salisbury

Režisér Gerard Johnstone, který ve filmové branži toho má pramálo za sebou, vrhl na plátna kin hororový snímek M3gan. Film se nedá řadit k žádným velkým překvapením, navíc, když obsahově popisuje již mnohokrát viděné, ale přeci jen koukatelné to v rámci možností je. Kybernetická panenka rozehraje námi tušenou hru a my občasně zahlédneme ve snímku pár zdařilých sekvencí, které tento kousek nenechají úplně zapadnout v prachu zatracení. Tuším, že pokračování bude ve velmi blízké budoucnosti ve výrobním procesu a já ze zvědavosti sobě vlastní určitě zkouknu, ač tam už převratného neočekávám zhola nic.

Tommy Wirkola nám naděluje pod vánoční stromek ideální dárek na rozředění krve v podání snímku Šílená noc. Tento kousek se náramně hodí na vystřízlivění z trošku moc rozněžněné vánoční nálady. Z Wirkolovi režisérské minulosti stojí za zmíňku kupříkladu film 7 životů s Noomi Rapace. V Šílené noci se parádně vyřádil David Harbour známý předně z výtečné série Stranger Things, kterému role zdejšího Mikuláše sedla o poznání víc než maska Hellboye. Ve filmu se po pár letech absence objevila Beverly D’Angelo, za což jsem rád, neb s filmovými vánoci je neodmyslitelně spojena snímkem Vánoční prázdniny. Takže pokud někomu nevadí potřísnit svátky Santa Clausovskou krví a v rámci možností se příjemně pobavit, tak ideálním řešením je Wirkolova Šílená noc, která byla šílená dost na to, abych si tuhle noc potřeboval ještě někdy zopáknout. A taky, že zopáknu, Hohoho.

Režisér Mark Mylod nám naservíroval Menu, které bylo od něho milým překvapením, neb doposud nijak režisérsky ve filmech nezabodoval. Ralph Fiennes je opět skvělý a dodává snímku hvězdného lesku, který balancuje na mírně hororově, groteskní absurditě. Film je komorního ražení, připomínajíc povětšinu konců od Agathy Christie, kde se tak nějak glosuje kdo, co, jak a proč. Lehký závan hororu příjemně zahřívá akurátní dávka černého humoru a vše příjemně hladí oko divákovo. Občasně je šlápnuto dost mimo lidské chápání, ale díky této absurditě a všelijaké nadsázce je za chvíli toto pomílení smyslů prominuto. Anya Taylor-Joy film přikrášluje a my s napětím vyčkáváme na další kuchařský pokřik “Yes, Chef!”, který oznamuje, že se bude hostům zas něco dobrého podávat, stejně tak jako nám divákům.

Černý telefon se v potemnělém kinosále rozdrnčel a hra na duchy může začít. Scott Derrickson pod jehož vedením vznikly šlágry jako Sinister, Chraň nás od zlého či Doctor Strange stmelil duchařskou hororovinu The Black Phone se skvělým Ethanem Hawkem v hlavní vedlejší roli a ač film občasně nabídne nějakou tu nedomyšlenost ba přímo blbost, je to vcelku fajn podívaná i s nějakou tou lekačkou, která donutí naším tělem násilně pocuknout. Hudební podkres Marka Korvena pomáhá navodit hororovou atmosféru, která krásně graduje příjemným závěrem. Líbit všem se to asi nebude, ale určitě stojí Černý telefon za nějakou tu neopatrnou pozornost. Drrrr, drrrrr....

Top Gun: Maverick v lehkém pokračování zastínil prapůvodní Top Gun a Joseph Kosinski si může za povedený počin radostí mnout ruce, neb film vystřelil nadzvukovou rychlostí až do filmových nebes. Kosinski se v době minulé blýsknul pár zajímavými snímky jako Nevědomí, Hrdinové ohně či Tron a Maverickem svou tvorbu jen důrazně zvýraznil. Tom Cruise se opět skvěle zhostil své o pár fousů vyzrálejší role a ukázal, že i ve svém věku si stále může hrát na akčního hrdinu, aniž bysme se nevrle z toho vrtošili v sedačce. Film je samozřejmě předně opřen o klišoidní příběh, který v daném tématu funguje a vlastně to ani nechcem jinak, neb takhle to přesně u Top Gunu má být. Závěrem mohu tedy jen dodat, že jsem se velmi rád luxusně proletěl nostalgií provoněnou oddychovkou a v čase budoucím si tento let velmi rád zopakuji.

Režisér a scénárista Robert Eggers mi dal svou existenci na vědomí již svou filmovou prvotinou s názvem Čarodějnice i následně svůj obraz dotvořil skvělým artovým Majákem i nyní se vkradl do kin snímkem Seveřan, kde je tak nějak něco málo od předešlého obého včetně herců. Film občasně šokne nějakou tou severskou brutalitou, nádhernou scenérií drsného Islandu, zajímavým hudebním doprovodem, filmovými obrazy a výtečnou hereckou akrobacií. U některých hvězd i zamrzí, že nevyjevují se na kinoobrázcích po delší čas a jsou utnuty hned v rozjezdu. Díky natáčení v zemi ledu se ve filmu objeví i v malém útržku ze scénáře Björk či Hora z Hry o trůny H.J.Björnsson. Film je prostíněn severskou mytologií, o kterou se povětšinou pero padlé na scénáristický pergamen opírá a udává doprovodný tón příběhu, který v hlavní stopě není nasycen nijakou originálností, ač to asi ani není v této story nejen o Valhalle třeba. Za doprovodu valkýr si určitě Seveřan s tváří Alexandera Skarsgårda nějaké to místo na výsluní zasluhuje a třebas tam i po nějaký čas setrvá.

