krijka

Tak toto bylo dobré, pěkně drsná gangsterka o vzestupu nýmanda z Číny v podsvětí Tokia. Je mi vcelku jedno, jaké byly herecké výkony, protože mám opravdu problém rozlišit jednotlivé herce, ale hodnotím děj. Ten se mi hodně líbil, zejména úvodní část, kdy je Chan ještě opravdu nikdo a snaží se přežít v drsných časech a drsných ulicích. Jak se pomalu vypracovává, jak si jednotlivé bandy ubližují, ale ještě neumírají lidé. I na ty vraždy dojde. Je zajímavé, že v Tokiu neznají palné zbraně, nebo je téměř nepoužívají. Všechno se řeší pěkně zblízka na nože. Ta druhá polovina, kdy už je Chan někdo a jeho banda ho pěkně pos***, to je trošku slabší, ale pořád fajn. Mám rád gangsterky.

Nikdy jsem nepatřil k příliš velkým fandům Jackieho Chana, ale v poslední době mu začínám tak nějak propadat. Ovšem mám ho, asi protože jsem nezkušený, zařazeného jako skvělého bojovníka. Proto mě tento film velmi překvapil, protože tady ztvárnil jedním slovem moulu. Fláká se po ulicích, odmítá se vzdělávat a většinou páchá darebnosti se svým přítelem Býkem. Pak se ale oba zamilují do stejné dívky, objeví se gang pašeráků a dojde i na ty bitky, v nichž je ovšem Chan opět za moulu. Závěrečná bitka je možná trochu dlouhá, ale zábavně blbá. Celý film má nádech některých filmů z Belmondem a toho prostě miluji.

Tímto filmem jakoby duo Hřebejk-Jarchovský dokončilo třetí díl svéo seriálu podle Šabacha. Po Pelíšcích a Pupendu jsme se dostali až do 90. let, do éry šusťákových tepláků a počínajícího kapitalismu. Drží se tu zaběhaného schématu, tedy v podstatě na plátno převádí systém filmové (či televizní) povídky. Já filmovou povídku z hlouby srdce nenávidím, je to strašné, ale u Hřebečka mi nevadí. Jeho sled scének, gagů a vtipů mě prostě baví a nezklamal mě ani tentokrát. Ano, je to stále stejné, Hřebejk se trochu vykrádá, z celé trilogie je tento díl rozhodně nejslabší, ale pořád je to zábavné a vtipné. Navíc podtrženo výbornými výkony hereckými, Forman je tradičně skvělý, ale nezaostávají za ním ani herečtí matadoři jako Schmitzer, Polívka, Vlasáková, ani herci otrkaní podstatně méně, jako třeba Dalibor Vinklát, nebo Mario Kubaš. A Miroslav Vladyka? Ten je k zulíbání a tento film je jen dalším důkazem toho, že tento herec byl neprávem opomíjen. Našlo by se spousta chyb, ale mě tento film prostě baví, snad i proto, že jsem v té době sám dospíval.

Drsný a přímočarý akční film, gangsterka po černošsku. Přiznám se, že mi poetika černošských filmů není moc blízká, jejich komedie považuji za úplné dno kinematografie a podobně to mám i s vážnějšími filmy, ale tento mě bavil. Děj se moc nezdržoval, šel rovnou za svým cílem, tedy ukázat vzestup a taky pád jednoho hajzla, co vylezl z ghetta a stal se drogovým králem. Král David je špína chlap v každém směru, sobecký, zbabělý, zákeřný, arogantní šmejd, který si určitě zaslouží zemřít. Tato dějová linka je určitě nejsilnější a kdyby zůstala jen ona, film by si zasloužil pět hvězdiček. Jenže je tu ještě druhá dějová linka, mstitel na postupu, který jako terminátor úplně zruší jednu mafiánskou organizaci. Tohle sice filmu dodává akční stránku, ale moc uvěřitelné to není a dělá to z celkem kvalitního snímku tuctovku. Ale čtyři hvězdičky si tento film zaslouží.

