Psema

Stopáž je poněkud zavádějící. Ve skutečnosti má být jen okolo půlhodinky, přičemž na Blu-ray je vestříhaná do filmu v rámci "interaktivního" audiokomentáře. Rozhodně fajn, ale žádná velká filmařská sonda se nekoná.

A pak že běloba a negr nemůžou být kámoši i na post-konfederačním území. Pěkný chlapský příběh se sociálním přesahem a inteligentní, ryze oldschool kriminálkou jako hnacím motorem. "They call me mr. Tibbs."

Tradiční oscarový zvětralák. Skvěle zahraný, ale manýristický a ve výsledku - přinejmenším pro mě - dost banální.

Žhavé asi jako rozbité topení.

Koncept realismu, v němž se vše hezky tutlá, podplácí a v případě osobního života nefunguje, okolo 2/3 začne filmu shazovat řetěz a finále ve špitále je konstrukt jako prase, ale správňák Newman v ozvěnách syrových 70. let je v kombinaci s absencí většiny klišé policejních filmů stejně balzám na moderním Hollywoodem zmoženou duši. Díky Ponrepu za projekci z pásu.

Kariéra neherečky Knightley je pro mě větší záhada než celá Enigma. Diky bohu je ale její totální antitalent spolu s pár uber klišé momenty jedinou věcí, která mě nesmírně iritovala. Takže spokojenost.

Málem jsem se poblil a zároveň měl permanentně sevřené půlky a oči přikované k plátnu. Pomník bulvárního hyenismu ve vší jeho zrůdnosti a zároveň sžíravě nastavené zrcadlo doby, kdy vražda není nic, dokud není vidět tělo, krev a akce v pevně komponovaném záběru. Gilroy navíc zvládá o napínavé naháněčky a umně filtruje informace jen z pohledu psychopatického Jelenhulehena. Tenhle film Oscary nepotřebuje. Beztak si ho budeme pamatovat víc než všechny ty vyumělkované a škatulkám odpovídající dramata o chrabrých sniperech, druhoválečných gayích a bandě černochů bojujících s rasismem.

Cvičení v nemohoucnosti. Ale co čekat od tvůrčího dua stojícího za takovými peckami jako Ďáblova bažina a Mortal Kombat 2. 95 minut každopádně dlouho nebylo tak útrpných a zdánlivě nekonečných.

Po půl hodině jsem de facto ztratil zájem.

Zlo konečně vyhrálo. Zjevně se totiž převtělilo do Svěráka Juniora, který spolu se svým tatínkem upatlal čtveřici disfunkčních pohádek, v nichž se s ničím nebojuje, vše se řeší samo a kde hlavní trojice nemá ani opravdu negativní vlastnosti, které by se měla odnaučit. Ne, fakt netuším, co je tak špatného na zapomnětlivosti. A zjevně to neví ani film, neboť stačí, když se Klus jednou vrátí zpátky na statek a od té doby už si dává majzla. Tomu říkám dramatický oblouk. Piškula zas přijde k vlkovi a ten se přemůže sám. Fikční svět je navíc nekonzistentní, protože v Piškulově subsvětě zvířata mluví, ale nikde jinde ne. Ale co čekat od fikce, kde je normální házet pedofilní pohledy a rezervační cedulky na osmileté (!) holčičky. Největší nářez je ovšem Dyk, jemuž stačí třikrát někam přijít a už odchází s dívčinou, která si všechno opět vyřeší sama. Protože takhle svět funguje, děti. Stačí přijít a ono se vše udělá za vás. Hlavně si u toho nezapomeňte zpívat písničky s mimózními rýmy a hudebním podkladem, který má ke znělosti asi stejně daleko jako Svěrákův vlk k realisticky vypadající animatronice.