Ambulance, která pod taktovkou Michaela Baye rozkmitala své motorové vnitřnosti a rychlostí letícího geparda rozryla silnice v městě andělů, poukázala na film pln rychle plynoucí akce, občasného humoru, klišoidního příběhu, nějakého toho potem zbroceného kýče včetně konce, který se těžce pro mne vydýchává. Hold Michael Bay v tomhle ohledu nezklamal a jeho brilantní Skála je stále vrcholem jeho filmařského umu, neb Sanitka s absencí Jaromíra Hanzlíka se topí v rozbahněných vodách lehké nadprůměrnosti. Při sledování nejen akčních eskapád byla kamera policejními želízky evidentně připoutána na Matějské pouti k centrifuze a za hudebního doprovodu zvučících Yamato bubnů hnala snímek do vyšších obrátek, až bylo v soukolí chvílemi slyšet jak to zadrhává, hold je někdy lepší zpomalit a při menším kmitu rotujících těles vše řádně promyslet. Film je předně odpočinkovou záležitostí se skvělým Jakem Gyllenhaalem a když snímku mnohé odpustíme, tak určitě se tam najde pár situací, které nenáročného diváka velmi pobaví.

Kenneth Branagh již napodruhé vplul do vod proslulého detektiva, jenž honosí se nadmíru opečovávaným knírkem. Poprvé se Hercule Poirot s tváří Kennetha objevil před asi pěti lety ve snímku Vražda v Orient expressu a nyní po dalším knižním bestsellerovém vzoru Agathy Christie čelí Smrti na Nilu. Další velice známé literární dílo, které nejednou bylo zfilmováno a tudíž nemá příběhem co nového nabídnout. Zpracování je pojato vkusně, snaží se krom ošolichaného příběhu zaujmout hereckou plejádou hvězd, která je nadmíru atraktivní. David Suchet je jednoznačně nejlepším představitelem Hercula, Kenneth se krčí stále v jeho stínu i přesto film celkově vyznívá pozitivně a není v něm nijaká nepříjemná pachuť, která by film odmítala, tudíž se detektivka stává pohodovou odpočinkovou záležitostí za zvuku kolesového parníku brázdící nilský veletok. N’est-ce pas?

Duna duní pískem prodírajícího se Olgoje Chorchoje a remake klasického díla v rukou režisérského esa Denise Villeneuvea je na světě. Filmový přepis papírem vonícího knižního zpracování od Franka Herberta získal nový kabát, který si bude asi žádat srovnání s již kultovním stejnojmenným dílem od Davida Lynche. Rozhodně Denis Villeneuve patří k mým oblíbeným režisérům a to předně za snímky Zmizení, Sicario, Příchozí či Blade Runner 2049. I tady v Duně zavalený písečnou bouří dokázal, že velké filmy prostě a jasně s přehledem natočit umí. Nádherný trikový vizuál, skvělý Zimmerův hudební doprovod a předně luxusní herecké obsazení. Velké ovace si určitě zaslouží Timothée Chalamet, který převzal otěže pouštního červa po Kyle McLachlanovi a zhostil se toho jak je jeho zvykem se ctí. Skvělý film, po němž zůstane pár zrnek písku vklíněných mezi zubní sklovinou, jenž neustále nutí o filmu přemýšlet. Jediná výtka k filmu je ta, že konce u něho není a jak již je psáno v úvodním kmitu titulků, jedná se o díl to první. Film v tom nejlepším končí a já doufám, že dojde i k natočení prvního pokračování, kde se doklopýtáme za cvrkotu přesypu pískových kuliček k žádanému konci, kterého je nutně třeba.

Nolan ve své scénáristickorežisérské vizi vyplodil Teneta, který zacuchá buňky v mozkovně i nenechá je po celou dobu filmového reje v klidu. Snímek je klasicky Nolanovský, takže v tomto ohledu rozhodně nezklame a pokud tomu divák dá čas, tak možná i bude tušit, co se tam vlastně odehrává. Já tomu určitě dám ještě nějaké to zhlédnutí, abych myšlenky srovnal do latě a inverze se procesně sklidnila do stavu pln normální přirozenosti. Herecky mě nejvíce zaujal Kenneth Branagh, jenž si tady našel roli nehorkou jehlou šitou přímo na tělo. Nolan samozřejmě nezapomněl ani na svého dvorního herce jímž je sir Michael Caine, který se etýdiovsky ve filmu jak vyleštěný zlaťák zablýskl. Tenet určitě není nudný film, diváka nutí přemýšlet a ikdyž se vše z počátku nejeví jasně, tak střípky skládačky do sebe postupně zapadnou.