - ale japonští herci tu nehráli a točilo se v Itálii), celkem bohémská záležitost, víceméně dobrá lahodná romantika, ale o něco slabší drama. Každopádně příběh (ač jsou tu nějaké menší nedostatky) není zas až tak špatný a dobře se na to kouká, jde o takový milý prázdninový film, doprovázející velmi příjemný hudební doprovod, film je prosycený vzrušením a erotikou, znáte to, slunce, moře pláž, láska (v tomto případě první), to snad ani jinak nejde, zde na víc k vidění ještě fingovaný únos a vydírání. Starej známej trik s porouchanou motorkou (tak aby mohl mladík strávit noc se svým novým objevem-předmětem své touhy), stejně tak jako namlouvání, a postupné vzájemné propadání v lásku obou mladých lidí, to ctění a oddanost, to vše tu bylo od samého začátku podáno velmi pěkně a mě se to líbilo:-) Eleonora Fani (26) opět v rouše Evině a jinak v opravu celkem příjemné roli dospívající dívky (studentky umění) pocházející z bohaté rodiny (každý den před galerii kterou navštěvuje pro ní posílá její fotřík auto s osobním řidičem), která propadá v lásku s obyčejným kapesním zlodějíčkem pocházejícího s chudých poměrů. Dobrá role pro Leonoru, tato role (jedna z posledních mimochodem) ji zase opět sedla. Pěkné momenty; vzájemné malování na nahé těla a finále u věznice. Podobné filmy, a věřte že vím o čem mluvím; "Summer Affair", "Disposta a Tutto", Senza buccia nebo "Dedicato al mare Ege".

plakát

Zakázané ovoce (1976) 

Pěkně natočený melodramaticko/erotický film s trochu nejasným koncem. Příběh je ale přesvědčivý (pár scén jako onanie Beccarie, bar, nebo sex ve vodě se vám nejspíš natrvalo vryjí do paměti), vývoj postav nad průměrem - stejně tak i herectví, nahoty a erotiky přehršel, hudba bratří De Angelisů jako vždy výtečná (ale mám pocit že jsem ji už někde slyšel) a velmi vhodná pro tento druh filmu. Nemám toho moc co bych dodal, Ex-francouzská porno hvězda Claudine Beccarie v roli citově chladné bohaté vdovy a Ilona Staller - později populární Cicciolina (blonďatý anděl z jehož ta krása přímo vyzařuje - ale ona tu nemá tolik odvážných scén) jsou hlavními lákadly této skutečně povedené erotiky s prosluněného Tunisu! Film existuje a byl vydán v Itálii na DVD (fa. NoShame) ve dvou verzí cut/uncut - softcore (1:26) a hardcore (1:43) viz zde pro srhttp://www.schnittberichte.com/report.php?ID=95731 kde je to jasně a přehledně vysvětleno, jsou zde.

plakát

Escalofrío diabólico (1971) 

Skupina Satanistů v červených kapucích se samopaly, panenská krev, krásné ženy, šílená matka, syn - psychopat (+ jeho nevlastní bratr držení v zajetí ve sklepení), sluha - blázen, tragédie z minulosti, šílený lékař. Docela pestrá galerka co říkáte? Po dějové stránce docela mišmaš (spiknutí a veškeré intriky se točí kolem dědictví), viděl jsem jen velmi špatnou kopii a vše vypadalo skutečně velmi levně, herectví, efekty, dialogy, práce s kamerou atd. Film ale i přesto že je špatný, tak překvapivě ani moc nenudí, stále se zde něco děje a dá se tedy vidět, ocenit by ho mohli především fanoušci EuroCultu - a žánrovek - tématicky stejně orientovaných. Krásná Patty Shepard, pěkné umístění (barokní zámek), jinak jak už jsem říkal typický EuroTrash bez jistého šarmu.

plakát

Giorni d'amore sul filo di una lama (1973) 

