obitus

Už dlouho jsem neviděl tak zoufale nezábavný zvířecí horror. Nuda dýchá z každé vteřiny a oporu nachází jak v absolutně neoriginálním příběhu tak v postavách, které dávají slovu "šablonovitost" naprosto nový rozměr. O to víc zamrzí, že jde o pokračování naprosto skvělého zvířecího béčka. Ruce i oči pryč, tahle nuďárna si nezaslouží existovat.

Hideo Nakata si plní sen a vrací se ke kořenům japonského duchařského příběhu. Divákovi se však plní nejhorší noční můra, kdy sleduje nudný film s přepálenou stopáží a z opatrného čekání na strach se stává intenzivní toužení po závěrečných titulkách.

Rádoby atmosférická blbůstka, na které stojí za pozornost maximálně tak prostředí a závěrečné rozuzlení, přičemž ani jedno z toho není nijak zvlášť výjimečné.

Jediné co z téhle totální ptákoviny (nomen omen) dělá nezapomenutelný zážitek je pointa vysvětlující důvody nepřátelské nálady krkavců. Něco tak hezky hloupého už jsem delší dobu neviděl a to pamatuju i invaze nenasytných hadohlavců.

Kvalitní krokodýlí podívaná, plná sympatických herců a ještě sympatičtějšího predátora. Mclean dokazuje, že Wolf Creek nebyl žádnou náhodou a nezbývá než popřát mu, aby jeho další kousek našel u producentů a distributorů více přízně. Více: http://blog.obitus.cz/2008/06/krokodli-na-druhou.html

Téma už tu sice párkrát bylo, ale nikdy nebyl překážkou krokodýl, navíc tak pěkně "minimalisticky" udělaný. Na rozpočet a zkušenosti štábu až překvapivě kvalitní podívaná, kterou k zemi táhne roztahaná střední část. Více: http://blog.obitus.cz/2008/06/krokodli-na-druhou.html

Perfektní příklad toho, že to prostě jde. Jde natočit zajímavý a zábavný horror, aniž byste měli hodně peněz nebo zástupy hvězd. Stačí lehce originální námět, slušné herce (v tomto případě herečku), které projekt zajímá a především talentovaného tvůrce. A Brett Sullivan (mimochodem, celé se to natáčelo u něj doma) jím rozhodně je. Napětí narůstá s každou minutou, atmosféra houstne a divák, který nečeká od každého horroru nový Saw, se královsky baví.

Kingova skrz naskrz průměrná povídka je zajímavá především svou první třetinou, která se neodehrává v obchoďáku a ve které je mlha jen tušeným zlem. Tato část je ve filmu redukována na prvních plochých deset minut a poté následuje dvouhodinové peklo nudy. Průměrní herci se perou nejen s digitálními potvorami ale i se svými postavami, aby často krutě prohrávali. Ale holt je to Darabont, že? Ani nevím, za co jsem dal tak vysoké hodnocení. Možná za předvídatelný, ale přesto působivý konec.

Pekelně předvídatelná nuda, ve které funguje maximálně tak prvních patnáct minut. neschopnost autorů přijít s čímkoli dostatečně originálním, nebo alespoň šokujícím posílá Vacancy spolehlivě do žumpy plné obdobných horrůrků, které v poslední době rostou jakou prašivky po hodně smradlavém dešti.

"Jsem mučitel třinácté úrovně pekla, dělám si s lidmi, co chci." Když tuhle větu pronese Kane Hodder, převlečený za kardinála, v místnosti, kde jsou dvě nahé blondýny, jeden albín, bývalá hvězda Star Treku, těhotná žena a pentagram, musí být každému fandovi jasno. Born je sračka, brutální sračka, ale místy extrémně zábavná. Některé scény jsou neuvěřitelné a přerod frigidní panny ve věčně nadrženou těhulku během jednoho dne jednou vstoupí do dějin. Mé zvrácené já, toužící po nablblé horrorové zábavě, bylo uspokojeno, ale asi už nikdy nenajdu sílu podívat se na Born znovu.