emma53

Velmi těžko hodnotitelný film s tématem, který není až tak proklamován. Kdo to nezažil, nemůže soudit ty, kteří si tím peklem prochází. Před xxx lety jsem jednoho takového člověka poznala a bylo mně ho hrozně líto a rozhodně mi to nepřišlo k smíchu. Také s tím chodil na psychoterapii Je to vážně utrpení. Tady se to tvůrci snažili tak nějak polidštit a předložit s mírnou nadsázkou. Osobně si myslím, že bylo velmi dobře, že tam bylo víc variant a tak to divákovi víc zpřístupnit, ale nedivím se sinusoidovému hodnocení. Kdo se s tím nikdy nesetkal, neví.............

Ještě mi tam nahoře schází romantické, přece jen se to tam prolínalo. Láska je nevypočitatelná a žel někdy smutná. Já mám stále problém v rozpoznávání obličejů a tady tuplovaně. Snažila jsem se podle pěšinek na hlavě, podle zpěvu atd. atd. Jistě, že jsem se neztrácela úplně a na intenzitě prožitku to nemělo vliv, ale musím si je děvčata víc nakoukat:-) A osobně jsem byla nadšená z úžasného vizuálu, jejich sukýnek a jiných drobností, které tím vynikly o to víc.

Za McAvoye v poslední půlhodině. To nemělo chybu a přidávám se ke chvále kamermana. Jak si toho jindy extra nevšímám, tak tentokrát to bylo umělecké dílko, co záběr, to perla.

Dalo by se říct, že to celé měl na triku Ivan a to včetně hudby, která tu atmosféru bezvadně doplňovala. Ale někdo musel hrát a tak zvolil herce, kde mně sice Josh moc nezapadl, ale ten druhý to hravě srovnal. Jo jo jo, takovým nadšencům alá Ivan já fandím a navíc si konec můžete libovolně domyslet. Jízda po vodě kaňonem mohla být třeba hodinová jaká to byla nádhera.

Go byl maximálně vyděšenej a není divu, polda a taková tragédie. Co s tím, jak se zachovat, co dělat, když je v tom namočeno víc než jen nehoda na silnici ? Postupně gradující krimoška, kde si nelze neuvědomit jihokorejské předložení, okořeněné černým humorem, ale já se fakt nenudila ani minutu a konec byl už jen prima tečkou, uffff, taky by mě to vyrazilo dech. Také mě udivuje tak nízké hodnocení, takže si to ještě v duchu projedu a možná jednu hvězdu přihodím.

V biografii se o Lisandrovi píše že :" Lisandro Alonso je bezpochyby nejoriginálnější osobností nové vlny argentinského filmu". A Jauja je přesně taková a ano, je to tak, konec a některé scény jsou pouze na naší fantazii.......

Idylický, ale i smutný příběh, kde jsem váhala nad tím, jestli je to vůbec možné a nebo jsou to jen filmové triky (některé určitě). Klučinovi, postiženého autismem jsem moc nevěřila tu nemoc, ale zase tak rozsáhlé vědomosti o tom nemám. Jinak nádherné scenérie na moři s malými kosatkami, no nedejte tomu vyšší hodnocení a k tomu závěrečný doslov, který mně pomohl jít o laťku výš.

Chválím a tleskám všem, kteří se ujímají těchto lidí bez nároku na zaplacení. Bylo to jak balzám, vidět ty lidičky, kteří po několika letech mohli vidět nejen sebe navzájem, ale i tu nádheru kolem sebe. Babička byla roztomilá v těch náušničkách , má určitě mladé srdce a teď i nové oči.......56 operací denně.....neskutečné !

Já jsem trochu zklamaná, čekala jsem víc a myslím, že by to mohlo být docela slušné drámo. Dialogy byly chvílemi ubíjející, spoustu si toho musí člověk domyslet, ale to bych ještě překousla. Tak od druhé poloviny to chtělo ještě víc šlápnout na pedál a jdu o laťku výš. Ale co bych chtěla pozitivně vyzdvihnout, je fakt, že jedna měla delší vlasy a druhá kratší, jinak bych v tom měla hokej jak Brněnská Kometa :-)

Všechno s nadhledem, jinak jděte od toho. Něco tak šílenýho jsem dlouho neviděla, ještě jsem čekala, že budou střílet z fénu na vlasy a hadice na vodu, že bude sloužit jako planomet. Ale jim kromě malých zbraniček stačilo i nádobí z kuchyně. A hrdince závidím, protože v každé situaci měla nádherně namalované oči, děj se co děj. Jinak by se musela přemalovávat každých deset minut. Že mají ale amíci tu kosmetiku zmáknutou:-) Jednou za čas to byl zase výplach pro mojí hlavu.......a ještě bych tam nahoru přihodila " horor".