cineman

Šokujícím prvkem snímku je odhalená agresivita, tak jak si ji málokdo odvažuje na plátno přednést. Ne každý je schopen strávit pohled na násilí v jeho krutější přesto lidské podobě. Myšlenka schopnosti (konat násilí) - neschopnosti (přihlížet násilí) je nasnadě. Mnohem raději si k sobě připouštíme a rádi vidíme úspěch, štěstí, atd. v životních událostech, než brutalitu a násilí podávané ve skutečnější formě. Ztělesnění s dobrem je povznášející a osvobozující (a ve filmu také jistě výnosnější), ale potkat v životě tu černější stránku je stejně náhodné (tento případ). Samotný příběh ve filmu Zvrácený (Irreversible - nezvratitelný) je pouštěn od konce. Prvním obrazem jsou závěrečné titulky, a to, co tvoří začátek děje, s vámi na konci filmu může škubnout. Děj je tedy roztříštěn do několika sekvencí, kdy v první vidíte, co se stalo a v druhé jak. Přiblížení k realitě podtrhuje zobrazení scén v jediném nesestříhaném záběru. Tak jak plyne čas, tak jak my můžeme být svědky podobných událostí. Tato skutečnost působí jako nasazení brouka do hlavy, když si uvědomíte, co vše se na plátně stačilo udát. Scény působí jako na divadle. Herce i scénu máte čas pozorovat. Celkový dojem zvyšuje měnící se kamera. Stále se jakoby nekontrolovaně pohybuje, ale ne rušivě. Místo i pocit ze situace si lze dobře představit, i když vidíte pouze střípky a jste odkázáni z velké části na zvuky (temný gay klub). Ve vypjatých situacích diváka přiblíží k centru dění a přinutí pozorovat bezprostřední násilí (leckoho tím donutí odvrátit oči nebo odejít). Film není ani tak o strachu jako o možném nebezpečí, o zániku a zrození, o náklonnosti a nenávisti. Pocit z pomsty, která se tu rodí, dojde ve svém naplnění k divákovi až na konci (začátku).

Nic, co by nemělo chybět v absolutním sportovním filmu, tu nechybí. První třídou do Miami? Beze všeho!

Původem německý režisér Michael Haneke má za svůj úkol točit nevšední a podivné snímky a účelně zasahovat divákovu přesvědčenost a odměňovat jeho touhu po jiném těstíčku. Řeknu rovnou, že se trefil do nejednoho terče._____ Děj není prostý ani přirozený, i když způsob konání pro některé postavy je pouhou střízlivou hrou. Pro přiblížení k náplni: tříčlenná rodinka se psem směřuje vstříc svému domku u jezera, aby zde všichni pohromadě strávili svůj volný čas. Nevědí však, že se jim přijdou věnovat patrně čerství přátelé jejich sousedů, které spatřili při příjezdu a kteří svou pozornost začnou směřovat jejich směrem, již brzy. Zbytek filmu odpovídá jeho názvu._____ Během první půlky z celkové stopáže není po náznaku špatnosti ani vidu ani známky a úplný začátek je přátelský skoro až rodinný. A přestože vám s přibývajícím časem postupně začne docházet, že se strhne něco krajně neobvyklého a nevídaného, nedokážete se k tomu ve své fantazii přiblížit ani o mozkovou blánu a ústa na tváři se pak těžko zavírají. Šokující dopad na diváka není ve své největší intenzitě až při závěrečných titulcích, nýbrž je vrýván postupně jak hra vrcholí. I když je téměř patrné jak hra skončí, postup hraní je otevřený všem způsobům a možnostem. Přitom chladnokrevnost je místy nelidská a roste s ní strach._____ Při projekci, jíž jsem se já zúčastnil, zavládla poněkud více ruka promítačova a všem se dostalo nechtěné pauzy, nicméně tato hrubka nezkazila celkový dojem a stihl jsem alespoň během ní vědomě dýchat._____ Funny Games považuji za film, který stojí za to vidět kvůli zjištění, že filmové plátno je těžko vyčerpatelná zásobárna nápadů a jejich ztvárnění. Tento snímek si za tímto dojmem stojí - z nedohlédnutelné řady bratrů produktů - v poslední době nejvíce.

Jako čerstvý milovník filmové i klasické seriálové tvorby 'Anime bubliny', která nikdy nepraskla, musím říct, že to, o čem jsem slýchával různé klanové ódy, se teď stalo mým denním i nočním chlebem. Káva, čaj či nikotin možná způsobují závislost. Neon Genesis Evangelion však hltá volný i pracovní čas rychlostí hladového psa, co nedostal nažrat několik dní a nocí. Většina sérií tohoto ražení, způsobí kolaps v povinnostech a ve stravování v zaběhlém režimu, který bez zábran přijmete. Je to v zásadě počáteční poutavostí úvodní episody, která v tomto případě nevyjímaje vznáší jeden "?" vedle druhého.___ Jednotlivé postavy v NGE jsou během 24 dílů detailně a přirozeně prokresleny, individualita osobností je kouzelná a legrační. Často tak mezi nimi dochází k rozporům a nepochopení a s tím se zřejmě ztotožní každý člověk.___ Jelikož pravá podstata a psyhologický účinek příběhu je jasný snad jenom jeho tvůrci a režisérovi Hideaki Annovi (zvláště pak poslední dva díly (existuje alternativní verze)), napíšu jen nástin obsahu. Příběh se odehrává v nedaleké budoucnosti, kdy je Země (lidé) pod útokem tzv. Andělů. Jediná stvoření, která jsou schopna čelit jejich útokům, známá jako Evangelioni, jsou řízena vybranými dětmi, nacházejících se v období puberty. Tím jak se s každým příchodem Andělů zlepšují jejich schopnosti a jsou tak čím dál tím blíže svému cíli, je také jasnější jejich původ. A tak je to se vším. Děti zjišťují své místo na světě a odolávají vůli někoho jiného. Jak NGE spěje ke konci, vše se ještě více zamotává a je poutavější. "Závěr" může trochu zklamat, ale nepřejde tím vše v zapomnění (po několikátém shlédnutí tohoto anime skvostu je konec čitelnější)___ Co se týče pocitů, mráz po zádech mi vždycky trochu ovlivní pohled na věc.

Některý filmy jsou jen o jednom hereckým výkonu. Tenhle film rozhodně není ten případ. Nicméně takový unikátní koncert jednoho herce se jen tak nevidí a nedá se jen tak zapomenout. Bravo!

Herci září autenticky ve svých rolích tak pevně, jako by to ani nehráli. Těch pár pohledů v soudní síni, mluvilo za vše. Jedno z nejlepších filmových přelíčení. Vítězem je naštěstí Kramer.

Jedna z vyjímek v krátké řadě podařených pokračovaní úspěšných prvních dílů. Tuhle "dvojku" zdobí především úžasný herecký výkon Gena Hackmana, který na sebe strhává pozornost ve stísněných prostorách nezvyklým a obdivuhodným způsobem. Z filmu si člověk odnese vzpomínku právě na jeho představení. Lépe nikdy nehrál.

Český národ na talíři jak v historické knize. Skvělé postavy servírované nejlepšími herci. Jasné téma, místy ale trochu zdlouhavé. Jediné, co tomuhle snímku chybělo, byla projekce restaurované verze ve Velkém sále na MFFKV se symbolickým předáním ceny režisérovi a standing ovation. To je již minulostí.