emma53

Chvílemi ve mně tenhle příběh evokoval Mauglího, ale to byl jen moment. Jinak to byla spíš nádherná vizuální podívaná na exteriéry a nejen na ně. Našla bych tam neskutečné množství inspirace pro wallpapery. Ty pohledy do vlčích očí, či do těch sovích byly neskutečně nádherné. Jeden z těch filmů, kde vlka musíte milovat a představa, že něco takového bylo i z části reálií, je fascinující i když se přiznám, že jsem občas musela přimhouřit jedno až dvě očka. Ale závěrečná slova Marcuse měla něco do sebe.

Po dlouhé době jsem si odběhla do pohádky a ještě bych tam s nimi chtěla zůstat, obzvlášť po odjezdu těch potvůrek v podobě macechy a jejích frackovitých a rozmazlených sestřiček. Klidně bych dělala nějakou služebnou novému králi Kitovi (vůbec se Popelce nedivím, že při pohledu na něj se jí rozbušilo srdíčko) a jeho laskavé ženušce Elce, i když jméno mohli vybrat přece jen trochu líbeznější. Moc se mně líbil jejich tanec, kdy sál byl v tu chvíli jen jejich a nikdo jiný kolem neexistoval. Vychutnala jsem si její nádherně modré šaty a její tanec, kdy rozprostřela tu modrou nádheru kolem sebe. K tomu všemu zlatíčková vílka kmotřička, ještěrky, myšičky, husa a v neposlední řadě skleněné střevíčky. Nádherný vizuál s trochu přepálenými barvičkami neubrali na mém příjemném zážitku z klasické pohádky, A žili, byli a pokud neumřeli, žijí tam v tom pohádkovém království dodnes.

Druhý den od projekce se nějak nemůžu s Blue Ruin srovnat. Snažím se přijít na to proč a nenapadá mě nic jiného, než, že mně byla hlavní postava krajně nesympatická a nevím jestli to bylo Jeremyho úmyslem a nebo fatálně špatným výběrem Macona Blaira. Silně váhám i nad tou trojkou, protože mně tam bylo proti mysli daleko víc neuvěřitelných momentů než jen pomalost, tu bych klidně unesla.

Možný spoiler : Je až neuvěřitelné do kolika rolí se dokáže Emannuelle Béart položit. A tady v tomto smutném dramatu to opět předvedla naprosto mistrně. Myslím, že je tenhle snímek poměrně dost podceněný a to je velká škoda. Možná mnozí očekávali něco zcela jiného a ono přišlo rozčarování, protože tohle není film o domině, která uspokojuje choutky sexuálních deviantů jen pro peníze. Je to o ženě, která je zoufalá jak raněná laň, ale svým jednáním působí naprosto opačným dojmem. Ta bolest je tam uvnitř ní, ano v srdci a je to hodně hluboká rána. Kdo jiný by to mohl nějakým nepochopitelným způsobem vycítit, než někdo také vnitřně zraněný a tím človíčkem je Charlie. Kluk, kterému je 16 let a Maggie, která by mohla být pomalu jeho matkou, to vycítí a nejen to je spojí dohromady. Co může asi udělat s tak mladým klukem pohled na Maggii při své práci. Ano, on jí tajně sleduje a tak záběry, jak svojí rukou jemně hladí hladinu vody v bazéně je všeříkající. Ano i on hrál naprosto přesvědčivě a já mu do písmene věřila tu touhu po objetí a lásce úplně stejně jako Maggii její rozervanou duši. Pro mě to byl silný niterný zážitek, který vyústil tak, jak musel. Výborná kamera, herecké výkony obou představitelů vše jen umocnily, díky.

Pánové, máte finanční problémy a nebo občas koketujete s touhou likvidace opačného pohlaví? Pak vězte, že gentleman Landru ví, jak si v těchto případech poradit, ovšem nezapomeňte, že "všeho s mírou". Vynikající Charles Denner v tomto dramatu s nádechem satiry a černého humoru, který hrál vraždicí monstrum opravdu se vší noblesou. Moc zajímavý s fascinujícím obočím je tenhle pán, kterého vnímání květu gladioly mě nikdy nenapadlo. A vida, jak může černá kronika být v politice někdy velmi vítaná. Claude Chabrol se za tohle unikátní drama může určitě (mohl) hrdě postavit.

