Killingjoke

Těžko hodnotitelná věc. První díl mě nechytl a k dalším jsem se nechal přemluvit po několika týdnech. Jo, šel jsem jsem do toho znovu a chytlo mne to neuvěřitelně. Hltal jsem atmosféru, chtěl jsem vědět co bude dál a... a od nějaké půlky to šlo prostě do Kingovy prdele... Kinga jsem nikdy moc rád nečetl, až na díla, která si z hororem moc netykají. Protože ty hororové příběhy mi přijdou jak přes kopírák a King za ty roky cyklicky vykrádá sám sebe. U Outsidera jsem tedy předlohu vynechal a hodnotím jen seriál. Seriál který byl ze začátku super, se rozplynul v totální průměr až podprůměr v posledních třech dílech, které předvedly jednu akční stupiditu za druhou. Ale budu shovívavý...

Po několikerém shlédnutí jdu na plný počet. Propojení klasického noiru s thrillerem funguje na výbornou. Zcela si dokážu představit atmosféru přístavních barů v New Orleans, plných námořníku, opilců a malých gangsterů, kteří ovládají přístavní život. Do toho tu máme linku z plicním morem a nervy drásající závod s časem při pátrání po zdroji a šiřiteli nákazy. Hlavními aktéry jsou skvěle zahraný lékař v podání Richarda Widmarka, kterému neméně skvěle sekunduje bodrý kapitán policie v podání Paula Douglase. Pátraní je zavede mezi nejrůznější existence a spodinu, na jejímž konci stojí Jack Palance, člověk s ostře řezanými rysy, který se do své role malého gangstera Blackieho neskutečně hodí... Nečekejte žádnou noirovou detektivku, tady jsou karty rozdány hned od začátku a jde pouze o to, zda se dvěma zarputilým mužům podaří zastavit šířící epidemii dřív, než se dostane za hranice města. A jak jsem už napsal, jízda je to velmi zdařilá...

Muž se srdcem kovboje se v 88 letech vrátil, aby všem těm dnešním mlaďochům ukázal, jak vypadá pravé a nefalšované herecké charizma. Protože právě o charizmatu Clinta Eastwoda a v neposlední řadě jeho režisérském rukopisu tenhle film je. To, že se zde řeší nějaké pašování drog, kartely a sledovačky agentů DEA je prostě vedlejší. Clint, ač už značně pohublý, zvrásněný a shrbený dědula, si diváka získává každým svým uhrančivým pohledem do kamery. Místo drog řeší spíš otázky rodiny a hledání odpuštění hříchů minulosti. Pokud to skutečně bylo Eastwoodovo poslední vystoupení před kamerou, pak se rozloučil velmi důstojně. A teď mě napadá, že i v dost podobném filmu jako to letos udělal další charizmatický velikán filmu Robert Redford. Budou mi tihle dědulové a jejich filmy neskutečně chybět! Díky Clinte!

Většina lidí by se při diagnostice rakoviny plic nejspíš uzavřela do sebe. Někteří by svůj boj předem vzdali a jiní by se snažili užít si své zbývající dny nadoraz. Středoškolský profesor chemie Walter White však nepatří doslovně ani k jedné skupině. První co jej napadne je, že musí zabezpečit svou rodinu. A jak nejrychleji získat peníze? Přece výrobou drog, ke které je vzhledem ke svým znalostem naprosto předurčen. A zde se zrodil Heisenberg... Seriál Breaking Bad je na televizní poměry něco neuvěřitelného. Nejenže disponuje výbornými charaktery, zajímavým a drsným prostředím, ale na první pohled zaujme svou románovou strukturou, která se často jen tak nevidí. Scenáristé věnují pozornost každičkému detailu, směrovaní příběhu není přímočaré, ale velice komplikovaně propracované v psychologicko-emotivní rovině. Je to asi nejlepší variace literární drsné školy, která kdy byla předvedena na televizních obrazovkách. Všechny postavy, včetně Walta jsou předvedeny plasticky tak, že z toho pocitu reálnosti a krutosti až mrazí v zátylku. Divák naprosto hltá vývoj každičké epizody, kdy se z neškodného profesora stává kriminálník toho nejhrubšího zrna a to nejen svými skutky, ale hlavně způsobem vlastního myšlení... Breaking Bad umístil seriálovou laťku hodně do výšin a nezávidím všem ostatním seriálům podobného ražení, které s ním od teď budeme chtě nechtě srovnávat...

