cineman

To že má nějaký 'macho' slabost pro nabroušený superpéro, pro který jsou i kosti jako kus teplýho másla, neznamená, že budu čůrat blahem do všech stran. Lépe obsazený Desperado, samozřejmě od stejného tvůrce. Od Rodriguezova fanklubu si tak nějak přirozeně držím sto mílový odstup.

Vábivý a silný nástup v prvním a dramaticky tísnivý konec v posledním dílu doplňuje řemeslně výborná osmička epizod, které bohužel nedokázaly zahrát na moji strunu téměř nic intenzivního. Možná i jako mnoho Američanů nemám k vražedným bojům v tichomoří žádný vztah. Nicméně jako překážku k silnému filmovému zážitku to nevidím. Duo Spielberg & Hanks tu potvrdilo své kvality u válečných scén, které jsou úchvatné, napínavé a brutální (na seriálové poměry nevídané). Kde však pánové zklamali, to jsou postavy a podání příběhu. Tady se mladšímu bratříčkovi Bratrstvu neohrožených rovnat nemohou.

Další Woodyho tragikomický snímek o životních pravdách natočený jemu typickým vybroušeným a zároveň pohodovým a místy zábavným stylem. Takových může Woody natočit ještě 100. O známých věcech stejně a zároveň vždy docela jinak. Ale vlastně nic neřeší. Kdo hledá originalitu, tady ji nenajde a z hlavy se mu těch 98 minut vypaří po první návštěvě toalety.

Chápu, že v dnešní době továrna na sny/peníze chrlí jednu vykrádačku/sequel originálních filmů za druhou. Co nechápu, je místní hodnocení, které posouvá tento polibek braku do nadstandardu. Kdyby Predátoři neměli svého kultovního bratra s Arnoldem, neštěkl by po tomto tuctově nalinkovaném a převařeném "lidi jsou špatný" příběhu ani znuděný pes. Možné se tomuto žluč zvedajícímu pokusu směje "Šwarcík" shora se mnou. Ztráta času, radši se vraťte k originálu. 23 let zpět.

Srovnám-li tento snímek s jakýmkoli jemu podobnými, které jsem v nedávné době shlédl (např. Battle in Seattle, Plamen a Citron nebo Der Baader Meinhof Komplex), je mi nejvíce líto času stráveného v kinosálu právě u tohoto českého polodokumentu. Předpona 'polo' se zde hodí ke všemu podstatnému._Téměř celá stopáž filmu je podkreslena nepestrým bezbarvým komentářem Karla Rodena. Herecké scény tu žádné nejsou a když už se nějaké ve stínu ulic objeví, jsou jak vystřižené z pantomimy. Kamera se tak vyžívá v roztřesených záběrech, polorealisticky neskrývajících autenticitu stěžejních míst historických událostí před čtyřiceti lety. Dlouhý vypravěčský úvod, který zabírá 80% filmu (snad jen, aby se dostálo minimální délky filmového materiálu pro promítání) zabijí atmosféru a atraktivitu snímku tak, že nakonec odhalené autentické záběry z osmašedesátého vyzní jen jako kulisa. Připomíná mi to pojídání velké koblihy, kterou někdo zapomněl vyplnit marmeládou. Takovéhle vtipy já nerad.

Přímo k věci, žádný keci. Žádný zbytečný vsuvky a podsouvačky. Ani na chvíli mě nenapadlo, že by se děj mohl spadnout na úroveň laciných klišé. Zahráno a natočeno s vábivou jednoduchostí. O životě.

Úvodní film festivalu rozhodně nenudí. De Niro jednoduše dostává své pověsti a malé role slavných herců komičnost zákulisí z hollywoodských studií a života papalášů zpestřují docela kvalitně. Kdo není cvok, nemá v Hollywoodu co dělat.

Na konci ke mě film nepromluvil tak jako ve svém průběhu, kde obsahuje několik různě emočních vrcholných scén. Ivan Trojan je prostě bravůrní a všichni herci hrajou tak přirozeně, jako by kamera vůbec na místě nebyla. Po dlouhé době jsem u nefestivalové projekce zažil tichý odchod publika ze sálu po skončení titulků. Zelenka se o svoje paty bát nemusí - nikdo mu na ně výrazně nešlape.

Slavní oceňovaní herci, ztřeštěné postavy, dokořán otevíraná Malkovichova ústa, prázdný nezajímavý děj, rádoby šokující použití střelných i sečných zbraní, trapně využitá image tvůrců. Vzpomínání na Velkého Lebowskiho. Uvolnění místa na disku.

Některé legendy nestárnou.