blowup

Když pominu perfektní rvačky, tak vlastně to je poučný kus o zmanipulování, Jinak stylizace vtipná, Samuel slizký a Firth můj oblíbený (trochu mi připomínal single mana :). A ten mladý Di Capria.

Trochu radosti do filmové depky. Ostrý obraz, bílé lodě a pozitivní hudba vhodná k přežití. Trochu mi vadily dvě herečky. Režisér je můj oblíbený a jsem ráda, že se vrátil.

Čekala jsem daleko víc, ale mohlo mne napadnout, že jak je v tom Francie, tak to bude mít něco, co mi nesedí. A to je poetika Amélie, která mně lezla na nervy, i když se většinou obecně líbí dost. Jako by to mělo být dobré, mělo to mít hloubku, přesto líbivě povrchní. Zároveň by to mělo být i k smíchu a je to smutné. Stylizace obrazu pěkná, detailní záběry a úhly pohledů neotřelé (nebo otřelé?) P. G. výborná.

Po skončení filmu velké ticho, to už jsem dlouho neslyšela...Precizní záběry, estetika obrazu na nejvyšší úrovni, titulky velmi elegantní (sice maličkost, ale může dodat šarmu). Dva skvělí herci (H.K. a M.C), téma jako od Felliniho - někdo má Sorrentina dost po dvou filmech, F. jich natočil daleko víc a myšlenkové linie se prolínaly a vracely. Proti Velké nádheře pomalejší tempo, odpovídající tématu. Překvapující, že kino bylo plné i po delší době od premiéry, což mi připomnělo, že hloupost někdy nekvete. Tak vlastně měním ze 4 na 5. Jo a verbale, už toho nech.

Když je něco oblíbené a dobré, má na to někdy člověk čím dál vyšší nároky. Stačí představit si, že to je první část z prvních. Aspoň pro mne. Trochu mi leze na nervy Moriarty, ale to se spolkne...

Zpočátku nastalo uvědomění, že čekám strašně moc, až to není v silách filmu to očekávání splnit. Očekávání je postupně jemně naplňováno. Obraz je úžasný a vlastně si uvědomuji, že IV. - VI. jsem neviděla v kině. Pro mne je to symbolická pohádka, dobro x zlo. V některých chvílích až dojímavé. Pro někoho je to pitomost, já se tetelím blahem. Protože jsem nebyla připravená na jednu scénu, tak i šokem. A: neberte si to tak vážně, někteří.

Kdysi jsem viděla a teď si vzpomněla. Asi, že jsem neviděla Mahlera.Tenkrát to byl můj milovaný film. Scéna v galerii mě fascinovala. Herec v hlavní roli se mi strašně líbil a chtěla jsem někoho takového znát.

Dobrý film, bez západů slunce, zeleně, krásy. Plný dynamiky, horníků, solidarity i reality...Donutilo mne to přemýělet, jak dalece se na mně podepsalo socialistické zřízení a jestli dokážu odlišovat status horníka ve Walesu od propagandistických záběrů z dolů v čs. filmových týdenících. Jak se vlastně jmenuje ten kluk, co hraje toho vůdce skupiny "Gayové a lesby podporují horníky"? Tak ten byl moc dobrý. Je to Ben Schnetzer, snad. V podstatě dojemný příběh.

Ve vedru dóost dobrý. Vážně, kamera a záběry vynikající (verbal promine), dlouho neviděné, kdopak tu kameru dělal - musím se podívat. Myšlenka na konci zjevná, reminiscenci Pasoliniho že bych viděla jen sama? Jeden by u toho neusnul a to je v jednu v noci vážně zázrak. Tak za 4, fakt.

Nakonec vzpomínka na dobrý film, při smůle ve výběru. Drsný návrat a tíha žití.