Kdybych byl skalní fanoušek kung-fu filmů, považoval bych označení „pocta“ u takové bezduché a chudokrevné slátaniny za nehoráznou urážku! Kung-fu? A kde vlastně bylo? Jsem netušil, že kung-fu film znamená létání a cirkusová salta na postprodukčně vymazaných lanech. Příběh? Tak ten jsem také opravdu žádný nenašel. Místy je to desetkrát přefiltrovaný a vykastrovaný Tarantino (jemuž se za toto přirovnání velmi omlouvám), místy trapná komedie, která ale vůbec není k smíchu. Suma sumárum, jeden hošík z Ameriky, kterému nestačí, že některé z nás zabíjí hudební styl jménem rap (poslední skaut Joe Hallenbeck mi rozumí) se nás snaží zabít svým mentálním onanismem a absolutním pseudoherectvím i na filmovém plátně. Ach jo… ta jedna hvězda je za Russella Crowea, který v rámci možností jediný něco hraje (i když i u jeho postavy není co) a drží tak tento paskvil kousek od bodu, kdybych mu napálil hodnocení – odpad…

Pět hrobů u Káhiry je špionážně laděné válečné drama z prostředí bojů v Africe v roce 1942. V podstatě se celý film odehrává v jednom hotelu na cestě do Káhiry, kde se ukryje příslušník britského tankového sboru v podání Franchot Tonea (trošku to smrdí Casablancou, ale Casablanca to fakt není :-)). Jenže, Německé jednotky jsou na postupu a zanedlouho obsadí i hotel. Franchot musí rozehrát hru na německého špiona v přestrojení za číšníka, protože jeden z nově ubytovaných je i slavná „Liška pouště“, který má velmi cenné informace o dalším postupu fronty … Billy Wilder natočil další ze svých povedených filmů. Vše perfektně odsýpá, postavy jsou zajímavé a prostředí válečných špionů může být lehce romantizující. Pokulhává pouze celý ten námět, pochybuju totiž, že by maršál Rommel ukryl jako německý archeolog v Egyptě během roku 1937 zásoby s tím, že bude válka. Sice mne 2SV hodně moc zajímá, co se týče Rommela mám trošku mezery, ale tohle mi přišlo až moc přitažené za vlasy. Druhou věc, kterou bych oželel byl závěrečný proslov na hřbitově z něhož je jasné, že film vznikl minimálně na částečnou objednávku americké vlády, což nás ale dle roku vzniku 1943 nemůže vůbec překvapit. Závěrem… jedná se o zábavný film s válečnou tématikou, kde není nouze o okamžiky napětí. Pokud se chcete nezávazně bavit stejně jako já, neuděláte s Pěti hroby žádnou chybu…

Měl jsem zpočátku strach, že to budou mučivé digitální orgie. Naštěstí tomu tak není. Life of Pi je místy strhující dobrodružství o hledání víry a nesmrtelné naději. Neočekával jsem hlubší a sofistikovaná poselství, takže mne film v tomto ohledu nijak nezklamal. Nechal jsem se v klidu unášet příběhem, který působí jako neuvěřitelná historka o fantastickém, ale bolestném námořním dobrodružství mladého Inda a tygra bengálského. Digitální tygr vypadá opravdu skvěle, někdy až k nerozeznání od skutečného a to platí i ostatních zvířatech. Pro mne je Life of Pi pohádka, u které se dalo dobře odpočinout a nutno dodat, že se mi docela líbila…

