krijka

„To je půdička, pane Knotek, tady se mi to bude věšet.“ „Komu je horko, ať si rozepne kabát.“ „Mrcha, ta se lekla.“ „Rodina se dusí.“ „Ahoj, byte.“ „Dámo, vraťte mi ty housle.“ To je jen několik z mnoha hlášek, které dnes už zlidověly. Každý film dvojice Svěrák-Smoljak má takových hlášek spousty a Kulový blesk, tento poněkud neprávem opomíjený skvost české kinematografie, se jimi také hemží. Popravdě řečeno, tento poněkud dadaistický a absurdní opus, patří k mým nejoblíbenějším. Kdykoliv a kdekoliv si ho dám znova.

Osmdesátá léta byla pro akční filmy zemí zaslíbenou. Je mrzuté, že dnes už nikdo neumí takový film natočit, dnes vládnou bohužel prázdné a ve své podstatě nudné efekty. V tomhle filmu je všechno, jak má být. Jsou tu hlášky a špičkování mezi hlavními hrdiny, jsou tu vtipné a vymazlené scény, co nemají s dějem pranic společného (moje oblíbená je ta se sebevrahem), nikdo si neláme hlavu s vyvážeností a korektností, padouši jsou prostě padouši a zcela si zaslouží ukrutnou smrt, která se jim také po zásluze dostane. Hrdinové si nelámou hlavu se zákony a střílí padouchy jako terče na střelnici. Netahají do svých problémů zbytek svých kolegů, všechno si vyřídí sami. A scénáristé si nelámou hlavu s uvěřitelností, nebo logičností. Ale o ty přece vůbec nejde! Jde o zábavu a té se divákovi dostane měrou vrchovatou.

Když jsem shlédl tenhle film, tak mi spadla brada. Úžasné ničím nezkrášlované, drsné, realistické spodobnění kriminálu. Žádní vcelku hodní chlapci, kteří se do kriminálu dostali buď omylem, nebo proto, že měli špatné dětství. Žádné hezké držení pospolu a hrdým čelem vstříc špatnému osudu. Ne, nic takového. Jen banda kriminálníků, kteří se v base naučí to, co ještě neumí a kteří ani na okamžik nepřemýšlí nad tím, že by se napravili. Jde jen o přežití v drsném prostředí, kde se kvůli němu spojíte i s ďáblem. A stejně to udělá i hlavní hrdina tohoto filmu. Krůček po krůčku se pak dostává z pozice „toho Arabáče, co uklízí a vaří kafé“ na vyšší a vyšší pozice, aby nakonec, jako Jago, rozeštval své nepřátele, nechal je navzájem se pobít a z trůnu svrženého bývalého pána věznice, ztrestal svým nezájmem. To vše podloženo výbornou, nervní kamerou a úžasnými hereckými výkony všech zúčastněných, na prvním místě z výjimečným Taharem Rahimem. Pro mě nezapomenutelný zážitek.

Čekal jsem víc od dcery Davida Lynche a od jeho produkce. Takhle jsem dostal jen tuctový thriller, kde se postavy chovají podivně a nelogicky a kde je celkem jasné, jaká bude pointa, takže žádný šok se nedostaví. Hlavně mě asi vadilo, že postavy zabijáků přišly odnikud a směřují nikam. Vcelku nuda.

Rozhodně to není obyčejný a obvyklý válečný film. Otázkou je, zda to vůbec je válečný film, přestože válečné scény jsou natočeny s přehledem a výborně, vždyť tvoří tu prostřední třetinu filmu, kde jde v podstatě jen o dobývání jakéhosi bezejmenného kopce a kde dochází ke střetu mezi zupáckým plukovníkem Nicka Nolteho, který tvrdí, že ve válce lidé umírají a propaguje zásadně jen čelní útok a vcelku lidským kapitánem, který chápe, že lidé ve válce umírají, ale tvrdí, že by neměli umírat zbytečně. Nakonec jeho názor zvítězí, ale protože žádný dobrý skutek nezůstane bez trestu, je pak ze své pozice odvolán. Jenže o válku nejde, dokonce nejde ani o to, že je hnusná a nespravedlivá ke všem svým účastníkům. To je jasné a Malick nemá potřebu to nějak moc připomínat. Ten film je v největší míře o vztahu člověka k Bohu. To se promítá v celém filmu. Malick neřeší, zda Bůh je, či není, pro něj je prostě existence Boha nezpochybnitelná, ale jde mu o to, kde je Boží místo ve vší té hrůze války. A pak je to o vztahu člověka ke smrti, která musí přijít a přijde pro každého. Malickovi postavy se jí nebojí, i když to napětí před vyloděním, nebo před útokem na opevněnou kótu je téměř hmatatelné, přesto smrt chápou a nevyhýbají se jí. Malick je také, oproti knize, ke svým postavám milosrdnější, jsou sympatičtější, než v knize. Tento film je pro mě ale opravdu nádherným zjevením, právě proto, že se zabývá filozofickými otázkami a dělá to po čertech dobře. A navíc, taková koncentrace hvězd, jako je v tomto filmu, kdy se třeba Travolta spokojí s pěti minutami, to je něco nevídaného a svědčí to, co si asi herci o režisérovi myslí.

