Sipora

Nemám ráda dabované filmy, ale zde český dabing doporučuji. Dodává Truffautovu dílu celistvosti. Sám Truffaut v něm vzdává svůj poslední hold filmovému umění a filmu noir především, a to s ironií sobě vlastní. Zdánlivě nelogické a neuspořádané střídání světla a tmy, dne a noci, deště a slunce má logiku čistě vnitřní. Tak jako se v duši člověka střídají světlo se stínem, radost se smutkem, komedie s tragédií, tak zde napětí střídá úsměv. Že vše je jenom hra a my se nedali zmýlit, vyjadřuje režisér typickou - shakespearovskou - vsuvkou hry ve hře, divadla v divadle, která komickým způsobem zasahuje do přediva hlavního děje. Režisér si s divákem hraje jako kočka s myší až do konce, a déle než do konce, a divák se touto jeho hrou nechává rád a blažen lapit. Zajímavý komentář: Matty.

První série: dokonalý příběh o tom, jak se vlk (stát) nažral a koza (obchod s narkotiky) zůstala celá. Hrdinové - společenští outsideři - i skety - umí se v systému bravurně pohybovat a při svém postupu na kariérním žebříčku nic neriskují - jsou na obou stranách barikády, a ještě samozřejmě mají tyto charaktery svůj vývoj. Důležitým momentem série je zachycení prostředí a jeho nesmazatelného vlivu na ty, kteří v něm žijí i nemožnosti vykročit z něj a zkusit žít jinak. Červený gauč na dvoře věžáků je středobodem všeho dění, trůnem toho, kdo právě kraluje nad vší tou chátrou, co se motá kolem černého byznysu s bílým práškem a vine se jako červená nit celým příběhem. D'Angelo Barksdale je snadno zaměnitelným vládcem dvora a začátkem jeho konce je moment, kdy v něm začínají růst pochybnosti o smyslu jeho konání a uvědomění si skutečnosti, že pokud se kdy cítil svobodný, tak to bylo ve vězení. Jeho chvilková vzpoura vyvrcholí v parafrázi biblické otázky: "Kde je Wallace?", se vzrůstající intenzitou několikrát po sobě zopakované. Na druhé straně pak stojí vyšetřovací tým tvořený losery a ztroskotanci vedený rozvedeným alkoholikem McNulthym; za úkol má zvýšit procento objasněnosti vražd a násilných trestných činů spojených s prodejem drog v problematické čtvrti Baltimoru. Jak chytré dát nevděčný a těžký úkol těm, kdo jsou považováni za nejhorší! Velké výzvy však dávají vyrůst velkým mužům a ženám a v této goliášovsko-davidovské story se stará pravda opět potvrzuje. Na to, aby se házela flinta do žita, je času vždycky dost. A to i za předpokladu, že Goliáš poražen nebude. Nezapomenutelnou scénou je pro mě didaktická lekce šestnáctiletého drogového dealera Wallaceho, kterou uděluje své mladší sestře v matematice. Není schopná spočítat poměrně jednoduchý početní příklad, ale když si ten samý má představit v reálu na ulici, ovšem při prodeji drog, ke správnému výsledku dospěje rychle a neomylně. Když se jí Wallace zeptá, jak je to možné, odpoví, že na ulici by to byl strašný půšvih, kdyby se spletla. Top komentáře: Matty, Isherwood

Člověk je dítě a potom stařec, a to dlouhé období mezi tím jakoby ani neexistovalo.

Český Hombre. Jeden z nejlepších českých filmů vůbec. Obsazení polskými herci bylo velké plus.

Film na mě po celou dobu působil sterilně navzdory skvělým hereckým výkonům hlavních postav. Zdá se mi, že režie neustále balancovala mezi snahou zalíbit se většinovému divákovi a ambicí stát se uměleckou výpovědí své doby. Po celých 120 minut to nějak nešlo dohromady.

Spoustu postav si divák v tomto seriálu nakonec oblíbí.

Naivita texaského kovboje v New Yorku je těžko uvěřitelná, ale je to Amík, tak proč ne. Rico Dustina Hoffmana je excelentní - zchromlá chůze, tuberácký kašel, ledabylá výslovnost s italským akcentem a dalších tisíc maličkostí dělá z toho filmu skvělou podívanou. A dabing, jako u většiny dobrých filmů, je u něj jen na škodu.

Director's cut only. Betty patří k těm nespoutaným hrdinkám jako je třeba Cathy z Bouřných výšin nebo Sally v Kabaretu a nebo další Francouzka Jana z Arku v jiném příběhu. Marně si lámu hlavu s tím, co dělá z filmu pětihvězdičkový skvost, když mnohé filmové projekty měly stejnou ambici i příhodné výchozí podmíky a přesto ztroskotaly. Je to dáno genialitou režiséra? Sehraností pracovního týmu? Střihem, který dá vší té změti natočeného materiálu výsledný tvar? Vojtěch Jasný volil u Všech dobrých rodáků natáčecí dny podle horoskopu a natočil skvělý film, ale jaktože mu to tak nevyšlo pokaždé? Zdá se, že všechno tohle nestačí. Musí v tom být ještě něco, s čím nelze nikdy předem počítat. Je to jako pára nad hrncem.

Perfektní giallo, při kterém je divák svírán úzkostí od začátku do konce; trochu mi zde nesedí děj zasazený do Anglie vzhledem k jazyku a temperamentu herců. Hlavní hrdinka po celou dobu působí indiferentně, čímž je ještě více podpořeno napětí a celkové vyznění snímku. Film je protkán mnoha typickými snovými (freudovsko-jungiánskými) symboly, jako jsou točitá schodiště, červená barva krve, květin, závěsů a postele, v níž dojde k vraždě; dveře, které se nedají otevřít, nebo úkryty, ze kterých se posléze vyklubou pasti. Fulci si neustále pohrává s fantazií i podvědomím diváka, který až do konce netuší, jak to všechno skončí.

Překvapivě povedený krimi-thriller, který jsem nejspíš viděla jako dítě a naprosto jsem nechápala, o co v něm běží; nicméně lehký pocit paranoii po něm přetrvával tehdy i nyní po letech, kdy si člověk uvědomí, odkud asi pramení jeho nedůvěra k institucím. Za upozornění stojí role soudce Cancettiho, do které byl obsazen švédský (Bergmanův) herec Erland Josephson. I díky němu byla postava nezkorumpovaného a čestného soudce snáze uvěřitelná.