obitus

Otvírák k (snad) nadupanějšímu druhému dílu se vyznačuje dobrou atmosférou, šnečím tempem a jednou moc pěknou zombie-like potvorou. Bohužel, příběh je hodně řídký a tak nezbývá čekat na jeho druhou polovinu (Ctulhu!) a hodnotit dvojfilm jako celek. Samostatně je to totiž celkem slabé.

Children of the night....Shut up!

Mladá dívka přijíždí do ponurého kláštera, plného ošklivých a divných jeptišek, aby tu pátrala po své přítelkyni a zároveň odhalila děsivé tajemství, které celé místo obklopuje. Vidět Dark Waters bez jediné informace, okamžitě bych k němu coby režiséra přiřadil Soaviho. Faktem je, že film natočil prakticky neznámý talián a natočil ho perfektně. Příběh si půjčuje z jiných velkých filmů (vzpomeňme trilogii o Matkách) a pracuje s atmosférou, která mnohdy nemá daleko k lovecraftovským přímořským záležitostem. Atmosféra je ostatně to nejsilnější (jako u všech dobrých Eurohorrorů), co Dark Waters nabízí. Nechápu, že mi takový skvost unikal tak dlouho a zcela objektivně můžu říct, že je film výrazně lepší než Third Mother. Hodnocení jsem možná trochu napálil, ale jsem jednoduše nadšenej. btw, samozřejmě to není podívaná pro horror teenagery.

Pořád jsem si říkal, jak budu psát komentář plný vtipů na odulý a krajně nesympatický ksicht Renée Zellweger, ale nakonec se ukázalo, že ona není v Case 39 tím nejhorším. Herecky ji jistě trumfuje představitelka dětské záporačky, které nevěříte ani mrknutí oka, v ostatních ohledek pak film zachází na smrad neoriginality a extrémní nudy. Zbytečné digitální efekty to pak jen pohřbívají. Ten jeden bodík je za povedené úvodní scény s původními rodiči.

Většinu stopáže velmi stylový horror, který se svým vzorem inspiroval především v první polovině. Ta druhá, ve které je Talbot ve spárech doktorů, není vůbec zlá a scénáristické inovace tak nenarážejí na fanouškovské staromilství. Dalším plusem je jistě maska monstra, která je, minimálně v detailech, velmi povedená. Herci oscilují mezi extrémním přehráváním a laxním nezájmem, naštěstí DelToro by klidně mohl být Chaneyho prasynovcem a také podle toho hraje. V atmosféře, která se místy podařila vykouzlit vyloženě zamrzí nezvládnuté triky a zbytečná akčnost, podpořená stejně zbytečnou brutalitou. Obé patří do ptákovin jako je Underword, tohle mohl být velmi dospělý horror. Bohužel to vyšlo jen na půl.

Bassett špínu, mokro a bezútěšnost vždycky uměl a v Solomonovi se rozmách více, než kdy jindy. A to je dobře, protože extrémně depresivní atmosféra je zdaleka tím nejlepším na filmu, který je jinak až bolestivě průměrný. V porovnání s přiteplale růžovou Narnií a jejími klony ale působí svěžím dojmem a tak ani nevadí, že jsou souboje nudné, děj nenápaditý až to fyzicky bolí a hlavní hrdina má charismatu asi jako já, když se kolem čtvrté vracím z oblíbené restaurace Na Růžku. Přes to všechno na mě, ani nevím proč, působil tenhle kus jako návrat k dobám prvního Beastmastera (který byl samozřejmě úplně jiný). Bavil jsem se u něj asi tak stejně.

Pokaždé, když na Devátou bránu koukám, říkám si, jaká je to škoda, že ve své druhé polovině sklouzla do tak trapného satanského horroru. Ta první, ve které naprosto vynikající Depp pátrá po tajemných knihách, napsaných samotným Luciferem, je totiž dokonalá. Každý, kdo měl někdy doma byť jen pár starých knih a uctivě si v nich tu a tam listoval dobře chápe posedlost sběratelů a jejich touhu vlastnit "jediný originál". Bohužel, když dojde na vyvolávání čertíka jde většina atmosféry do hajzlu a zůstává jen mnohokrát provařená nuda. Škoda, velká škoda.

Každý z nás si jistě už párkrát představoval, co vše by vyváděl, kdyby zůstal posledním žijícím obyvatelem Země. Ale jsem přesvědčen, že jen málokdo byl méně nápaditý, než hrdinové tohoto snímku, kteří se takřka opuštěnou planetou potácejí sem a tam, aniž by diváka něčím zaujali. Na obdobné téma je natočeno velké množství mnohem lepších filmů, takže doporučuji pouze kompletistům.

Snímku rozhodně nejde upřít originalita, která ale není dotažena k dokonalosti, protože Zoltan, jak se ten Draculův čokl jmenuje, je ovládán tajemných chlápkem s luxusní vyzáží oživlé mrtvoly. Přesto je ale vysávání psů psy poměrně legrační a zmrtvých vstání upířího štěnátka takřka dokonalé. Zpracováním to nemá daleko k pozdním Hammerům a sběratelé obskurností po tom jistě rádi hmátnou.

Dobře si pamatuju, že se mi příliš nelíbila ani Kingova předloha, ale rozhodně bych na ní nalezl lecos zajímavého. Ne už tak na jejím celovečerním přepisu, který je nudnější než Panorama (takové to zdlouhavé raní ukazování zamlžených kopců na čt2). Obsazení je sympatické, ale příběh prostě nemá na víc, než na dvacetiminutový kraťas. Nechť ho z toho někdo sestříhá.