Hřebejk z Jarchovským jsou zavedená firma, jejichž produkce je, aspoň v poslední době… No, taková naddimenzovaná. Jak se říká v tom starém vtipu, člověk má někdy strach otevřít konzervu. Jenže, a to se jim klukům musí nechat, oni svou práci velmi dobře umí. Jako si Svěráci rezervovali kolonku „hezká, milá, česká komedie“ a jsou v tom dobří, tak si Hřebejk z Jarchovským rezervovali „tragikomedii“. A jsou v tom taky dobří. Umí přesně pojmenovat problémy, které lidi trápí, umí v drobných etudách rozehrát situace, kdy se člověk směje, nebo je mu trapno, ale v každém případě to zná z vlastní zkušenosti. V Horem pádem je to třeba ona vyhrocená scéna, kdy se u jednoho stolu sejdou odkopnutá manželka Emílie Vašáryové, milenka Ingrid Timkové a manžel Jana Třísky (ač toho nemám moc rád). To je herecký koncert ovšem spojený s výbornou scénáristickou prací a jemnou prací režijní. Nebo podle mě vrcholný výkon Jiřího Macháčka, který se svým Frantou, hodným skinheadem, cela vymkl z kolonky obvyklých zkouřených panáků a nebo dobrých kamarádů. Je prostě úžasný a hraje vlastně jedinou kladnou postavu filmu. Když se na film podíváme, myslím, že se v něm každý z nás najde. Každý v sobě totiž má většího, či menšího xenofoba. A myslím, že každý z nás pochopí Ingrid Timkovou, která z krádeže peněženky automaticky nařkne jediného Roma v restauraci. Vždyť kdo z nás by to neudělal?

Co říci k národní klasice? Snad jen to, že se mi ten film neomrzel ani teď, když jsem ho viděl snad po dvacáté. Jako by v něm ani nebyly hluché pasáže, když si člověk odmyslí soudruhy v oslovení, ani to moc nevypadá jako ta šedivá a suchá sedmdesátá léta. Zase je zde nadúroda hlášek, které duo Svěrák-Smoljak tak dobře umí, a, což je vzácné, ty hlášky se neomrzí a nejsou trapné. Jasně, žádná psychologická hloubka se tu neukrývá, je to jen sranda, ale tolik moc osvěžující, tolik moc zábavná, jaká se dnes v době oblíbených tragikomedií už nevidí. Škoda. Ještě že máme tyhle staré perly. Takže, sejdeme se na hřbitově.

Vzestup gangstera z místa pouličního zlodějíčka, burana z buranova přes úslužného podtržtašku až na pozici šéfa šéfů drogového gangu. Al Pacino hraje skvěle chlapa, který má obrovské ambice, je přesvědčen o vlastních schopnostech a rozhodne si vybojovat své místo na Slunci v zemi, kde je všechno možné a každý může mít svůj „americký sen“. Stoupá po žebříčku, vybírá si ty nejhorší akce a s tím stoupá i jeho sebevědomí. A když se mu podaří skvělý kšeft, zbaví se i svého šéfa. Jenže pak se ukáže, že být nahoře, kde to nejvíc fouká, to vyžaduje koule a Tony Montana je nemá. Na konci filmu se z něj stává zfetovaná troska, která si neví rady se životem, sám se sebou a navíc ovlivňuje své blízké fatálním způsobem. Když člověk vidí na konci filmu Al Pacina s nosem bílým od koksu, jak hledí skelným pohledem před sebou, poté co zabil svého nejlepšího kamaráda, tak mu tu smrt přeje, protože se původně s celkem sympatického chlapa stala zrůda. Ten film je skvělý, připomíná svým dějem a vývojem trochu Macbetha. A Al Pacino v něm po Kmotrovi znovu našel výbornou mafiánskou roli.