Film který už jen podle nádherného ale hodně "zavádějícího" plakátu a zvučného obsazení vypadal docela slibně. Na druhou stranu je to ale film, který není zrovna dvakrát moc vzrušující a napínavý, hodně se toho zde namluví, celé spiknutí je podle mě zbytečně moc spletité, což způsobuje nakonec tak akorát slušný chaos v hlavě diváka a to díky zbytečné překombinovanosti. Jako čistě subžánrová záležitost je to málo stylový, postrádajíce některé hodnotné typické žánrové prvky a znaky - v tomto případě giallo, jedna akční sekvence téměř až na samém konci a melodramatické rozuzlení, to už jako celek moc nevytrhnou. Mysteriozní prvky tu sice nějaké jsou, ale fungují zde tak napůl, jako melodrama film fungoval daleko lépe. Blanc a Lawrence spolu vytvořili moc hezký a příjemný pár, jejich první náhodné shledání, vzájemné okouzlení a okamžité zamilování se do sebe - pak delší odmlka (Blanc tu nehraje celou polovinu filmu!) a poté opětovné shledání - to vše, ještě spolu s krásnou-podmanivou hudbou a lokalitou Benátek, bylo prosyceno neutuchající romantikou. Lawrence a Blanc spolu vůbec spolupracovali docela dost často a to někdy od roku '67 - kdy diváci z nich později vytvořili pár i v reálném životě - což byl ovšem omyl, který při životě šikovně udržovali hlavně bulvární média. Lawrence byl v reálném životě ženat ze španělskou herečkou Christinou Galbó od roku '69 (že si ale uměl vybrat co?). Blanc byla od roku '62 provdána za Bruno Gaburra. No kdoví, jestli mezi nimi opravdu něco nebylo, nebyli by ostatně první ani poslední kterým se něco takového přihodilo, nejen ve světě filmových hvězd. Suma-sumárum, z mého pohledu jde spíš o zklamání, film mohu doporučit pouze kompletistům žluté a fanouškům mladičké Eriky Blanc a Petera Lee Lawrence - který zde vytvořil jednu ze svých posledních rolí (v roce '74 "nejspíš" spáchal sebevraždu, nejspíš proto, že toto jeho předčasné úmrtí není vlastně dodnes stále uspokojivě vysvětleno). Komisař a šéf mafie poněkud směšní, jediný svalovec Torrisi (jeden z předních herců poliziotteschi subžánru) ještě za něco stál. O všechny topless scény, se zde postarala (možná trochu překvapivě) jen herečka Ivana Novak.

plakát

Processo per direttissima (1974) 

Film ze začátku začíná jako běžné eurocrimi/poliziesco - později se přesune do soudních lavic a stává se z něj upovídané "soudní drama" - které ale ve své době, uměli daleko lépe dělat mistři Damiani nebo Petri. Režisér tohoto filmu De Caro, měl těch režijních zkušeností o poznání méně, ale co se týče psaní scénářů, tam to bylo trochu o něčem jiném. Mladý anarchista (člen militantní skupiny mimoparlamentní levice) zemře na policejní stanici, přičemž je zpochybňován celý důvod teroristického útoku na vlak. Tak začíná proces vedoucí k rozhodnutí příčiny a odpovědnosti. Atmosféra těchto let (která je zde hezky ponurá) je zde nastíněna velmi dobře. Je zde mnoho záběrů do minulosti, ale také řada různých nesouvislostí kterým jsem moc dobře neporozuměl. Film vychází (nebo je inspirován) skutečným případem Pinneli (http://en.wikipedia.org/wiki/Giuseppe_Pinelli a http://donneviola.wordpress.com/2012/08/05/4-agosto-1974-strage-dellitalicus/), zárovn nešetří ani kritikou policie a soudnictví, přesně tak jako ve filmech od dvou výše zmiňovaných italských autorů. Co je na tomhle filmu hned-le zpočátku určitě přitažlivé a lákající, tak to je bez debat jeho velmi zvučné a dobré herecké obsazení a dále jak čas plyne i Ciprianiho hudební doprovod - který by ale podle mě daleko lépe pasoval k nějakému sexy giallo. Jako celek - přes totální absenci akce, mě to spíše nudilo a sledování filmu bych doporučil spíše lidem co mají v tomto žánru už něco nakoukání, pak fandům žánru a kompletistům. Nejvíce mě oslovil Gabriele Ferzetti, a sice s jakou dovedností sobě vlastní tuto svou roli hrál, on byl jako vždy výborný (především jeho shrnutí na samém konci), o moc pozadu nezůstali ani Merli nebo mladý Placido.

plakát

La muerte incierta (1973) 

Jeden z mála Larrazových hororu který mi stále unikal, resp. až do včerejška, kdy se mi ho konečně podařilo po dlouhém úsilí najít a posléze i shlédnout. Vypadalo to skutečně až do nedávna na ztracený film, který nebyl nikdy vydán na VHS nebo DVD, a který nebyl nejspíš ani nikdy promítán mimo rodné Španělsko - na Západě (USA, VB - distribuční název neexistuje!) určitě ne, a snad oficiálně i v Itálii (?), a jestli ano, tak jen v nějakých malých nezávislých kinech, kopie kterou jsem viděl, nebyla v moc dobré kvalitě (načervenalý zrnitý - typicky grindhouseový obraz) kdy to vypadalo jako kdyby film byl promítán nebo doslova vyvrhnut přímo z originálního filmového pásu. Jde o velmi obskurní raritku - jeden z nejobtížněji sehnatelných režisérových filmů - velkou raritu s docela dobrým příběhem (odehrává se to v Indii někdy kolem roku 1930 a pak ještě v Anglii) a s několika málo dobrými - děsivými a strašidelnými scénami s trochou krve, nahoty je tu poskrovnu. Film jsem chtěl sehnat a vidět hlavně kvůli italské herečce Rosalbě Neri a Mary Maude ("La Residencia"). Rosalba se zde ale objevila jen v prologu a epilogu ale vypadá tu hodně dobře.

