Fridecka

Velmi romantický, nekomplikovaný a pozitivně laděný příběh, kde je na první pohled jasné, kde je dobro a kde zlo a víme jak to příbližně dopadne. Nejde o žádnou filmovou perlu, ale film, který má za úkol pohladit po duši. Rozhodně se jedná o krásnou filmovou pohádku pro dospělé s kouzelnou atmosférou vánoc a s kapkou nadpřirozena. Takový film si člověk pustí, když nechce moc přemýšlet a zároveň se chce cítit dobře. Kdo by si nepřál návrat takového milého přitažlivého kamaráda z dětství? Pro mě 3 a půl *. Romantické filmy tohoto typu bývají přihlouplé, ale tady máme vyjímku. Vyjímku, která vás rozněžní a překvapí. Možná nebudu první, ale nej je opravdu hlavně začátek s dětskými představiteli.

Tak tohle drsné severské dílko je opravdové je opravdové překvapení. Téma zabíjení vlka jako ohroženéhu druhu je zde zpracováno opravdu syrovým způsobem na seveřanský způsob. Je otázkou co chtěli filmem tvůrci sdělit, možná chtěli jen rozvinout diskuzi. Mně tedy přišlo sympatické jaký trest může být vznesen za zabití ohroženého zvířete a jakou energii tomu vyšetřovací a právní složky tamních států věnují. Jistě je to značně tvrdý trest, ale rozhodně působí jako memento. Už ta atmosféra strachu, že by se někdo odvážil zabít vlka! A zkusme to porovnat s naší benevolencí a vlažným vztahem k ekologii v Čechách, zákonům nedostatečně chránícím přírodu, zákonům, které dovolují lidem zabíjet a týrat zvířata odkázaná na jejich péči či volně žijící zvěř. Zde se projeví jaké hodnoty společnost doopravdy ctí. A když dokáže tvrdě trestat činy, jejichž následky se nedají vyčíslit penězi, pak smekám, protože existují lidé, kteři dokáží připustit, że na naší planetě nejsme sami a nepatří jen nám. Nemohu řïci, že jsem neviděla jak přïtomnost vlka narušuje život majitelům stád sobů, ale nešlo přeslechnout, že existují kompenzace od státu za způsobené škody. Pak přece nemůže bý jedinou cestou zabití vlka, navíc krutým způsobem. Musím moc pochválit dramatické situace od soudního přelíčení kdy jsem téměř nedýchala. Scéna v závěru s usmrcením starého věrného psa a projevem smíření se s tímto faktem mi vehnala slzy do očí. Ikdyž jde o příběh z divočiny, už to není ta divočina co bývala, nejde o holé přežití a vlci v této divočině nezaujímají stejné místo jako v původní divočině, už nejsou ohrožující, ale naopak ohrožení.

V úvodu nás příběh zavede do ruského gulagu a jeho krutých podmínek. Postupně se "vyselektují" jedinci, kteří se odhodlají k útěku do nelïtostné přírody Sibiře. Co jsem nejvíce sledovala, byly záběry přírody a krajiny, ikdyž bohužel nešlo o původní prostředí, ve kterém se příběh skutečně odehrál, ale krajinu Maroka, Bulharska a Indie. Skupina utečenců je velmi různorodá co se týče národností i povah, ale cíl mají všichni stejný: svoboda. A právě na cestě k ní jsou zcela nesourodé povahy schopné držet při sobě a spolupracovat po celou dobu cesty. Příběh má spíše výpravnou fomu, zobrazuje pouť jako celek a příliš se nezaobírá postavami a vztahy mezi nimi. Byla to nádherná a napínavá podívaná, ale hlubší psychologický rozměr filmu bohužel chybí.

