Mylouch

Stvrzení kazatelské mentality českého ultrakonzervativního křídla (panelová diskuze myslitelů je obrázkem pro bohy). Absence nadhledu a humoru je důkazem toho, že tady se dávno nežertuje a svatá válka za zjevenou absolutní pravdu je v plném proudu, přestože o zhnusení nad představiteli konzervativců se zatím s politickou korektností příliš nahlas nemluví. Mistrovsky zvládnutý režisérčin neangažovaný odstup nechává aktéra propadat do hlubin trapnosti bez vnějšího zásahu. Dokument, který může být vnímán jednou stranou jako stvrzení tradicionalistické nadřazenosti nad liberálním světem, pro zbytek jinak velmi diferencované občanské veřejnosti může posloužit jako zpestření hodně a hodně veselých večírků lidí, kteří nesní o návratu k prvotnímu ráji. Bytostná jednota politického i soukromého života jednoho ze Zneuznaných, kterého zamrzí, že se autoři zdrželi všech zlých větiček, jež by bylo možné vyvracet. Škoda pouze studentské kvality filmařského provedení, přesto potěšitelně falešný film pro "drahé děti".

Dokument o jednom z nejsilnějších mediálních obrazů - Paroubkovi, kterého jeho vládní nástupci dokázali v negativní politické praxi hravě překonat, ale jen částečně zacelili obrovskou mezeru, jež po něm zbyla v médiích. Spektrum Paroubkových odpůrců se svému nedostižnému sokovi na hrudi nápadně podobá slabou sebereflexí, fyziognomicky (ten, co první hodil vajíčkem ! či pilný autor paroubkovských článků) a stejnou mírou tupé nenávisti, kterou přisuzuje jemu. Bělohradského chytrá formulace tekuté nenávisti možná není nejlépe vysvětlena, technické zpracování je povýtce studentské, k dokumentu by podle mého patřilo ještě vyjádření utrápených či pyšných mediálních poradců (agentury?) někdejšího premiéra. P.S. V národě Paroubků platí: trenýrky = rodina. 3-4*

♫ "Já hledám štěstí ... " Podmanivé spojení hereckých výkonů v čele s "opravdovým" Menšíkem, atmosférické Kachyňovy režie, vypravěče Cupáka, kamery Jana Čuříka, hudby L.Fišera v poetickém příběhu z magické 1. a 2.republiky. Škola filmové stylizace.

Přehlídka excelentních a nadčasových autorských scének mistra Dvořáka, které jsou v jeho souhře s Bohdalkou dodnes příliš vysoko nastavenou laťkou. Navíc pestrá nabídka standardů vyššího populáru socialistických zemí. Přestože polistopadová zábava se ubírala jinými směry, stojí právě v polistopadových dílech jeho nenásilná satira na poměry v politické i úplně civilní sféře dodnes za pozornost. Nakonec i pohledy do publika v průběhu let jsou úžasnou výpovědí o době. 3-4*

Jedna z vlaštovek katastrofického žánru, dodnes dýchající kouzlem pokusu o neokázalé lidské drama v nijak nereálné katastrofě moderní městské civilizace. Rané vizuální efekty, kvalitní kamera.3-4*

Možná počátek v 80.letech módní vlny příběhů z právnického prostředí (jak napálit advokáta, Doktor z vejminku, Paragrafy na kolech, Případ Platfus). Hořký kousek, v němž Dietlovy vedlejší postavičky (Adamovská, Hašek, Růžek) příjemně nahrávají ústřednímu Kopeckému a Satoranský je padoušsky rehabilitován v pohamrovské roli synovce skromně mistrovské tetičky M.Brožové. Kamera J.Šofr.

Zdánlivé patálie po obdržení rozhodnutí Kváčkové Boženy z penzijního. Herecky a režijně živý příběh, předjímající další Svěrákovy příběhy i Babí léto. Soulad pestrého tvůrčího týmu, zábavička v podání staré gardy (kdo se dneska vyrovná miniatuře Rosůlkové ?!), vzorově rozepsané i zahrané životné herecké role dávají dramatu důchodového věku sílu.

Velmi slušné, pomalejší zpracování kriminální zápletky s pozadím sociálního boje a mrštíkovskou atmosférou projevu E.Cupáka a především řadou kvalitních hereckých výkonů a kamerou Jiřího Stöhra. Podíl na scénáři Lad. Fuks. 3-4*

Formální rozkoš v neskutečně originální a kvalitní dobové adaptaci. Kamera, hudba, režie, herci.

S klauny se nevyjednává aneb "Každý mě musí mít rád !"