prezdivaka

Asi pro někoho kult, pro jiného vtipné či zásadní. Já netuším, proč to někdo sleduje. Podíval jsem se po patnácti letech na Bonda s Craigem. Je to jak přes kopírák - honičky, střílečky, padání, lítání...občas nějaká holka v posteli a k tomu moudra typu: dolar už není to, co býval; světu dochází ropa (v roce 2008 neměli ponětí, že brzy svět ovládnou elektromobily) Jo, jasně lidé chtějí svou hru. Ale ptám se - byli byste ochotni se stále dokola koukat na Červenou Karkulku? Jen by jednou měla třeba zelený overal? Asi si dám 15 let pauzu a pak se uvidí.

Mnohokrát omleté téma, že se z někoho stane vraždící monstrum, protože je v dětství vystaven sexuálnímu zneužívání. Je to asi stejně pravděpodobné, jako že se z dítěte, které adoptoval malíř, stane také výtvarník. Seriál je plný klasických klišé - vždy, když má někdo říci něco zásadního, kam jede, koho podezřívá apod. řekne, že si to povědí později a zavěsí telefon. Naprosto proti předpisům. Úplně pitomý šéf, který stále maří vyšetřování a ke konci se změní. Policie zezolutně prohlásí, že Kristin nemůže být naživu a později náhle - podle výskytu různých druhů kaštanů zcela změní názor a usoudí, že je pravděpodobně naživu. Poslední díl pak už je zcela podle hollywoodského schéma a tak ministrině, které vrah málem amputuje ruku (krev z rány stříká až na jeho obličej) se brzy zúčastní hledání své dcery. Ta je nepochopitelně pod postelí. V úkrytu v podzemí. Mnohonásobnou vraždu od počátku vyšetřuje tým - dvou lidí! Něco jako krádež auta. Oba hlavní vyšetřovatelé už svou práci na případu končí - on odlétá do Bukurešti, ona odchází z oddělení. A náhle na chodbě v poslední chvíli... Ne to vážně nemá cenu rozebírat dále. Diváci to zřejmě milují, ale mně to jen kazí detektivní případ.

Bohužel je na filmu až příliš znát vliv západní politické korektnosti.

Když už napíšu pohádku o cestování časem, musím dodržovat nějakou vnitřní logiku, která se opírá o všeobecné principy. Nemůže tam pak být to, že si všichni pamatují, co se stalo v jiných časových dimenzích, když se přesunou, tak tam nejsou (vypaří se) ti, co do té doby patří a spousta dalších nedorazů. A svádět to na to, že jde o pohádku v tomhle případě nelze. Pak totiž vznikne blábol. Jak se to stalo teď.

Je mi až k pláči z toho přeceňování českých filmů. Asi ten film musel natočit sám autor předlohy. Nedovedu si představit, že by někdo jiný měl chuť takovou látku zfilmovat. Je tolik úžasných příběhů... Komedie to rozhodně není, párkrát jsem se ušklíbl nad trapností scén. Pokud někoho baví sledovat, jak se někdo svlékne v zaměstnání nebo ze sebe udělá idiota před kolegy, asi si knihy Patrika Hartla kupuje. Možná, že někdo jako Woody Allen by dokázal z některých scén vykouzlit něco, co si budeta pamatovat i po závěrečných titulcích. Každopádně komedie si žádá jiné uchopení a takovýto tvar asi jen dobře zvolenou formu nadsázky.

Bože, to je válka pohledem homosexuálního ajťáka, co si přečetl nový pohled na historii vydaný EU.

Dokument má sestupnou úroveň. První díl mi přišel skvělý a informační konfrontace moc zajímavé. Pak se to horší a poslední díl už se utápí v politickokorektních schématech. Tak několikrát slyšíme, že je to v duchu Oprah Winfreyové, aniž tušíme proč, pak většinu událostí komentuje černošská redaktorka Trisha Goddardová, o které ani na Wikipedii nezjistíme žádnou spojitost s Lady Di.

Vynikající film, který se neutápí v sentimentu a ohraných schématech. Všechny složky jsou vyrovnané - samosebou herecké výkony, ale i střih hudba, kamera, lokace... Má brilantní dialogy a některé scény jsou úchvatné. Například chování dětí, když se dozví, že je máma nemocná.

Docela rád bych četl scénář Romana Vojkůvky. Film se totiž snaží být syrový a autentický. Ale není. Už od začátku. Ema se dobře baví s holkami z práce a nepochopitelně si přisedne na bar k podivnému looserovi a začne ho balit. Skončí to u ní v posteli. Tak buď měla být Ema starší - příběhu by to nevadilo nebo tam měl být posun v atraktivitě. Na jednu či na druhou stranu. V prostřední části jsem se dost nudil, protože snaha o snaha o cinema verité nějak nefungovala a okolní postavy, často velmi zajímavé, zůstaly načrtnuté. Nečekal bych, že film skončí happy endem. Asi to mělo být pro diváka překvapivé, ale bylo to spíš podivné. Když Tomáš ke konci příběhu znovu navštíví hostinec a přisedne si ke "kamarádům" a Igorovi se omluví, jen potvrdí své přizdisráčství. K návratu k Emě neměl odvahu a musel ho přesvědčit nevlastní otec. Podivně tak vyznívá samotný konec, který vulgárně počmáranou fasádou Tomášova domu odhaluje pokryteckou vesnickou komunitu. V té by ovšem přežívali jen silnější jedinci. Ema je skutečnou hrdinkou filmu a tak je zvláštní, že se přes disproporci tohoto páru k soužití s Tomášem vrací a vlastně také i do sociálního prostředí, kterému natáčením porna chtěla uniknout.

Zatím nejslabší epizoda. Povahové rysy jednotlivých postav naplňují známé stereotypy a děj se odvíjí podle předvídatelného schéma. Nesmí chybět klišé s prvním zabitím, které nemůže být jednoduché a hrdina po něm dospěje přes slzy k morálnímu dilema, po jehož překonání se obrodí v hrdinu, schopného se zcela obětovat pro druhé. Nesmí chybět zachránění černochů na pláži u Dunkerque.