Čtec

Jako že jinak Dušek není můj šálek kávy, tak tohle bylo dobrý... Skoro bych řekl, že film kráčí ve šlépějích skvělých českých komedií 70. a 80. let... Vynikající herecké obsazení, včetně velice milé dámy s velkým D - Aleny Antalové.

Líbí se mi ten minimalismus, kdy pár tónů a pomalé tempo vytvoří atmosféru napjatou jak kšandy. Je to fakt magie, jak se dá pracovat s publikem. A musí to, i přes všechnu únavu, neskutečně nabíjet... To teda se lidem v drtivé většině profesí nepoštěstí. Nedokážu si představit, jak by se mohl při své práci nabít třeba takový úředník. A mohl by přitom zpomalovat, seč by mu síly stačily... Ne, nechci to zlehčovat, vím, že Katka tenkrát byla unavená, přetažená a že ta píseň je vlastně dost o ní samé. Také to byl zřejmě hlavní důvod jejího odchodu z Pehy.

Když propásnu Branky, body, vteřiny na ČT1, tak ještě velmi rád přijmu zavděk těmihle... A mají lepší komentáře z ef-jedniček... No a Poulíček, ten býval k sežrání, stejně jako Pouva, ten je taky dost jedlej :-)

Omlouvám se všem Trekies, nebo jak se to řekne, ale mně Star Trek nebere. A to přesto, že čas od času se vždy znovu snažím prostě do něj nanutit a říkám si: "Teď to určitě přijde." Ale zase ne. Jak praví klasik, po fázi Očekávání u mne vždy přijde fáze Zklamání. No, co už, asi s tím nic nenadělám. Ale musím uznat, že subkomandér Topol je pěkná, kvůli ní to vždy aspoň chvíli vydržím :-) ... / ... Tak jsem dokonce svůj komentář původně umístil pod nesprávný Star Trek. Teď už je to správně a děkuji tímto "tempusovi" za upozornění! Jak je i z tohoto vidět, servírovat mi Star Trek je asi stejné jako házet perly sviním :-)

Nějaký čas jsem jezdil do Izraele pracovně a musím říct, že je to stát absurdnostmi přímo prorostlý. A to se v Syrské nevěstě povedlo perfektně zobrazit. Navíc slouží ke cti, že si to natočili Izraelci sami o sobě.

Díly Idyla na konci léta a Polibek pro vítěze (předloha Eduard Petiška, scénář a režie Jan Pachl): výborná kamera Marka Jandy, hlavně co do barevnosti a atmosféry sázavské krajiny. Ty barvy! Oproti Cirkusu Bukowsky tentokrát teplé. Hnědá, nazlátlá, žlutozelená. Slunce a konec léta. Jako kluk jsem tam ve Zlenicích trávíval prázdniny, a ano, taková je opravdu Sázava.

Je určitě potřeba zdůraznit, že tento kousek natočili, zahráli, nazpívali, prostě kompletně zpracovali sami biatlonisté, a to mezi závody na různých štacích světového poháru během sezóny 2012/2013. Je to crazy parodie na "dabl ou sevn" a myslím, že vzhledem k tomu, jak filmeček vznikal, a že pro zúčastněné to byl většinou první zážitek tohoto druhu, zaslouží plné absolutorium. Vedle borců v miniaturní roli Zdeňka Vítka a Jaroslava Soukupa (schválně jestli je najdete) zanechala výraznou českou stopu naše krásně zpívající hvězda Gabriela Soukalová, které tímto přeji hodně štěstí do olympijské sezóny!

Celkově je seriál chvalitebný, encyklopedické znalosti Tomáše Durdíka jsou obdivuhodné, ale ... ale ten díl o Praze a ten srdceryvný pláč na téma, jestli by ji Václav IV. dnes poznal. A proč by ji jako měl po šesti stech letech poznat? Respektive proč by si měl myslet, že by měla zůstat zachována nedotčená z jeho časů? Byl to vzdělaný člověk a jistě by si nemyslel, že by bylo lepší nechat si skanzen ze 14. století. A tu opravdovou, žijící Prahu si postavit někde vedle. Měli bychom dnes (možná) intaktní Václavův palác, zato bychom neměli baroko, secesi, funkcionalismus. Nebo by byla lepší jedna Praha gotická, vedle jedna renesanční, třetí barokní a tak dále? Nemám prostě rád ty už od 19. století omílané teorie á la Bestia triumphans a všechno tohle staromilství. Vždyť město je živý organismus a bylo tomu tak už za Václava, toho jména čtvrtého. Proto je Praha tak krásná a ceněná, že se tu všechny ty doby pěkně vrství... A oni stojí před Obecním domem a hořekují, že tam není Václavův palác... P.S.: Ta Eiffelovka je v Paříži taky pěkně hnusná, že? ;-))

Nevím, čekal jsem tedy víc. Příběh mi přijde jako stokrát omleté klišé a ani různé pseudosurrealistické triky s tajemnými pytli, znovu a znovu se objevujícími vrchními apod. mi nijak nepomohly. Carole Bouquet je však mimořádně krásná.

Cítil jsem to tehdy jako velikou nespravedlivost. Kvůli mladšímu bráchovi jsem musel vždy brzo do postele, aby mu v pokoji chudákovi nebylo smutno... A když píšu brzo, tak tím myslím šíleně brzo, ani raděj nebudu psát v kolik... Jo... Ale Tajuplný ostrov jsme výjimečně měli, samozřejmě oba, jak jinak, povolený a to jsem si to tedy užíval. Knížku už jsem měl přečtenou, takže jsem zkušeně věděl co a jak. A popíjeli jsme přitom tu děsně sladkou a děsně červenou malinovou limonádu. Nebylo to vůbec špatný :-)