Příběh kriminálního rady

Volná televizní adaptace známého románu Ladislava Fukse. A jak to shrnout v kostce? Typický Fuks, tedy hloubková psychologická sonda maskovaná za jinak nesouvisející žánr, v tomto případě kriminální, a tak trochu netypický Klein, který se na detektivky výrazně specializoval a jemuž ale obvykle tenhle žánr umělecky nikdy příliš nevyšel...vše řečené je samozřejmě limitováno mantinely televizní inscenace... ,,Život je hezkej jenom v dětství, pane komisaři. To ostatní už nestojí ani za fajfku tabáku..." (10.04.2012)

Psychologický film s kriminální zápletkou, jež je potlačena v pozadí, přestože hraje velmi významnou roli pro vývoj příběhu. Luděk Munzar je výborný, ale zlého muže jsem mu občas nevěřil, proto u mě jasným hereckým tahounem Saša Rašilov. Rudolf Hrušínský ml. ale předčí svou epizodní roličkou všechny jinak uspokojivé herce. Děj filmu se občas táhne, ale rozuzlení je opravdu vynikající. Člověk sice tuší pozadí příběhu, ale i tak je závěr překvapivý. Jen mi vadil ten televizní studiový zvuk zvonění telefonu, jak jej známe z Hříchů pro pátera Knoxe. (11.04.2012)

Kdo čekal adekvátní převedení knihy na obrazovku (televizní formát ze zpracování čouhá na sto honů, možná by spíš bylo na místě (dnes už nepoužívané) označení "televizní inscenace", protože exteriérů je jako šafránu a asi se nepletu, že i Brikciovo začení (mimochodem natočené neuvěřitelně amatérsky) se odehrálo v kulisách, i když to je jen dílčí problém. Daleko větší potíž mám s obroušením všech vztahů do bakalářské podoby. Scénáristka Zelenková udělala z Vikiho rozmazleného spratka, jehož usměrňuje nejen otec, komorník, ale v rozporu s knihou dokonce Barry; z rady Heumanna se stal místy i sympatický člověk a rozhodně ne despota, jak tvrdí distribuce. (Luděk Munzar rozhodně nebyl špatná volba, ale ze scénáře nemohl dostat víc. Škoda, má představa rady Heumanna má blíž k Munzarově komisaři Kieslovi ze Zlé krve než z tohoto bakalářského provedení.) Za své vzal i (v knize víceméně tušený, leč nepřehlédnutelný) vztah Vikiho a Barryho, který naznačoval víc než pouhé přátelství; nebyla zpracována vzpomínková pasáž, která dává nahlédnout, co (kromě jiného) formovalo jednání kriminálního rady k ostatním. Postrádala jsem absenci písně Grety Garone na úkor naprosto zbytečného rozhovoru Vikiho s Knippsenovými a neorganické snahy Barryho o vzkříšení manželství svých rodičů, kteří se v knize vůbec nerozvedli. A tam, kde Fuks nechává na čtenáři, aby si sám dosadil a pospojoval všechny informace, předkládá divákovi televize polopatický výklad, a nejen to: z blíže neurčené země se stává konkrétní Rakousko. Fuksovo tajemno i obojakost výkladu jsou pryč. Škoda. (04.01.2014)

Na televizní poměry celkem slušná adaptace Fuksova románu. Munzar do role kriminálního rady přesně pasuje, potěší tu i Eda Cupák v jedné ze svých posledních rolí. Děj se celkem věrně drží knížky (aspoň co se pamatuju), i když je samozřejmě poněkud zjednodušený a zprůhledněný. Bohužel mi to ale občas tak nějak připomínalo televizní seriál Hříchy pro pátera Knoxe (a to jsem se jméno režiséra dozvěděl až po shlédnutí filmu). (12.04.2012)

Věřím, že knižní předloha mohla být docela zajímavá, ale samotný film až tak poutavý nebyl. Tedy alespoň ne po celou dobu. Postavy mi byly až zvláště protivné (ne nezajímavé), ale svým způsobem mi lezly na nervy – hlavně Rašilov. Je jasné, že žít s despotickým otcem, který vás pomalu bere, jak hovno na podrážce není nic milého a s jeho až vzpurným chováním jsem i lehce sympatizoval, ale to co postupem času začal provádět, bylo vážně na kulku do hlavy. Vysvětlení vraha proč a jak zabíjel malé děcka, bych ještě bral – byl to magor a svůj osud i zasloužil. Munzar podal jasně nejlepší výkon ze všech zúčastněných. V mých očích průměrná podívaná. (11.11.2020)