Zatím jsem napnutá jak kšandy i po čtvrtém dílu, atmosféra taky bezvadná, tak uvidíme dál, co se z toho vyvrbí..........tak to mně vydrželo asi do šestého dílu, kde se to najednou začalo pohybovat směrem ke zdi, za kterou se odhalilo konečně to, na co jsem s takovým napětím čekala a to byla už na mě asi moc silná káva. Neotřelé, příšerkové, což mnohé asi potěší, ale já tentokrát nad trojku nejdu. Matt Dillon byl výborný a Toby Jones, který si střihnul dr. Jenkinse mně sedne spíš do těch komediálních rolí jako byl Marvellous a nebo v seriálu Detectorists. A dámy hrály výborně.

Jemná a smyslná pavučina lásky, pro některé je to skrýš a pro jiné znamená smrt. Tahle se skládala z mnoha vláken v podobě letmých doteků, pohledů, objetí, vášně a téměř vše je podané ve formě vyprávění, které vyznělo jak milostná báseň. Stačí jen sklenka vína a třeba zapálený svícen, pak si tu křehkou erotickou atmosféru můžete vychutnat až do dna. Milenec je pocitová záležitost se smutným nádechem, který možná ne každého osloví, ale mě ano.

Asi ze zásady přihodím jednu hvězdu, protože francouzská kinematografie se tak trochu vymyká běžnému konzumnímu zpracování a třeba právě i v Poupoupidou je to citelně znát. Nemohu napsat, že to byla vysloveně nějaká pecka, s největší pravděpodobností se k tomu už nevrátím, ale třeba ta forma vyprávění Candice byla vynikající. Davida mohli možná trochu oživit, ale co v takovém městě, kde byl téměř každý tak nějak zvláštně vlažný a protože se jednalo o smrt v Zemi nikoho, tak se k tomu policie v Mouthe staví značně laxně a velmi rychle to šoupnou do šuplíku jako uzavřenou záležitost. Ne tak David, který cítí jakousi zvláštní spjatost s Candice a začne pátrat na vlastní pěst, posléze přece jen s pomocí jednoho místního poldy, kterému to taky není úplně lhostejné. Je mi jasné, že to nebude šálek kávy pro každého, ale pro mě to byl stylově zajímavý kousek. " Všichni sníme o setkání s Romeem. Chci věřit, že někdo na nás čeká, bez něhož bude vždy něco chybět, dokonce i když víme, že láska dopadne špatně......"

Pochopitelně, jestliže píše žena scénář pro takovou osobu, kterou je Ruth v podání Sussane Jones, tak se to musí nutně někde projevit . A tady bylo jasně patrné, ne jen z její role, ale i z postav ostatních ženských rolí, že se umí dokonale vcítit do mysli a srdce ženy. Proto mi tenhle miniseriál sednul, věděla jsem jak a proč některá z těch žen jednala a cítila a v tom je kouzlo předložení tak citlivého tématu, kterým byl životní příběh Ruth. Přidávám se k názoru, že ta mysteriózní složka byla zcela zbytečná, ale možná tomu jen nerozumím, třeba nějaký smysl měla. Po menších rozpacích z prvního dílu jsem byla z těch druhých už jen mile překvapená a finále bylo v akurátních mezích, přesně tak, jak bych si to asi představovala. Zkrátka Velká Británie mně opět nezklamala. A Sussane byla opravdu vynikající volbou pro tuhle roli, zahrála jí neskutečně dokonale a to se cení, do posledního momentu jsem jí držela všechny palečky, co mám.

Měla jsem to vědět už po pár prvních minutách, kdo je ten zloduch, ale kdepak já .-) Jinak je to příjemná, oddechová krimoška, která je žel tak na půl cestě k vyšší metě. Myslím, že se z toho dal vykřesat větší trhák na nervy a konec mě tentokrát moc nesednul, škoda. Ale za mrknutí to stojí.