Naslund

Všiml jsem si, že většina nových amerických seriálů má spousty podobných prvků a Prison Break nijak nevystupuje z řady. Jejich cílem je neustále držet člověka zdrogovaného napětím a to natolik, aby si divák nevšiml, jak pomalu se seriál vyvíjí. Tohle je právě jeho nejsilnější stránka a lidé slabších nervů by se mu proto raději měli vyhnout. Hrdina má vždy takovou smůlu, že nemůže zvítězit, ale zase tolik štěstí, aby těsně přežil. Problémem těchto seriálů je, že nikam nesměřují a mnou vytoužená gradace k závěru neexistuje, protože nelze přejít z drsného nerváku do ještě většího. Nevím, jak seriál skončí a dokonce mě to již přestalo zajímat jako u všech seriálů, které se točí jen tak dlouho, jak jsou zrovna populární. Oblíbenost postav bývá velice subjektivní, ale zde není kromě sympatických slečen nikdo, kdo by byl oblíbeníhodný. Z kriminálníků mi byl sympatický pouze bývalý voják pro své hodnoty. Michael mi přijde jako bláznivý sobecký génius, který absolutně nepřemýšlí o důsledcích svých činů a vlastně nevidím jediný důvod, proč se o něj bát. Přes všechnu špínu, kterou jsem teď na Prison Break naházel, musím uznat, že natočen byl výborně.

Tuhle pohádku opravdu nemám rád. Hlavní "hrdina" je pro mě jedním z nejnepřijemnějších princů. Vlastně mi byl natolik nesympatický, že jsem musel fandit jeho bratrovi, kterému chudákovi celou dobu velice křivdili. Zatímco se snaží celou dobu dělat co nejlepší dojem podle toho, jak ho vychovávali, jeho "hodný" bratr ho neustále pomlouvá nehledě na to, že jej celý život podvádí. Navíc mu to podvádění očividně nevadí, jako to, že se nemůže plně ukázat své schopnosti, a ještě to dává za vinu "zlému" bratrovi. A do takovéhoto člověka se princezna okamžitě zamiluje... sice to je realita, ale v pohádkách chci charismatického price s dobrými hodnotami a rozumně vybírající krásnou princeznu. Bohužel tato bilance je na 1/4.

Těžko říct, zda je tento komediálně-dramatický seriál určen pro běžné lidi, kteří nemohou rozumnět 50% termínů, nebo těm, kteří jim rozumí a mohou tak posoudit úroveň scénáře pro jednotlivé případy. Sám bych se zařadil do první skupiny. Z toho důvodu bývám často zmatený přemírou neznámých slov, ale o to víc mě potěší, když sám dokáži odhadnout, jak budou doktoři postupovat, či odhalit řešení případu ještě před oficiálním vysvětlením. Opakující se vývoj každého jeden a půtého dílu je jistě nepříjemný, ale ostatní díly tuto slabinu slušně vyztužují. Občas mi však přijde, že problémy by dokázali vyřešit podstatně dřív, než na poslední chvíli a některá fakta se prostě neberou v potaz. Mimochodem doporučuji si pustit zrychleně opening, který tím získá výrazně větší styl.

Tenhle seriál miluju. Hudba, postavy, příběh, mytologie... to vše je na božské úrovni. Plus navíc spousta inteligentních myšlenek a dramatických scén. Když si tak zpětně vzpomenu, dokážu si vybavit téměř každou scénu, jak za sebou navazujou a jaké jsem při nich měl emoce. Přesto bych se kdykoli podíval zase a stejně tak si to užil. Snad každou postavu jsem si oblíbil, ač rozhodně nejsou nijak dobré, či zlé. Ono taky není nic snadného je rychle pochopit. A jak nemít rád někoho, komu rozumíme... Asi nejradši jsem měl Chezu, Hubba, Darciu a Toboeho, ač mi test osobnosti vyšel jasně na Kibu. Možná se nemám rád. Nesmím zapomenout ještě na dokonalou sovu, ale ta je tam bohužel jen chvilku.

Ze začátku jsem si říkal, že to bude další "pouze" nadprůměrný seriál, ale co mě opravdu překvapilo, je zlepšování kvality s každou sérií. Čím to je? Postupně se dokáže zbavit hluchých míst, kde obvykle bývají dlouhé romantické mezery, které podle mě do komediálních seriálů moc nepatří. Snad jen Spin City se povedlo je začít hravě prokládat humorem. Navíc Stuart je bůh :-)

Příliš nerozumím místnímu hodnocení. Na imdb má tento seriál 81% a většina mě známých lidí jej docela chválí. Mohu si to vysvětlit pouze českým dabingem, takže by nebylo na škodu vyzkoušet si originál. Dětem bych seriál rozhodně nepouštěl, přestože občas působí dost dětinsky. To by byla asi jediná věc, kterou bych vedle ošklivých masek mohl vytknout. Dobrou volbou je tedy tato minisérie pro dospělejší lidi, co mají rádi pohádky u kterých se mohou místy smát, místy bát a hlavně se cítit příjemně.

Můj nejoblíbenější Miyazaki. Nemá nejlepší hudbu, animaci a ani prostředí, ale zato se mu povedlo mě plně pohltit poněkud dusnější atmosférou. O hudbě by se dalo napsat opravdu mnoho. Jde o první spolupráci Miyazakiho se skladatelem Hisaishim a poslech samostatného soundtracku by mohl přivodit komukoli psychickou újmu. Důvodem je rozdělení skladeb pro scény s lidmi a s hmyzem. Nedovedu si představit, jaká jiná hudba by se víc hodila k obřím modifikovaným vážkám a jiné havěti. Přestože je silně neosobní, tak do filmu přesně pasuje, stejně jako všechny ostatní složky. K tomuto základu na pořádný film je navíc navrch hezky vystavěna dobrá myšlenka a úžasný charakter hlavní hrdinky, za kterou by se v realitě jistě kupily řady obdivovatelů.

Není mnoho filmů, ke kterým bych neměl žádné negativní připomínky. Mononoke-hime je jedním z nich. Všechny složky jsou krásně poskládané a v klíčových okamžicích působí scény skutečně tak, jak mají. Výborná je i vyváženost akčních scén, které nedají ani přes tu poněkud delší stopáž filmu, prostor k nudění se. Vlastně je velice snadné filmem žít od první minuty až do poslední, protože postavy, prostředí i mythologie jsou na skvělé úrovni. Emociálně na mě však z Miyazakiho filmů zapůsobila trochu víc Nausicca, ač ji Mononoke pravděpodobně ve všem překonává. Určitě se na tom podepsal i rozpočet 2.4 bilionu yenů, dnes v přepočtu 384 milionů korun. Tento rozpočet nepřekročil zatím žádný z filmů studia Ghibli.