Fridecka

Nenápadný film s temným tématem vyprávějící o spletitém vztahu dvou sester, které k sobě po dlouhém odloučení hledají cestu. Síla filmu je v dechberoucích oduševnělých a silně emotivních hereckých výkonech obou hereček. Kristin Scott Thomas hraje ženu, která se po patnácti letech vrací z vězení a zapojuje se znovu do života. Přitom jí vydatně pomáhá láska sestry. S napětím děj postupuje k objevení a sdělení bolestné příčiny, která změnila životy obou sester. Mě osobně film velmi zasáhl, místy až k slzám, protože bolest a utrpení bylo tak hmatatelné a navíc zřetelně doživotní, že vězení se stalo paradoxně snesitelným a možná i osvobozujícím. Ikdyž se film zabývá velmi mezním řešením bolestné situace, přesto předává mnoho sdělení a velmi citlivě se zabývá momenty a emočními stavy v souvislosti se smrtí vlastního dítěte.

Hodně podařený severský film o člověku, který prostřednictvím cesty mrazivou krajinou hledá sám sebe. Na své cestě potkává lidi rozmanitých povah v různých etapách jejich života. Krásné severské scenérie celému snímku dodávají zvláštní kouzlo. Je zřejmě úmyslem, že příběh pojednává pouze o cestě jako prostředku ke změně, snad k cestě k životu, cestě z deprese, k rodině, zdopovědnosti..Cesta samotná není tak dlouhá, aby nedojel bez toho aniž by se někde delší dobu zastavil, údolí Tamok je kousek, ale je třeba aby něco prožil, někoho poznal a něco si uvědomil..než zastaví u domu svého syna.

Příběh z velké části smyšlený ačkoliv je inspirován skutečností. Takže se jedná o čirou spekulaci, co se vlastně tehdy stalo. Osvěžující je postava psychopatického dědice impéria velmi uvěřitelně ztvárněná R. Goslingem. Vůbec obě hlavní postavy posouvají film o jednu hvězdičku výše . Pokud je však smyslem filmu poukázat na praktickou beztrestnost psychopatického boháče poznamenaného psychickým traumatem z dětství a na to, že případ zmizení Kathie dosud nebyl vyřešen, pak je vše v pořádku. Faktem je ale, že na pozadí tohoto temného příběhu jsou 2 vraždy a 1 pohřešovaná dívka. Mě osobně dílo přimělo zapátrat na internetu po skutečném pozadí případu a osobnosti Roberta Dursta.

Překvapuje mě jak zajímavé a silné téma může být zpracováno tak nudným způsobem. Postavy a děj plynou pomalu a téměř neživě jako hudba, která film provází. B.B. Thoton mi připadal podivně zabržděný, místy až emočně oploštělý a celkově mě herecké výkony, které vypadaly na počátku velmi slibně, zklamaly. Bohužel musím konstatovat, že tento film mi naprosto nic nedal a snadno asi upadne v zapomění.

Vyjímečná filmová poezie vizuální i hudební. Nečekaná perla mezi současnou filmovou produkcí. Přináší téma věčné lásky, věčného života, nevyhnutelnost smrti a bohatství poznání, které umírání a smrt přináší. Vypráví o touze být navždy s milovanou osobou, splynout s ní, o marném, ale potřebném boji o to či proti tomu co je nevyhnutelné a s čím je třeba se smířit. Vyvstává zde otázka, zda je lepší strávit omezený čas pro život nám vyměřený vytrvalým marným bojem nebo žít život a naplnit jeho smysl s milovanou osobou? Poetické ztvárnění existence, do které všichni směřujeme, jejíž jsme součástí, naše duše, náš celý život, kam směřuje naše láska. ...Příběh , který si zřejmě budu muset pustit ještě několikrát, abych v něm opět nalezla něco nového či podnětného k přemýšlení. Přála bych si více takových filmových skvostů.

Jedná se v podstatě o snímek o ženách a vztazích mezi nimi. Muži jsou tu sice jako důležité vztahové osoby a příčiny chování jednotlivých žen, ale to je asi tak vše. Ústředním motivem je komplikovaný vztah matky a dcery. Na jedné straně chladná a vypočítavá matka neberoucí ohled ani na své vlastní dítě a na druhé straně dcera, která se po svém snaží vyrovnat s tím co jí život, potažmo matka nabízí či nenabízí. Setkává se s jinými ženami z pěstounských rodin a každá k ní jako k dceři přistupuje po svém a umožňuje jí tak získat si názor na svět, lidské vztahy a tím získat i pohled a postoj k sobě samé. Dospívající Astrid postupně zjišťuje co to vlasně znamená, když ji má někdo opravdu rád a nebere ji jen jako prodlouženou část svého já. A pokusy o vymanění se z moci matky jsou bolestivé. Závěr filmu znamená jakousi katarzi pro matku i dceru.

Ačkoliv se nejedná o můj oblíbený žánr, tak tento příběh mě doslova přikoval k obrazovce. Častečně je to i zásluhou opět skvělého výkonu Aarona Eckharta a charismatického projevu Bena Kingsleye. Příběh je zaměřen na neobvyklou metodu vyhledávání nebezpečných vrahů, které má však neblahý dopad na duševní zdraví vyšetřovatelů, kteří tuto metodu prováděli a provádějí a současně vypráví o hledání masového vraha, tzv. podezření nula, který vraždí nepoznán napříč Spojenými Státy a jehož existenci dosud nikdo nepotvrdil. Film má velmi působivou temnou atmosféru, plyne svižným tempem a navíc je velmi uvěřitelný.

Velmi citlivé a lidské, navíc s humorem, který vás nenechá usnout. Rozhodně to vśak není film, který by šel nějak zvláště do hloubky co se týče hloubání o smyslu života, ani zde nenajdete jakákoliv detailnější psychická rozpoložení jednotlivých postav. Je to jakýsi sled mnoha událostí, prostý příběh, k němuž si musíte leccos domyslet nebo přečíst knižní předlohu.

Určitě jde o zajímavé a nepřehlédnutelné dílko na poli české kinematografie. Krásná je ve filmu kamera, té se nedá nic vytknout. Děj si pohrává s nadsázkou s různorodostí lidských bytostí, ale celkově působí nějak nedotaženě, zmateně. Některé scény mi připadaly zbytečně natažené a nudné. Je to taková podivná koláž vážnějších témat a zároveň půvabně vtpných situací, ale celek působí nesourodě a příliš plánovaně a posléze i zmateně. Ale je to asi nejlepší z počinů Dana Svátka.

Ojedinělý filmový počin z druhé světové války, krutost koncentračního tábora tentokrát z pohledu homosexuální menšiny. Na kulisách odporné nacistické mašinerie se odehrává příběh dvou mužů, jejichž láska se zrodila právě v tomto nelítostném a pro lásku téměř zapovězeném prostředí. A byla o to silnější oč těžší byly překážky. Oběma mužům nebylo dáno se za života ani navzájem dotknout a přesto si dokázali předat tolik citu. Nezvyklý a obdivuhodný byl samozřejmě výkon Cliva Owena, který opět prokázal, že žádná netradiční role pro něj není problém a jako homosexuàlnímu bohémovi mu uvěříte každé slovo. A nejvíce mne ohromila rozporuplná scéna se "slovním sexem" v pozoru. Pomyslnou třešničkou na dortu pak je Mick Jagger v roli zpěvačky.