kulyk

Ale nasrat! A rozmazat. Příště bych prosil místo Prdátor versus psychické neduhy třeba Vytřelec contra parta brusiče Karhana. Nebo Terminátor - Brumlíkova pomsta. Jistě, reálnost není nejsilnějším esem v sájfáj/ekčn rukávu, ale jakáž takáž uvěřitelnost by bodla.

Hezké honičky. Okolo spratečka se motá matka draků, aniž by tlačila jejich vejce. Přinejmenším v záběru. To bych viděl pozitivně. Že jde o menší infantilnost než poslední z Jebalů, též. Ovšem jinak jde o takovou rychlokvašku, až hanba.

Lotyši si sáhli do historie, či spíše do mýtů a bájí, a dobře jim tak. Resp. docela dobře. Na všem je vidno nadšení a snaha, též však poněkud menší zkušenosti i rozpočet a náznaky až ruského nevkusu. Ovšem vážně jen náznaky.

Proč dávám za pět, ptáte se, když seriál uvadá jako Mišíkovo růže, Floki na Islandu buď pobulívá, nebo przní mech, Ivar kokotí na kvadrát, Hvitserka bych oholil letlampou a Lagertha prcá kudlankáře? Protože, spoiler vole, ten konečně uhynul! Ten nejhorší herec všech dob, který zjevně opisoval od Jiříka Pompeje nejen topornost, ale i slavičí hlas, chcípnul! Tančil bych mu na hrobě, kdybych nebyl takový lenochod.

Asi tu bude spoiler, řekl bych. To se tak jednou národ Finů, který vytvořil civilizaci z mechu, kapradí a omrzlin, bránil národu Rusů, co vytvořili civilizaci z kreténů. Helsinští to nečekaně skoro uplichtili, aby při první příležitosti zkusili získat ztracené na agresorovi zpět. Proto se můžeme podívat, jak se sešel Koukal Chechtomen, Dvojnik Kylo Ren, Heikki Vodkokoski a Takki Pitkänen se strejdou, který umí bojovat. A ještě si k tomu přivedl na výchovu souseda, jehož hlava po celé dětství sloužila otci kováři střídavě jako buchar nebo kovadlina. Film pak sleduje jejich veselé trampoty ve smutné době, nebo tak něco. Vynikající válečné drama, ve kterém by Suomíkům fandil snad i Koněv. Patoplků pomálu, akce dosti, lidskosti pak do sytosti. Jen jedna věc se vymkla reálu. Takhle svobodomyslný voják by konce nikdy nedožil. O to by se jeho vlastní sbor degenerálů postaral, že.

Rozhodně nehodlám propadnout místnímu trendu a srovnávat s Tichým místem, ne a ne a ne. Vůbec, nikdy a ani omylem. Budu oryžinelní. Buldoková místo toho, aby si v případě potřeby vyndavala ptáky z krabice a za pomoci dildace ukájela své předdůchodové choutky, nechala jakéhosi okolojdoucího naflusat do gramesu, což ji rozhodilo podstatně více, než následná invaze neviditelného něčeho odněkud, co dělá něco. Někdy. Ok. Absence úmorné snahy o vytváření celistvého příběhu se stává jaksi normou, je snazší točit akci, než podumat, chápu. Interrasové či mezigenerační párování a vůdčí role neohrožené ženy již také nás, barevně vyblité šovinisty, neděsí, byli jsme vychováni. Jenže Tiché místo je lepší!

Hezký dokument z dalekých krajin. Všude samý debil, norek, násilník a prase. Sem tam hezká děvočka. Do toho se přimotá Lutobor, který splňuje vše, až na tu holčinu, a přidává ještě naivní přístup k mocenským hrátkám. Umí si však najít kamaráda a když už se nafetne, stojí to za to. Proč by ne.

O čtvrtou hvězdu film připravila Michelle Williams. Její úsměv na mě působí podstatně děsivěji, než roztomilá grimasa Venoma těsně před zahryznutím růžovoučkého kojence, případně naducaného štěňátka rasy Čau-čau. To bych fakt svého hardyho narval raději do kontejneru s mimozemskou příjicí...

Noxvyl s Pontpyjusem jsou i na stará kolena hovada, co si neuvědomují, že jim tělo musí vydržet až do smrti. Toliko k plusům.

Pokud ve svém snivém světě věčného panice nesměle doufáte, že se někdy připletete mezi dvě lesbičanky jinak, než jako okopávaná oběť jejich politického aktivismu, dejte si tady Džimíka. Snad vám konečně udělá v erotických nadějích jasno.