jitrnic

Trier to trochu přehnal a při tom utahování šroubů, kdy se ze mě snažil vyždímat víc a ještě víc sympatiíí s hlavní hrdinkou mi málem polámal kostičky. Navíc tahle paní Bjork je mi z nějakého subjektivního důvodu šíleně protivná.

Dávat tomu míň než dvě hvězdičky by ode mě bylo pokrytecké, z kina jsem tenkrát odcházel nadšen (patřím ke zvrhlé generaci, která tu a tam zacituje z Discopříběhu či Kamaráda do deště).

Já vím, že to není moc dobrý film, ale před nějakými třinácti čtrnácti lety jsem ho viděl asi pětkrát... Zvládl bych i pár citací

V jistém období svého života jsem tenhle film zkrátka zbožňoval. Belmondo jako ideál muže na cestě pomsty za doprovodu nádherné Morriconeho hudby (která narozdíl třeba od Leoneho filmů dokonale ladí s dějem filmu a jeho náladou).

Jedinou chybičkou je, že se nad námi ke konci režisér se scénáristou už slitují a trochu uspěchaně nám naservírují úlevný polohappyend. Například cesta těch dvou za záchranou mohla být prostříhána záběry na stupňující se utrpení těch, co zůstali v troskách letadla a ta závěrečná katarze mohla být daleko silnější. Takhle prostě najednou přiběhli do zeleného údolí a všechno bylo v pořádku. Klidně bych snesl tenhle film tříhodinový (to čekání na pomoc bylo také jistě nekonečné, tak proč toho nedat aspoň vzdáleně ochutnat také divákovi). Poprvé zaznamenán Ethan Hawke.

Důvod, proč Matrix neřadím do zlatého fondu. Nedokážu se prostě tvářit, že Reloaded a Revolutions neexistují, obzvlášť, když Wachovští vykřikovali něco v tom smyslu, že teď teprve budeme mrkat na drát a dojde nám genialita celé trilogie. Matrix byl sám o sobě geniální, měl jasný počátek a konec, který pravda nebyl polopaticky uzavřený ve smyslu "tehdy pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí", ale byl , myslím, dostatečně uspokojivý pro všechny, kterým se film líbil. Tím, že Wachovští začali dopodrobna rozebírat, co bylo potom, to prostě strašně zkazili. Asi jako kdyby David Fincher natočil Klub rváčů 2 a v něm nám prozradil, jestli Edwarda Nortona zatkli a jaký nastal chaos po tom, co vybuchla finanční centra... O tom, co bylo potom, je přeci pěkné přemýšlet a dohadovat se. Proč to divákům takhle polopaticky servírovat? Navíc dokonalé formě a atmosféře jedničky se nepovedlo ani vzdáleně přiblížit (to samé ostatně platí také např. pro Pána Prstenů).

Co mi z filmu utkvělo jsou pěkné obrázky s příjemnou hudbou, skvělý Hopkins a slušný Aidan Quinn. Onen příběh, který by zřejmě chtěl být velkou legendou, je pořádně přitažený za vlasy a neustálé vystavování Brada Pitta (který se vrátí z několikaletého putování světem s vlasy jak z reklamy na šampon) mi přijde úchylné.

Sice je to ohraný námět, přesto je Collateral špičkový thriller odehraný ve skvělém tempu. Tom Cruise ve své životní roli (žádná Magnolia), Foxx byl občas trochu moc velký trouba, ale stejně jsem mu držel palce. A ta jeho scéna s Javierem Bardemem neměla chybu.

Z dětství si tenhle seriál nepamatuju, možná, že jsem ho ani nikdy pořádně neviděl, zato jsem viděl dva díly před nedávnem a je to strašné. Pitvořící se herci mi způsobili celkovou slabost, celkově mi to připadalo jako další dětskou inteligencí pohrdající legranda. Když k tomu připočtu ten vlezlý titulní šlágr, chce se mi dát odpad. Naštěstí však tento seriál není určen mně.

Film, který zcela prvoplánovitě útočí na city a dělá to nesmírně obratně. Všechny zdejší výtky chápu a přijímám, ale to všechno mi došlo až dlouho dlouho po shlédnutí filmu, který si se mnou dělal, co chtěl, věřil jsem mu od začátku do konce. Já vim, byl sem přecitlivělej puberťák, ale stejně to bylo boží...