plakát

Los ritos sexuales del diablo (1982) 

Zlověstný a perverzní Eurotrash nabitý špinavostmi a zvrácenostmi všeho druhu, které tady ale bohužel moc dobře nefungují a film od propadáku nezachrání, je to vážně divný film, hudební skóre je divné (vlastně jsem tady prakticky žádné nezaregistroval), herectví, pokud se tím co jsme zde viděli dá vůbec nějakým herectvím nazvat, je hrozné ani německá hvězda té doby Helga Line podává neuspokojivý výkon, osvícení špatné, děj absurdní (okultní tématika, rituální scény - satanisté a perverzní sex?). Oproti jiným Larrazovkám mi tento pokus přišel čistě amatérský. Nahoty a sexuálních scén tu bylo na můj vkus až moc, a to i přesto že patřím mezi skalní fandy Eurosleazy (najdeme tu voyeurismus, masturbaci, lesbismus, S & M, sodomii, incest atd), naopak strašidelné a atmosferické okamžiky tu prakticky nebyly. Opravdu co se žánru týče, tak jde spíše o softcore - porno film než o horor! Díky označení "horor" se film podle mě měl jen lépe prodávat - takže šlo o chytrý marketingový tah. Sexuální scéna s kozou (nejspíš fake!) je asi nejpamátnější sekvence z tohoto filmu, kdo neuvidí neuvěří! Film je ale jinak únavný a to hlavně díky všem těm nekontrolovatelným sexuálním scénám (které mi kolikrát sexy ani nepřipadaly) a spíše nudí, než aby vás jakkoliv víc děsil nebo dokonce šokoval - snad tedy až na dvě scény - již zmíněný kozí sex a pak ještě meč (ouch!, vážně odporné, už jen ta představa je děsivá!). PS: Tohle se vám vážně líbilo? Byl to vážně úlet a myslím si že i samotný Larraz byl výsledkem filmu nejspíš zklamán. Nakonec jsem viděl lepší Larrazovky. Není to ale zas vyloženě úplně špatné, doporučeno především fanouškům obskurních "grindhouse" sleazy filmů! Na DVD v "grindhouse kolekci" ještě společně s filmem "Evil Eye" od roku 2007 (BCI, a Navarre Corporation Company).

plakát

Suggestionata (1978) 

Neznámé, ale jinak docela zajímavé psychologické drama s malými žlutými linkami. Suma-sumárum. Jestliže neočekáváte až příliš mnoho, snímek by se vám mohl líbit, po režijní stránce dobré (hezké záběry - úvod - koupání nahé Scoly v jezeře), atmosféra je znepokojující a tajuplná (les) - některé sekvence jsou docela rušivé, mladá herečka Gioia Scola v hlavní roli narušené dívky (která tady svůj čas pěkně rozděluje mezi nevinné hry a odporné vraždy) odvádí velmi dobrý - sugestivní výkon, Eleonora Giorgi až příliš nalíčená (vypadá jak klaun!), hudba Carla Savina na poslech veskrze příjemná. Nezapomenutelné scény? Všecky 3 vražedné sekvence - škoda jen, že - až na chladnou scénu na pramici, mimo obraz.

plakát

Onore e guapparia (1977) 

Obskurní Euro-crime, konkr. zde bych ale raději použil či zvolil výraz či označení melodrama, nebo parodie smíšená s poliziesco filmem. Svým scénářem a pojetím to mělo blízko k filmům s Mariem Merolou i Pino Mauri který zde hrál hlavní roli pašeráckého šéfa se srdce na pravém místě (pro kterého je čest na prvním místě), si zde několikrát podobně jako Merola ve svých filmech zazpíval (oba herci a zpěváci byli navzájem tedy i velcí rivalové). Je to docela pěkný film, dobře napsaný, s pěknou hudbou, přesto díky absenci akce i jakéhokoliv násilí trochu nudí. Atmosféra 70's Neapole jeho všední život se všemi tradicemi a zvyky místního obyvatelstva, funguje jako nádherná časová kapsle, škoda že jsem se nenarodil dřív. Vlasatý Pino a jeho kotlety nezapomenutelný, finálová duel s noži, asi to nejlepší tady.