Koryntos

20 minut čistého utrpení. Mám chuť si vyškrábat oči a propíchnout ušní bubínky, abych nic podobného už nikdy nemusela vidět ani slyšet. Tomuhle se říká sadistické mučení diváka, muset tuhle slátaninu vidět celou, tak v půlce budu žadonit o ránu z milosti.

Plytké, nikdy v životě jsem toto slovo nepoužila, ale tenhle film ho dokonale vystihuje. Učiněná hrůza, takové herecké obsazení a tak blbá kriminálka z toho vznikla, až to bouchá dveřmi. Vlastně bych tento film nikdy nenazvala kriminálkou, ani psychologickým filmem, ani název drama se pro něho nehodí. Nikdy, opravdu nikdy jsem neviděla tak strašně nudnou kriminálku kde děj vůbec negraduje, kde nemáte být z čeho napjatí, kde nemáte strach a kde vás ani závěr nedokázal překvapit natolik, aby jste si každých 5 minut neříkali kdy už to skončí a pořád čekáte, že se děj někam posune, že se postavy nějak psychologicky projeví. Prakticky se tam celou dobu nic neděje, aby z toho v závěru byla antická tragédie. Všichni si tam v poklidu vraždej s výrazem míliusů, bez výčitek, bez strachu z odhalení, bez nerviček v kýblu prostě pohoda života a právě to mi na tom asi nejvíc vadilo. Podle mne pokud teda vrah není úplně šílenej, tak musí být pořád v nejistotě a strachu z odhalení a tady prostě nic, aby tahle kriminálka byla zajímavejší, tak bych trochu pozměnila děj. Když tatík odbouchne syna, bez toho aby se ho zeptal jestli to udělal, bo jde jen po své neomylné jistotě, tak bych děj zvrátila tak, že to udělal ten synův spolužák, proti kterému byl rada, tak zaujatej a že ho Viki prostě jen sledoval, proto ten otisk boty atd. a že se ho jen snažil krýt, tatík by poznal, že se poprvé v životě seknul a prohnal by si kulku hlavou. The End. Lepší?

Na začátku to mělo opravdu dobře našlápnuto, nebudu tady zbytečně moralizovat jestli je to prznění klasické babičky, protože jsem si to opravdu chtěla užít jako komedii. Ke klasickým filmům Babička, jsem jako malá při některých sledováních měla odpor, protože mi to vždy přišlo všechno tak nějak strojené, jak babičku všichni měli rádi a ta její čestnost a až těžko uvěřitelné dobráctví a rady mi někdy opravdu lezly krkem. Po letech mě to, ale chytlo za srdíčko a zůstala už jen nostalgie, proto jsem uvítala, že tady od začátku bylo všechno jinak. Babička nebyla ta skoro svatá, kterou měli od začátku všichni rádi. Degustace masa u sousedů, u toho jsme prskala smíchy a babiččin skok pro pírko, tak to bylo excelentní a i bych spíše věřila tomu, že to tak mohlo být i ve skutečnosti, protože tam krásně byla vidět česká povaha. No, ale pak se ukázalo co je to promarněný potenciál a že v Čechách prostě už nějakých min. 15 let neumíme natočit dobrou komedii, která by nepůsobila strojeně a vydržela být vtipná, od začátku do konce, bez toho, aby ji v prostředku došel dech, jako tady. Viktorka ,, na houbách" to hodně zazdila, tam se dalo vymyslet něco, co by tam pasovalo lépe a závěr, už byla také čistá zhovadilost, až to mlátilo dveřmi. Nápad skvělý, ale někde v půlce tomu ujel vlak.

Nějak nevím, kde mám začít, protože to opravdu bylo takové to jo i né, kde nakonec to né převážilo. Moc by se mi to líbilo udělané jako satira, která by vypadala jako Svatý grál od MP, ale určitě bych z toho nedělala pohádku. V tomto dílku byly vyšperkované jen satirické bonmoty, ale ostatní dialogy, připomínaly setkání retardů. Lábus s Vladykou mi pili krev vizáží oplzých teplých rádců, kteří chtěli být jednou mamka a taťka, vlastně ne asi kecám z hladu. Král a královna jsem chtěla říci, heh. Navíc nevím proč poslední dobou v pohádkách docela hezké kostýmy kazí scifi pokrývkami hlavy, hrnčírka s rastafariánskou čepicí, tomu dala mezi jinýma asi nejvíc na prdel. Z Kluse jsem opravdu neoslintala obrazovku a jestli jeho zpěv s kytarou má působit zastřeným dojmem, na mne to působilo, že prostě jen huhňá, bo si zapomenul odflusnout chrchel z krku. Se slzou v oku jsem vzpomínala na starou černobílou Popelku a famózního Třísku, jako vypravěče s loutnou. No a se slovem kudla jděte kurva do prdele, bo jsem jen celou dobu čekala, kdy se tam někdo přeřekne a použije stejného výrazu, jako právě já.

