Fridecka

Hodně poutavě vytvořený dokument, který se snaží realisticky vysvětlit jak Facebook funguje a jaká jsou jeho nebezpečí prostřednictvím řady odborníků a příkladů ze života. Na rovinu uslyšíte, že tato sociální síť je především obrovský byznys, zejména byznys s osobními údaji, což si asi většina uživatelů neuvědomuje soudě podle příběhů. Lidé jsou přesvědčeni, že je tady pro ně, že jim slouží, ale za jakou cenu? Obrovské množství osobních infomací téměř zadarmo. Takové dokumenty by měla vidět dnešní generace teenagerů téměř povinně a rozhodně doporučuji všem lidem co se na sociálních sítích pohybují nebo to mají v úmyslu udělat. Dokument je možná více kritický, ale vychází z reality. Na FB se pohybují jen lidé, tzn. odráží zase jen naše lidské vlastnosti. Najdeme zde i příběhy pozitivní, kde FB pomohl, ale to je jen zlomek. Bez FB by se zase děly jiné věci a jinak. Prostě podívejte se na to a udělejte si názor, pokud ještě nejste na FB a hlavně to pusťte dětem!

Pro cílovou skupinu divaček obsahuje mnoho přínosných informací. Kdyby opravdu jen zlomek z nich se z některých rad lékařů a jiných odborníků poučilo! Ale bohužel myslím, že právě ty maminy, které by to potřebovaly nejvíce, to asi nesledují. Hodnotí to tady spousta chlapů a pitomců, kteří vůbec nejspíš netuší o čem všem se tam povídá. Je pravda, že tlachání moderátorek bývalo ćasto k smíchu, ale hosté mluvili vždy dost k věci. Např. Stáňa Lekešová bývala má favoritka..A mimochodem, pracanti, pořad se vysílá v době, kdy všechny poslušná miminka hezky spinkají a s nimi i jejich mamky, někdy právě u televize, ve které ještě nedávno běžely na všech ostatních programech jen přiblbé seriály! Tak je nechte žít, holky ze Sama doma!

Připravena zdejšími komentáři a hodnocením na rozporuplný a průmérný film jsem byla naštěstí spíš příjemně překvapená. Alois Nebel je neobvyklé a průkopnické dílo v české kinematografii. Atmosféra je díky animacím nádherně temná, ponurá a mlhavá. Vnímala jsem s úžasem každý obraz, výhledy do krajiny, hru stínů. Současně za nevšedním dílkem vidím hromadu práce a přijde mi nefér, když pak přijde pár lidí se sdělením, že to je velké zklamání. Bohužel příběh je tak plytký a jednoduchý! To je jediná, ale podstatná chyba. Byla jsem tak nadšená a pořád čekala něco co dodá filmu jiskru a smysl, ale nic nepřišlo. Ani náznak něčeho z historie. Objevovali se tam Češi, Němci, Rusové, ale bez hlubšího kontexu, nic. Prostě nádherný obal bez obsahu! Co ještě lze pochválit je soundtrack, který atmosféru doplňuje a dodává filmu podmanivé kouzlo. Na tanec pana "Mlhy" s toaletářkou Květou při Půlnoční určitě nezapomenu.

Smutný a krutý příběh, který se stal. A není to příběh z dnešních dnů jak by možná někdo dle obsahu očekával. Násilí a krutost v sobě člověk prostě má a někdy převládne s hrozivou a zničující silou. Divila bych se, kdyby tento příběh s někým neotřásl. Začíná poměrně nevinně a postupně graduje do trpkého konce. Lze vysledovat jak se z běžného rodinného života postupně po malých krůčcích, malých zásahů do práv druhého člověka, po drobných poníženích postupně klubou vážnější a vážnější ublížení až je náhle dívka vyčleněna z rodiny do role oběti, otloukánka, kdy je vše dovoleno. Stane se věcí, která údajně nemá city. Ale ona city má a bolest cítí, to všichni vědí, ačkoliv sami sobě lžou. Právě to utrpení je k ní přivádí zas a znovu. Děti se se zápalem účastní "nové hry" a nemohou přestat. A tady si pokládám otázku: Kam se poděl soucit? Co ty lidi a děti různého věku přimělo souhlasně mlčet a konat takové zlo, aniž by něco v nich řeklo stop, dál už nejdeme? Co to je v nás v lidech? To jsou otázky, které si po tomto filmu kladu. Lidé v okolí nic netušili, neslyšeli? Nevím. Možná ano, možná ne. I dnes se stává, že se objeví náhle hrůzné činy a v bezprostředním okolí nikdo "netušil" naprosto nic. Gertruda Baniszewská pak byla sbírkou psychopatologie sama pro sebe, od poruchy osobnosti až po závislost na barbiturátech, která jí zřejmě otupila veškeré city i soudnost. Nechci v tomto případě hodnotit filmové zpracování, ale hlavně příběh. Příběh je zde mnohem důležitější než forma samotná.

Gambler je učebnicové psychologické zobrazení člověka se závislostí na hře a obecně závislého . Peníze pro něj znamenají jen možnost prožívat vzrušení ze sázení, ze hry. Jeho blízcí pro něj znamenají hlavně zdroj peněz. Když peníze dojdou a hrozí nepříjemnosti, je třeba být milý a vykonat návštěvu. Charakter muže závislého na gamblingu zobrazený do pozoruhodných detailů. Charakter zcela zastřený gamblingem vyniká právě u inteligentního a váženého člověka a nebýt závislosti, slušně situovaného muže. Hazardní hry jsou jeho smyslem života, ostatní věci i lidé ustupují do pozadí. Ačkoliv zadlužování pokračuje a on si jistě uvědomuje, že kvůli penězům a hře múže přijít o život. Nic ho nezastaví před tím,aby pracně získanou dlužnou částku opět nevsadil. Na zítřek nemyslí. Dnes je dnes a dnes mám peníze a mohu hrát. Ono se to jistě zase vyřeší..

