soviczka

Proč jsem se do seriálu pustila? a) mám ráda severskou krimi a b) žeru Mikaela Persbrandta... Spokojenost.

A takový potenciál to mělo... Jenže... To by si tvůrci nesměli s knižní předlohou opakovaně vytírat zadek a Netflix by musel ubrat na tom svém šíleném multi-kulti woke přístupu. Henrymu role krásně sedla a na konci už byl jediným důvodem, proč jsem tu šílenost dokoukala. S jeho odchodem pro mě seriálový Zaklínač končí. Třetí série byl jeden wtf moment za druhým a teplý Jaskier se snědou Falkou mě na závěr úplně dorazili.

Jedna z mých oblíbených pohádek, která může i dospělému přivodit neklidný spánek... Už úvodní vyvražďovačka v lese je spíš jako z hororu. Celkově má Panna a netvor úžasnou temnou a tíživou atmosféru, zejména pak díky dokonalé hudbě. Krásná Zdena Studénková už je jen třešinka na dortu.

Chobotnice prostě nesnáším a hned za nimi jsou formeláci...

Debile! Tady máš slovo... Jak krásná šlapka ke štěstí přišla aneb pohádka pro naivní dospělé. A proč vlastně ne?

Absolutně nechápu zdejší průměrné hodnocení... Celé to bylo hrozně nedotažené a snaží se to vypadat jako něco, na co to rozhodně nemá. Logika žádná, z herců je uvěřitelný jen Filip Blažek.

Ještě lepší než jednička!

He slimed me! :D

Obvykle se seriálům s teenagery vyhýbám, jak můžu, ale toto byl neuvěřitelně zábavný kousek. Tvůrci si rozhodně zaslouží bod za odvahu, věta "It's my vagina" mi asi bude znít v hlavě ještě hodně dlouho :) Gillian Anderson je pořád úžasná a Mikael Persbrandt... Ach můj bože! Teď mě na chvíli omluvte... Ehm... ///2. SÉRIE: Je minimálně stejně dobrá jako ta první, možná ještě o něco lepší. A evidentně se počítá s další, jipijajej!

Reach out and touch faith! A o tom to celé je. Depešáky miluju prakticky od chvíle, co jsem na VHSce natočené z německého MTV a darované sestřenkou viděla klip k Enjoy the Silence. O věrohodnosti příběhů typu "probudím se z kómatu, nepamatuju si mámu, tátu, ale texty Depeche Mode znám pořád nazpaměť" si sice můžeme myslet svoje, to ale nic nemění na faktu, že jejich hudba spoustě lidí včetně mě opravdu pomohla překonat nejednu nelehkou chvíli. A koncerty? To je úplně jiná liga, jiný sport... Jakmile se ve filmu objevil záznam z Waldbühne zase jsem měla husí kůži všude, padala mi dolní čelist a samou radostí bych se skoro počůrala. Vyčítat někomu, že vypadá v určitém věku tak, jak vypadá, a tančí pořád jako zamlada, je docela trapné. Film je pro pravověrné fanoušky povinnost a nebudou zklamáni. Aspoň já už zase jedu ve sluchátkách skoro 24 hodin v kuse Personal Jesus ;)