Aneb nebuďme jenom pěšáky systému. Kolik z vás člobrdové má odvahu na férovku poslat do prdele nenáviděného šéfa a nebýt otrokem práce, která se opravdu nedá nazvat prací snů. Krásný film o krásné myšlence a o tom, jak je důležité si svou ideu udržet. Mládežníci se mají podporovat a mně se to velmi líbilo.

Tak nám DOKTORKA QUINNOVÁ opět zachránila svět. Skvělý hudební podklad, který jde do morku kostí.

Opravdu jsem to nečekala a líbilo se mi to moc. Něco mezi Až přijde kocour, Bylo nás pět, Pipi dlouhou punčochou a Rozmarným létem hozené trošku do parodie jako Mazaný Filip a takové filmy já můžu. 13. 1. V krátké době viděno podruhé . Arci musím říct, že tatík kurevník, kouzelník,kočovník, rovnoběžník, světoběžník básník, mystik, esoterik a k tomu všemu ještě slávista je můj nový hrdina, už i na ty psycho klobouky jsem si zvykla, nemůžu jinak a pálím 5*. Já se narodit tak o 150 let dříve, tak se dám hnedka k cirkusu.

A nakonec všechno dobře dopadlo, jako v časopisu od johovistů.

To záleží jak na to celé člověk nahlíží i židle může být posedlá, nebo prosedlá zároveň. Čím jsem starší, tím jsem k těmto věcem více skeptičtější a to mi při sledování sám vypadl plátek toustového chleba na zem, že by to byl bubák!( No, možná ho jen přítel špatně zabalil.) Při podivných zvucích v dokumentu se ozvala taková zvláštní rána na okno, asi bubák. ( No, před tím jsem sice ze zdola od plácku s kolama slyšela hlasy.) A k té podobě vlka v dokumentu z arteterapie vím, že když vám někdo ukáže domeček, kterému se kouří z komínka, znamená to pohodu, pokud se mu z komínka nekouří, tak to hnedka znamená, že ten člověk v pohodě není. Takže když vám někdo v takovéhle tajemné situaci ukáže cokoliv, hnedka si tam našel mysl dohodí něco strašidelného, já jsem v tom viděla sluníčko a v tajemných hlasech, které jim připomínali odkašlávání, tak mně to připomínalo zvuk stroje na lisování železných součástek a když to uvážím kolem a kolem tak v noci na jakémkoliv místě kde je zrovna klid, je slyšet spousta podivných zvuků, které za světla a hluku nevnímáme. Na a k těm paním vyvolávačkám z dokumentu, když samotné nevěděly jak zacházet s přístroji, které místo od sebe držely u sebe,nebo u toho držela paní foťák. Další nevysvětlitelná záhada, když tam byli od cca 23 h a o půl 4 ráno se jim znenadání začnou vybíjet baterie. Hm, přítelův spešl drahý foun, musí být na nabíječce každý večer, asi bubák. Jako správný Holmes, jsem si všimla, že tam jeden účinkující měl hrneček, no ona rychlovarná konvice docela žere energii, ještě když vám na stejnou baterii jede noťas a že těch čajíčků, nebo kafíček za tu noc muselo být nepočítaně. Proto pro mě největší záhadou zůstává, kdy byl jeden účinkující zapojovat kameru na půdě, kde se mu vzal ten obrovský tmavý flek vzadu na kalhotách. Jó, je to opravdu záhada...

Už znáte mojí matku, ne? No, tak ta je ještě 100x horší teroristka, ale paní Medřická tomu dávala taky pěkně na prdel, tady jim to aspoň částečně zachraňoval tatík. Filmová mamina měla pěknou vyřídilku jen co je pravda. Občas jsem uvažovala nad špunty do uší a je pravda, že paní Medřická je paní herečka s velkým H a takovéhle role jsou jí přesně šité na míru. Jen mi ve filmu vadil otevřený konec, protože by mě móc zajímalo, jak to dopadlo s Blaničkou.