emma53

Škoda, že jsem cítila ke všem zúčastněným určitý odstup, jako kdybych je sledovala za sklem a neměla k ním přístup. Hlavní osobností kolem které se vše odehrává je tady hlavně Darling, která je vně, potažmo pak vnitřně tak rozbolavělá že se začala projevovat určitým chováním, které mělo vliv na její vztahy k jejímu nejbližšímu okolí. A tady je jádro pudla. Frans byl jen lehce načrtnut, tam bych potřebovala mít k němu větší přístup a vidět mu víc do hlavy. A náhradnice Darling byla už vůbec upozadněná a to mě tak mrzí. Prostor k tomu byl, obzvlášť v té první polovině, která byla vleklejší. Pro trojku jsem se rozhodla protože nevím, jestli je to film na repete a možná pro lepší porozumění a nebo, že si ho prostě už nechci znovu pustit, je alibistická.....

Tak jsem na tom podobně jako Thomick. Za sebe jen mohu napsat, že první dva díly byly ještě bezvadný, ale na konci už byl asi Neil Cross unavený, protože jsem byla díl od dílu zklamanější a poslední díl to totálně zazdil a jak už se tady píše, tak poslední půlhodinu jsem nevěřila svým očím, to opravdu ne. je to velká škoda, protože celého Luthera předtím jsem jela pomalu na jeden zátah a teď totální krach. Takže mého oblíbence Idrise si dám a snad mi to zvedne náladu ve Špíně Baltimoru. Ach jo....

Příběh o dvou generacích a jejich propasti mezi nimi. Je tady vyprávěn jeden příběh z pozice starší generace, kde herecky dominuje Jan Pivec a já se dokázala vcítit do toho, co prožívá s manželkou a vzápětí tu samou situaci slyšíme z úst mladého doktora, který je v tom domě v podnájmu a už tenkrát ho skvěle zahrál Jiří Vala. Najednou jsem zjistila, že dokáži pochopit i tu mladou generaci, vždyť jsem jí prožívala stejně i když o pár let později. Určitě má i v dnešní době svojí výpovědní hodnotu a možná v daleko větší míře než tenkrát, kdy většina z nás byla ještě na borůvkách. Pana Delonga budu muset lépe poznat ještě z jiných filmů, pro mě je jeho filmografie zatím poměrně neznámá....P.S. Navíc má pro mě tenhle filmový kousek ještě nostalgickou hodnotu, protože jsem poměrně dlouhou dobu chodila na Ořechovku do kina.

Jakkoliv byl Ohwon geniální malíř, tak tenhle snímek už tak geniální v mých očích nebyl. Životy malířů jsou většinou jak nespoutaná řeka, plná vodopádů, gejzírů a nečekaných překážek, někdy divoká, jindy klidně plynoucí. Chyběl tomu ten náboj, který jsem od výbušného, alkoholu a žen milujícího, potažmo legendou opředeného malíře očekávala. Ale nelituji toho, mám ráda malířství jako takové a životopisy těchto lidí jsou pro mě vždy velkým lákadlem. Vmalovat do tvarů myšlenky, svou duši, překročit formu a malovat význam je nesmírně náročné a obdivuhodné. Ale nejkrásnější byly asi opravdu jen ty momenty s půvabnou Ye-jin Son. Chyběla tomu přesvědčivost (dokonce i v těch milostných scénách), proto se smutkem, ale víc jak průměr tomuto malíři, který měl být opojen ženami a malováním, nedám.

Těžko komentovat...…...tekly mně slzy a několikrát...……..

Přes osmdesát let starý film a stále aktuální téma. Lidská agrese, která má mnoho podob jak psychických, tak fyzických a dokáže znetvořit i laskavou tvář nevinného. Jak málo někdy stačí, aby se člověk přidal ke stádovitosti tupců....."52 roků s filmy za 52 týdnů"

Když romantika, tak ve velkém stylu a tu já dnes můžu. Z ohňostrojů jsem nevyšla ani dnes a vybírání šatů jako v Pretty Woman také miluju. ….Výzva ambron 2019

Můj komentář by se podobal tomu, co zde už napsali uživatelé Malarkey a Aky. Navíc mně děvčata místy psychicky svým chováním deptaly. Například Elena, která byla věčně uslzená, zírající nekonečně dlouho do bodu "A" a nedokázala se při své inteligenci rozhodovat. Nutně k tomu potřebovala kámošku, rebelku, která si zase věděla rady skoro ve všem, zkrátka ta byla geniální. No nevím, druhou sérii sice dám, tam se snad dá Elena trochu do kupy, ale tohle bylo pro mě velké zklamání...…...

Tak jsem si nostalgicky zavzpomínala na to, jak jsem kolem vozovny Střešovice jezdívala mnoho let a po tomhle dokumentu vím, že hlavně Té trojkou:-)

Tak jsem se překonala a zkusila jsem po dlouhé době horor. Dala jsem si k tomu kafe a pustila si projekci. Zpočátku byl klid, všechno dobrý. Pak jsem hlasitěji položila hrnek s kávou na stůl a málem jsem úlekem vyletěla ze židle. Tak jsem konstatovala, že atmosféra byla vynikající a Emily s manželem si nahrávání asi užívali. Celá ta rodinka byla prima a nedělalo mi problém se s nimi sžít. Něco jiného to bylo s těmi dobře slyšícími, to doopravdy nemusím, ale to by zase nebyl horor.