Měla jsem obavy, zda filmové zpracování Paní Bovaryové nebude jen slabý a zkratkovitý odvar knižní předlohy, ale Isabelle Huppert v hlavní roli byla lákavá a slibovala, že to nebude nuda. Rozhodně mě film nezklamal, naopak plynul jako bychom sledovali knihu, protože děj doplňují krátké úseky vyprávěného textu. Hlavní rozdíl vidím ale v celkovém vyznění hlavních postav. V knize to byla utlačovaná a vztahem i životem zklamaná a zrazená paní Bovaryová. Paní Bovaryová, která chtěla "létat" a užívat si života plného romantiky a v podstatě souhrou nešťastných událostí s trochou vlastního přičinění byla vehnána až na dno existence. Její manžel pak z příběhu v knize vychází jako příliš přízemně vyhlížející tyran a původce jejího neštěstí, který jí nedokáže dát tu pravou lásku. Film oproti tomu působí více nejasně a přináší více úhlů pohledu na tyto postavy. Madam Bovaryová vychází z příběhu jako rozmarná ženská, která neví co chce, přestává si vážit svého dosud šťastného života a jde cestou hříchu a sobectví a udělá svému manželovi a dcerce ze života peklo. Pan Bovary z příběhu vychází jako "hodný hlupák", který by pro svou ženušku udělal cokoliv, ale nemá potřebnou "noblesu" a neumí dát své ženě pocítit romantickou lásku. Nevím čím to je, ale kniha byla silným a smutným romantickým příběhem ženy, která se ocitla "ve špatném světě" s tragickým závěrem,. Ve filmu mi však o dost více madam Bovaryová připadala jako odporné monstrum, které je pro své sny a ideály schopné udělat cokoliv.

Malý citlivý snímek o vztazích mezi matkami a dcerami. Umírání a smrt nestarší z žen zasáhne do života matce i vnučce. Každá se se zkušeností smrtelnosti vyrovnává po svém. Vnučka zapomíná na situaci doma neotřelým způsobem - postelovými vztahy s ženatými muži. A stejně tak neobvyklý a úsměvný je jeden z mužů a její vztah s ním. Když matka zjistí co vše se vlastně dělo, když řešila ona sama svou matku, nestačí se divit. Obě ženy pak hledají společnou cestu ke sblížení a smíření se se smrtí babičky a vlastní smrtelností. Ačkoliv se téma zdá ponuré a depresivní, nedejte se mýlit. Snímek je plný vtipných scén a dialogů, které situaci snadno odlehčí, ale nezneváží původní téma.

Co se to stalo s námi? Co se stalo se světem? Čím jsme si to zasloužiii? To jsou otázky lidí z celého světa v tomto příběhu. Jedná se o temné meditativní dílo s náznakem apokalyptické vize v netradičním pojetí. Lidé celého světa přicházejí o čich, chuť i sluch, čemuž vždy předchází emoční raptus různého charakteru. Film nabízí nespočet otázek na téma lidského bytí, prožívání, našeho vztahu ke světu, přírodě i ostatním lidem. V popředí stojí otázka priorit, které se dostanou ke slovu až po ztrátě důležitých smyslů. Příběh je hodně ponurý a temný, ale rozhodně ne depresivní. Mám pocit, že přináší naději, návrat k půvdním hodnotám a smyslu lidského života. Jedná se o ten typ filmu, který těm co to dovolí, zaměstná mozkové závity a donutí je zastavit se a a moment popřemýšlet..Quo vadis?

Zajímavý a překvapivý snímek o stavu amerického školství. Věděla jsem, že v USA je vzdělávání trochu jiné, že je kladen menší důraz na znalosti, ale že je situace až tak špatná a alarmující jsem nevěděla. Díky tedy za naše široce dostupné vzdělání a pedagogy. Myslím, že po shlédnutí tohoto snímku by si rodiče českcvh dětí mohli vážit našich škol a pedagogů. Film vypadá hodně průlomově a je znát, že mnozí Američané si uvědomují, że na systému vzdělávání závisí budoucnost Spojenýh Států. Opět jednp z mnoha rozčarování z amerického kontinentu a USA jako země neomezených možností. Je to v současnosi jen iluze a mezi lidmi zejí propasti hlavně finančního rázu. Ale hezké a úsměvné bylo zjištění ze studií srovnávajících studenty různých států v matematice, kdy studenti z USA jsou na tom velice špatně, ale vynikají v sebevědomí ohledně svých znalostí...