Klasika, která v sobě skrývá kouzlo bezstarostných devadesátek, kdy se filmový průmysl teprve začal radovat s rozmáchlých triků, ale kdy filmy nevznikaly právě jen kvůli trikům. Tehdy byl ještě nutný i děj a scénář. A to v tomto filmu je-skvělé triky i scénář. Arnie je dobrý, jako v každém filmu, kde po něm nikdo nechce mimiku a Robert Patrick je úžasně slizký, s těmi svými nagelovanými vlásky.Prostě klasika, na které by člověk neměl hledat mouchy. I když jednička Terminátor je nesrovnatelně lepší. Jenže ten se dá srovnat jen s máločím.

Pokus o novodobý western v tomto případě moc nevyšel. Tenhle film je děsně novodobě patetický a nemá v sobě kouzlo starých dobrých filmů s Johnem Waynem. Chybí tomu spousta ingrediencí a spousta jich přebývá. Kevin tady moc nehraje, jeho postava je plochá a nemá v sobě eleganci pistolníků ze zlatých časů a ten jeho pohnutý osud, když vzpomíná na mladí, je trochu směšný. Naopak smutné je, že jeho postava je v celém westernu nejlepší. To Duvallův Boss se svou dojemnou péči o „Cvrčka“ je otravný a ještě otravnější jsou ty neustále kecy, co vede s Costnerem. Za scénář a dialogy by autoři zasloužili pověsit na nejvyšším stromě. A padoušský Brumbál? No to je opravdový výsměch všem westernovým padouchům. Jen směšně pobíhá po place a hysterický vříská. Hrůza z něj opravdu nejde a charisma taky nemá. Závěrečná přestřelka je natočená vcelku dobře, ale postavy by vůbec „neměly otevřít hubu“. Scénář je prostě strašný. Není to sice úplná nuda, ale podruhé si tenhle film fakt nedám.

Klasický western, jako z padesátých let, kde nechybí nic, co dělá western westernem-přátelství, padouch, osudová žena, mihnou se indiáni, padoušští pistolníci i zbabělá městská rada. Prostě klasika, natočená klasickým způsobem. Dílko obsahuje i moderněji pojaté prvky, tak třeba hlavní ženská postava je obyčejná rajda, hlavní hrdina je sám tak trochu násilnický bastard, spravedlnost není tak úplně slepá a indiáni nejsou jen padouši bez tváře. V tomto ohledu není moc co hanět, ale ani není moc co chválit. Herecké obsazení je bez debaty hvězdné. Asi největší herecký prostor dostal Viggo Mortensen a poradil se svým věrným druhem dobře, i když to hlavní, co si na jeho postavě zapamatujete, je famózní knír a bradka. Ed Harris je uvěřitelně drsný, ale jeho přerodu v zamilovaného chlapa nevěřím, asi i proto že absolutně nechápu, čím by ho ta ženská mohla tak fascinovat. Reneé Zellweger je asi nejslabší postavou příběhu. Když vystoupí z vlaku a podivně se ksichtí, nevypadá jako femme fatale, ale spíš jako Mickey Mouse a nemůžu se zbavit dojmu, že se mě celý film snaží přesvědčit, že nemá oči. Asi nejlepší je postava Jeremy Ironse. Jeho padoušský dobytkář je správně slizký, není to jen vrahoun, ale hlavně v sobě má úlisnost politika, jímž byl a zůstal. Škoda, že nedostal větší prostor a také jeho konec by měl být trošku rozmáchlejší. Zasloužil by si to.

Film má asi přinést odpověď, kde se vzala v Němcích ta krutost propuknuvší u nich za druhé světové války. A kde? Protože německé děti mučily své vrstevníky, kteří měli tu smůlu, že byli bohatší a nebo postižení a dospělí jim to žrali. Opravdu je to tak jednoduché? Nemyslím si to. Pak ale nevím, co jiného mi měl ten film přinést. Nejsem příznivcem optimistických řachand, ale tohle na mě bylo moc. Je to krutý film, kde žádná postava žádné jiné postavě během filmu neudělá nic dobrého. S jedinou výjimkou, kdy malý chlapec věnuje svému otci ptáčka, protože toho tatínkova propíchla nůžkami jeho dcera. Takhle lidské vztahy ale nefungují. Nějak mě to neoslovilo.

Je třeba hodnotit v kontextu doby. byla krize, nezaměstnanost dosahovala skoro 1 milionu a řešení v nedohlednu. Jo, v tomto kontextu asi bylo třeba natočit podobný film. Navíc jsou tam i povedené vtípky, sem tam, výborná je třeba scéna z noclehárny, ale ve druhé polovině se film mění v agitku, někdy až neúnosnou. Za hranicí únosnosti je podle mě hlavně scéna v níž Voskovec v žertu hovoří rusky. Tady se jasně projevuje, kam tvůrci pokukovali, na kterou zeměpisnou stranu. Určitě je omlouvá, že o nějakých stalinistických čistkách neměli ani páru, ale já bohužel mám. Jenže i když odhlédnu od tohoto, tak mě tenhle film prostě moc nebavil, tedy až na pár scén, a ta závěrečná část mě vyloženě … Štvala. Agitky nemám rád, takže bych hodnotil tak 5/10.