První ze série spaghetti westernů s Clintem Eastwoodem, samozřejmě, remake japonského filmu. To Japonsko je na tom vidět, mnohem víc než třeba na Sedmi statečných. Děj je občas ne moc logický, postavy nejednají nijak inteligentně, dělají všechno pro to, aby naplnily očekávání pistolníka. Žertovné je samo městečko San Miquel, kde jak se zdá, bylo obyvatelstvo redukováno na hrobníka, zvoníka, bývalého šamstra od místní krasavice a jeho uřvaného synka a majitele nálevny (kdo do ní chodí?). Když pak pistolník odjíždí, je provázen pohledy tří přeživších obyvatel. Ale o logiku děje nejde, v tomhle filmu jsou poutavé okamžiky vytržené z děje, jednotlivé scény samy o sobě. Ty dělají z filmu klasiku. No a pak Eastwood, který je tím pravým „jezdcem z tajemna“, mužem bez minulosti i budoucnosti, navíc čestným, kterému nejde o zlato (to se o Eastwoodových pozdějších postavách třeba v Hodný, zlý a ošklivý tak úplně říct nedá). No a pak skvělá hudba to podtrhuje.

Posledních z nových vánočních pohádek a dle mého názoru nejpovedenější. Určitě byla nejvíce filmová, nešetřilo se na výpravě, takže lysický zámek obklopený železnicí, nebo parní vozítko zámeckých pánů, to vypadalo velice dobře. Stejně tak většina kostýmů (aspoň těch ze světa lidí), jsem rád, že pohádky přestaly využívat nic neříkají kostýmy jihočeského venkova a objevily krásu biedermayeru. Samotný děj byl pochopitelný a i dětem přístupný, aby ho pochopili a hlavní romantická linka, kdy dívka pátrá po svém chlapci měl hodně prostoru, aby se s ním dalo ztotožnit. Některé motivy byly vykradené z jiných pohádek, kolikrát už postavy pomáhali nemocným a raněným zvířátkům, aby jim bylo vzápětí také pomoženo? Trošku nelogické bylo, že král podzemí Heřmánek požaduje tři úkoly a pak je sám pomáhá splnit, ale dobrá, tohle může dítě přehlédnout. Vcelku povedená je i linka pro dospěláky, to znamená vtipné vrčení Davida Švehlíka, nebo popletenost Vojty Dyka. Ten se skvělé přehrává do vedlejších rolí, netypických pro hezouny jeho typu (viz. Micimutr). Nevím, jestli se tento film zařadí do zlatého fondu, ale myslím, že minimálně nezapadne.

Námět sliboval zajímavou podívanou. Literární postavy mohou vystoupit ze stránek, když je muž s kouzelným darem nahlas přečte. Co za skvosty mohlo opustit písmenka a přijmout obrazovou podobu. Jenže film bohužel dopadl tak, jak se dalo čekat. Dostal jsem tuctovu normální rodinnou fantasy podívanou, na kterou musí mít přístup i dětičky a to znamená žádná krev a žádné pořádné násilí.Ale dobře, i tak mohou vzniknout povedené filmy, vždyť i Pán prstenů byl točen tak, aby na něj mohli haranti všeho věku. No tady se ale zázrak nekonal a nezachránil to ani Paul Bettany, jehož Prašťprst měl opravdový potenciál tajemného a temného hrdiny. Paul se snažil a hrál dobře, bohužel byl jediným kladným potenciálem filmu a to nestačí. Brendan Fraser je taky dobrý herec, ale jako hodný taťka rodiny neměl moc co hrát. Nejvíc ovšem rodinným podáním utrpěli samozřejmě padouši. Ubohý Kozoroh, Andy Serkis se ani moc nesnažil aby z postavy něco vymáčkl a navíc se šklebil tak debilně, že chvílemi vypadal jako Rowan Atkinson v první sérii Černé zmije (ta podobnost byla vskutku zarážející). O ostatních padouších ani nemluvě. Jak celý příběh dopadne bylo jasné asi po deseti minutách filmu a pak už nebyl důvod dívat se dál. Tohle není ani film na sobotní odpoledně.