Pravdivá smutná hra na pravdu o slovenské a myslím, že i o české rodině na malé vesničce. Malý filmeček, který má punc opravdovosti a syrovosti. Mrazilo mne v zádech z postavy Miroslava Krobota, který mne zaujal jak hereckým výkonem, tak osobností, kterou ztvárnil. Otec jako největší autorita, jež chce pro své dcery "jen to nejlepší" - nejlepší pro něj. Otec je to konzervativní, rigidní ve svých názorech, neuznávající jiný názor než svůj, neschopen vyjádřit své city. Kolem sebe šíří atmosféru strachu a napětí, nepohody a připravuje půdu pro sabotování své vůle, neboť obě jeho dcery touží po svobodě a touží svůj život řídit samy a požadovaným směrem. Příběh se odehrává v překrásné krajině, okolí je tak obyčejné jako život této rodiny. Vidíme tady příběh, který se už tolikrát zopakoval a jistě ještě mockrát zopakuje. Konec je moc krásný, to by si každý přál, ale myslím, že v životě to tak nechodí, protože řada lidí pro třísky nevidí les. Otce stavícího další dům mi bylo po celou dobu bylo spíše líto, protože nešlo nevnímat tu jeho velkou lásku k dětem uzavřenou v obrovské tlusté skořápce všech těch ošklivých projevů. Navíc na pozadí se odehrál ještě příběh jiné rodiny, nevěrného muže. Asi to bylo spíše zobrazení zřejmého zoufalství mladší dcery, která z nedostatku lásky a porozumění doma, hledala lásku v náručí ženatého muže. Je smutné, když se děti cítí nešťastné právě tam, kde by měly být nejšťastnější.

Velmi milý a citlivý příběh o hledání místa v životě po četných peripetích, které už dříve život přinesl. Macon Leary stojí v tomto příběhu na rozcestí, zda zůstat se svou ženou s níž ji spojuje syn, jež tragicky zemřel nebo se vydá cestou se ženou jež se mu řadou nechtěných náhod a také řadou chtěných náhod připletla do cesty. Místy se objevují nepříjemné a smutné situace, kdy si manżelé naprosto nerozumí a nemají už sílu chtít si rozumét a to co je dříve spojovalo, je nyní rozděluje. Možná je to již často zpracovávané téma, kdy rodiče přijdou o dítě a vztah se náhle rozpadá a jeden nebo oba z partnerů najdou někoho kdo jim dá naději a jiskru do nového života. Moc hezká a pravdivá je věta o tom, že ani není tak důležité s kým jsme, ale kým jsme, když jsme s ním. To si budu pamatovat asi nejdéle a pak asi ještě Geenu Davis a její výcvik psa v různých módních kreacích /super byly bílé krajkové ponožky v červených lodičkách:-), v těch ale jen vracela psa /.

Drama z ryze ženského světa, ze školy, kam posílají dívky jež se nějakým způsobem vymykají a rodiče je domů nechtějí. V centru pozornosti září vychovatelka slečna G. v podání Evy Green. Slečna G., na první pohled krásná, sebevědomá żena s nenapodobitelným stylem jež je vzorem pro celou dívčí skupinu. Ale na druhý pohled již psychicky nevyrovnaná žena, bojující s četnými duševními démony a také žena velmi sobecká, citově chladná a nevyzrálá. Náhle se do života dívek i slečny G. dostává sebevědomá španělská dívka s modrou krví jejíž kouzlo je najednou nejzářivější ze všech. Slečna G. se svou nevyrovnanou psychikou podlehne touze a sobecké lásce, pokud tento cit lze nazvat láskou. Všechny díkvy náhle ustupují do pozadí a najevo vyplývá hořký fakt, że sečně G. nešlo při jejím zapálení pro sport ani tak o dívky jako spíše o sebe samou. Smutné drama o temných stránkách lidské povahy, kde vyniká výkon Evy Green jako největší plus tohoto filmu.