Ixbalanke

Film působí jako dialog dvou vynikajících režisérů, z nichž jeden (Lars) je ten zlomyslný a druhý (Jorgen) oběť. Během rozhovorů obou mužů nahlížíme do způsobu myšlení těchto dvou géniů a oněch pět krátkometrážních filmů, které v rámci filmu vzniknou jsou vskutku zajímavé, plné fantazie a pocitů. Je to celé o podstatě člověka, o vztahu dvou lidí a v poslední větě filmu si uvědomíte, že film byl vlastně úplně o něčem jiném, než jste si celou dobu mysleli. Nádhera.

Film ukazuje, co může způsobit necitelnost a neláska v partnerství. Žena je nešťastná, začne muže nenávidět a vybíjí si zlost na synovi. Chlapcovu smrt si klade za vinu, protože se stala během jejího chtíče. Muž, vnímající sebe jako dobrého psychoterapeuta, rozhodne se Ženu vyléčit. Avšak používá běžné metody psychologie jako vědy, místo aby použil emoce, lásku, partnerské a lidské vcítění. Tím v ní nenávist ještě víc utvrzuje. Smutek Ženy přeroste do jím nepředvídaných rozměrů a málem se mu stane osudným. Muži, nepodceňujte emoce, může se vám to nevyplatit. Žena.

Z počátku dílo velmi připomínající Blair Witch, jen vložené do mnohem zajímavější norské přírody. Na obrátkách to nabralo ve chvíli, kdy to Blair Witch utnul, a to po vynoření výborně vypracovaných obřích trolů. Jistě tu hrála roli i jejich velikost (zvláště posledního, který dosahoval snad 100 nebo víc metrů). Výsledkem bylo, že jsem se od obrazovky odtrhla až po vyplutí závěrečných titulků. Také velmi hodnotím způsob natočení (dokument, realita), což podle mne dodává filmu mnohem větší důvěryhodnost a více prostoru na vnoření se do děje.

Tento velmi originální počin nelze hodnotit jen po shlédnutí jednoho dílu. Stejně jako se vyvíjel můj vztah k Rickymu a Karlovi. Tato dvojka obohacená ještě o Stephena boří mnoho filmových tabu a rozhodně nedělá ostudu geniálnímu britskému humoru. Za chvílemi buranským Karlovým chováním se však skrývá velmi jemný cit pro prožití situace a naservírování divákovi události, při kterých by mu vyskočil adrenalin na bod varu. Interkulturní situace a konflikty Karl řeší s citem pro věc, ale údernými poznámkami. Je velmi příjemné vidět na obrazovce člověka "normálního" typu, žádný výtvor posiloven a maskérů, který se nebojí jít i do nejtrapnějších situací. A velkou chválu pěji na výběr situací, do kterých je hlavní hrdina přiváděn, díky kterým vidíme místa zeměkoule z netradičního pohledu.