First no harm je myslím zbytečně útočný film směrem k lékařům. Navíc je také poplatný době svého vzniku. 17 let je v medicíně dlouhá doba, za kterou se mohou stát dosud nevídané věci. Film se hodně snaží být dramatický. Sledujeme v něm život malého chlapce s těžkou epilepsií rezistentní na dostupné léky. Soućasně máme v zorném poli trpící rodinu, rodiče a sourozence, na jejichž život nemoc dopadá jak finančně, tak citově. Meryl Streep v roli matky je skvělá a zastiňuje svým projevem všechny okolo. Když už zbývá chlapci jen chirurgická léčba, objeví se ještě další alternativa v podobě ketogenické diety, která je však odmítána lékaři. Matka poté musí riskovat, aby dosud lékaři odmítanou léčbu prosadila. Příběh je především hodně hektický a dramatický a zároveň poučný. Na závěr následuje výčet lidí trpících epilesií na této dietě a jejich čas setrvávání na této dietě a bezzáchvatové období.

Obsah je napsaný zbytečně tajemně a vůbec nic neříká o tom, co vlastně uvidíte, snad až v poslední větě. Dokument přibližuje dědičné onemocnění ze skupiny porfyrií, poruchy metabolismu krevního barviva poměrně srozumitelným způsobem. Téma dokumentu je velmi zajímavé a podané na různých případech několika lidí, kteří ke svému onemocnění přistupují svébytným způsobem. Můžeme vidět zodpovědnou matku, která nemoc dítěre přijme a přizpůsobí mu život a bydlení a pak je osudem královsky odměněna. Ale také třeba poznáme muže, který svou nemoc popírá a naopak se chová ke svému zdraví zcela nezodpovědně. Zajímavé poučení a pohled do světa lidí, kteří přichází do života s kuriozním a smutným handikepem, kdy nepřítelem je naše jinak životodárné Slunce.

Příběh střelce lidí a jeho náctileté přítelkyně. Studie psychopata, který střílí na potkání. Již zde je znát Malickův rukopis - záběry zvířat, rostlin, přírody, detail brouka. Ale je toho ještě málo oproti soućasné tvorbě. Měla jsem pocit, že film chce být variací na temnou notu se vším všudy, převážně v nespočtu detailů. Divné bylo zabití psa jako trest otcem dívky. Vůbec divný byl ten kluk. Malick to zachytil dokonale. Psychopat, který měl u sebe stále zbraně a používal je jako hračky. Povedená studie psychopata, který se prostřílel až na elektrické křeslo. Hrozně zapúsobí smrt chladnokrevně zastřelených lidí, kteří mají tvář, jsou blízko divákovi. Vidíme život lidí, setkání s vrahem, střelbu, smrt..Žádná bezhlavá střílečka, která diváka odstřihne od reality, ale naturalistické zabití jednotlivého člověka. Zde střelba není kulisa, ale hlavní aktér , který mění život z minuty na minutu.

Tak sci-fi příběh o všeléku mě velice zaujal. Ačkoliv vyhledávám sci-fi, tento snímek jsem asi vzhledem k věku prošvihla. A musím říct, že mě dost okouzlil a původní 3* jsem změnila na 4, protože průměr to nebyl. Vzhledem k době vzniku je to úctyhodné dílo. Ano, působí trochu zastarale, ale objevila se tam jen ojedinělá zmínka týkající se minulého režimu. Božidara Turzonovová byla jedinečná - nehybný obličej a emoce? Neuvěřitelné! A přízvuk slovenštiny výraz jen dokreslil. Místy film púsobí více jako krimi. Zvláštní byly i hovory různými cizími jazyky. A volba Brazílie? Tuším, że z hlediska tehdejšího režimu byla asi přijatelná, protože znám lidi co tam také tehdy jezdili. Utkvěl mi také rozhovor o majetku. Máte tam u vás nějaký majetek? ..Majetek? A nač? Ten přece svazuje.. Prostě v tomto filmu je tolik poezie a zcela prosté. Ve srovnání s dnešními filmy stejného žánru působí příliš kliidně, žádné speciální efekty, mimozemšťané nemají žadné zvláštní schopnosti a dokonce mohou být snadno usmrceni. A v čem létají?.. Vy lidi tomu říkáté ú..ef..ó..Prostě 3* se mi zdálo málo na to jak mě to bavilo.

Komorní konverzační drama, které si vystačí se dvěma skvělými a zkušenými herci. Ateistu a věřícího bývalého trestance náhoda svede dohromady. Ateista řeší či spíše jižm á vyřešenou otázku života a smrti. Věřící se ho snaží "přivést zpět". Snaží se ho s pomocí své víry, svých zkušeností a příběhů ze života přimět, aby od svých záměrů upustil. Oba se poté dostávají do slovních přestřelek s bohatou výměnou názorů. Avšak po celou dobu rozhovoru oba zůstávají na své lodi, pevně zaťatí se drží svého přesvědčení. A rozhovor končí se stejným skórem jako začal. Oba muži se zase rozcházejí. Věřící zůstává v pochybnostech, že selhal, že nepomohl, ale kdo ví? Zda snad nezasel semínko pochybností? To se každopádně nedozvíme. Neznáme pokračování příběhu. Námětem filmu je jen a pouze konverzace, kde prověření a kvalitní herci zúročí své herecké umění. Bylo příjemné vidět dílo televizně zpracované, ikdyž lépe by se vyjímalo na divadelní scéně.