Geniální! K Plánu 9 jsem se dostal díky filmu Tima Burtona Ed Wood. Musel jsem se na vlastní oči přesvědčit, zda byl Wood opravdu nejhorší režisér všech dob a zda je Plán 9 nejhorším „B“ filmem všech dob. A není to jen škodolibým sarkasmem, když na obě tvrzení odpovím, že jsou lživá. Plán 9 má naprosto nevídaný a brilantní střih, kdy se nepoznaně přechází mezi dnem a nocí, oživlé mrtvoly vyvolávající děs zakrytím svého obličeje (důvod je hodně prozaický), geniální mimozemšťany a mimozemské technologie (tady tedy nevím o co lepší je televizní Star Trek, mě to připadá zcela totožné), kteří znají princip „solární“ bomby a v neposlední řadě skupinku amerických hrdinů, vedoucí pateticko-patetické proslovy a smysluplné dialogy, kteréž to morálně vede jeden kapitán kripl od letectva. Jsou zde nezapomenutelné scény ze hřbitova, tvořeného papírovými náhrobky a naprosto boží je vyobrazení pilotování letadla, kdy piloti jen sedí se svěšenýma rukama a hledí do blba (u tohohle jsem dostával záchvaty smíchu, až mi tekly slzy). Třešnička na dortu jsou sofistikovaně vymyšlené létající talíře a ona samotná myšlenka filmu, že mimozemšťani provádějí své plány skrze oživování a ovládání čerstvě pohřbených nebožtíků… A víte co? Když se nad tím tak zamýšlím, prostě to není nejhorší „B“ film ani náhodou. Jen tak z fleku mne napadá kdejaká blbost se Seagalem, Stathamem, americké debilní parodie nebo teen komedie, které můžu označit za mnohem mnohem horší sračky, které bych nedokázal dokoukat ani do půlky. Plán 9 se bere šíleně vážně a tím je všem k smíchu. Ano, není to filmový klenot a je to celkem solidní blbost. Blbost, která mne svou nechtěnou směšností dokonale pobavila. A protože pobavit by mělo být základní funkcí filmu, musím dát plný počet hvězd (abych vykompenzoval přítomné sypače odpadu), jelikož jsem se nad tímto „veleslavným“ počinem bavil tak, že si jej hned zítra klidně můžu pustit znovu a u scény z kokpitu letadla si klidně strhnout bránici…

Je libo trochu té válečné romantiky od Fritze Langa? Tady je… Plášť a dýka je vskutku spíše dobovým romantickým filmem, zasazeným do kulis největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva. Myslím, že to až tak nebylo Langovým záměrem a je to na filmu znát. Špionážní linie ustupuje hodně do pozadí, i když měla být podle mne tou hlavní a svůj prim přepouští linii romantické. Je tady i dost přešlapů, za všechny například ten, že se vědec pracující na vývoji atomové bomby bez jakéhokoliv výcviku či přípravy vydává jako špión hluboko do území nepřítele. To samozřejmě není možné. Těchto zjevných voux pais je zde mnohem víc. Jestli chcete někdo romantiku tak prosím, ale jestli chcete výborný špionážní thriller, sáhněte spíše po zde citované a výborné Roztržené oponě, se kterou tento film nemá společného skoro nic a ani toho Hitchcocka tam bohužel nevidím. Já se rozhodně i přes počáteční zklamání (chtěl jsem fakt špionážní thriller) touto romantikou s příchutí nebezpečna bavil. Jen si dobře uvědomuju, že kdyby pod Pláštěm a dýkou nebyl podepsán Fritz Lang, mé hodnocení by bylo o nějakou tu hvězdičku chudší…

"Kdo se odváží, vítězí", doslovně okřídlené motto těch největších a nejnádhernějších parchantů, kteří se zrodili na skutečných bojištích 2.SV v severní Africe. Motto mužů rekrutovaných z rváčů, pijanů, násilníků, v jejichž hrudích však bilo obrovské srdce a odhodlání zasadit nepříteli bolestivý úder, který by mohl přispět k obratu ve válce... Paráda! Musel jsem si dát všech 6 epizod na jeden zátah. Steven Knight stvořil po Peaky Blinders další drsný chlapský seriál ve kterém se skloubí skvěle napsané postavy, výtečný příběh, atraktivní prostředí a neskutečně podařený casting. Konzervativní momenty jsou často prostoupené chlapáckým humorem, který zde však vůbec nepůsobí trapně a je vybalancován dramatickou linkou, která s úctou nechá připomenout, že válka je neskutečné svinstvo plné nevinných obětí a neexistují v ní žádní vítězové. A do toho všeho ještě tu a tam říznou slavné rockové vypalovačky... Miluju téma vzniku SAS. Četl jsem knížky, četl jsem komiksové zpracování. A proto pro mě příběhová linka nebyla až na detaily nijak překvapivá. A přesto nebo právě proto jsem si seriál neskutečně užíval. Prožíval ten příběh už po několikáté, příběh který se mnohdy může jevit jako smyšlený, avšak z většiny založen na skutečných událostech, které vedly k obratu války v severní Africe a Středomoří. Nezbývá než doufat, že přijdou další série, protože osudy SAS za 2.SV ještě přinesly spousty dalších zajímavých událostí...