Koryntos

Dobrý seriál s promyšleným dějem, skvělým hudebním podkladem, ale bohužel se mi pokaždé líbily jen hodně staré případy, ty v rozmezí několika let, stály za starou belu. Hlavně už jsem ho překoukaná, viděla jsem ho opravdu mockrát.

Je to šílenec a díly se Sharonou, byly stejně The Best.

Vizuálně krásné provedení postaviček, opravdu krásná očička, ale ty umělé, ukňourané hlásky, spolu s trapnou pokérovanou ředitelkou školy mě tak iritovaly, že jsem to nedokázala dokoukat celé.

A zasejc kino v Ledči nad Sázavou, ségra se švagrem, léto pohodička, ale tentokrát filmek, který se mi nelíbil, již tenkrát.

Opět kino v Ledči nad Sázavou, ségra se švagrem a můj druhý filmek.

Můj první film ,, pro dospěláky", na kterém jsem byla v kině v době, kdy jsem sama chodila do školky a kino v Ledči nad Sázavou, spolu s mojí ségrou a švagrem.

Je posledním z mála věcí z tohoto žánru, které jsem kdy měla možnost shlédnout v kouzelné krabičce, která se zove televize. Pamatuji si pouze díly se Zuzanou Belohorcovou, na které jsem vždy koukala hlavně z důvodu zvukomalebnosti slovenštiny a vstřebání tohoto jazyka do ucha, jako dítko, narozené pár let před revolucí, jsem neoplývala velkou znalostí tohoto jazyka. Na svoji obhajobu udávám, že při prostopášnějších ,, erotikou“ nabitých scénách, jsem cudně klopila zrak a nastražovala uši, při volume staženém na minimum s prstem neustále připraveným na tlačítku vypnout a s dokonalou výmluvou, že jsem si jen nutně v noci odskočila do obýváku pro něco, životně důležitého, co nemohlo ani v nejmenším počkat do rána. Koukání se na tajňačku na Peříčko a poslouchání sexíčku live a následného rozebírání obou zmíněných ve škole, s tím, jak ti dospěláci můžou takové prasárny dělat, když pro celou naši třídu bylo v té době krajně nechutné i líbání, patří do úsměvných to vzpomínek. Kde ty časy jsou.

Na začátku, bych se to nějak pokusila shrnout. Jako puberťačka jsem objevila vzadu v knihovně značně ošmatanou knihu, která mě pak jako nepolíbenou bytost zasvěcovala do tajů erotična, samozřejmě s uzarděním sobě vlastním, jsem jí četla pokaždé, jen v případě, když nebylo doma jediného živáčka, než mně. Věřte, že jsem ji za pubertu stihla přelouskat několikrát a některé pasáže se mi opravdu nesmazatelně vryly do paměti. Pak jsem úplnou náhodou viděla film. Všechno, co v knize bylo erotické, se tvůrcům filmu podařilo vykleštit tak dokonale, že tam nezbylo vůbec nic. Už jen výběrem samotných postav, které působí, jako by rejža zapomněl udělat casting a všechny účinkující posbíral zcela náhodně po městě, cestou na natáčení. Samotná Emmanuelle je v knize vylíčena, jako nadpozemské stvoření, které lahodí oku mužů i žen, správně oblá na správných místech a přesto štíhlá. Její filmová vizáž na mě působila, jako babochlap z Rány deštníkem, nebo jako značně znuděná verze bohaté veverky Zrzečky, kterou už nebaví louskat oříšky, tak se snaží i přes svoji asexuální vizáž obskákat celý les. Myslím, že tato herečka by se více hodila pro roli Bee. Její manžel je v knize podán, jako kapitán Pikard, který Emmanuelle, zasvětil do tajů sexu, k tomu ještě zvládá vydělávat miliony a obšťastňovat thajky pod hranicí zákona. Ve filmu vypadá jako úlisný představitel taxikáře z německého porna, s vizáží Horsta Fuxe za mlada. Úplně jsem se děsila scény, kdy Emmanuelle za ním přilétla z Paříže, že budou právě ve stylu německého porna testovat hned na místě, čím hloubš, tím líp a její manžílek jí po vzoru NP propleskne se slovy: ,,Děvko, pořádně, PLESK, pořádně děvko.“ Bohužel, nebo spíše bohudík, byl značně vyčerpaný z vydělávání milionů. Takže z toho důvodu se ve filmu vůbec nic prostopášného nedělo, zřejmě ho bolela hlavička. Představitelka Bee, na mě působila, jako hlavní hrdina-novinář z Fontány pre Zuzanu 3, což mluví samo za sebe. Hraběnka Adriana, která je v knize vykreslena jako prostopášná světačka a záletnice par excellence a je jí 26let, ve filmu vypadá jako vyzobaná kukuřice s vizáží druhořadé prostitutky po několikáté odvykačce na protialkoholním. A samotný don chuan, prostopášník a seladon a tahoun celé knihy homosexuál Mario, ve filmu vypadá, jako řidič autobusu, trávící svou penzi v putikách 3 cenové kategorie a snažící se o podivné zprznění veverky Zrzečky. Chápu, že u nás se v té době netočily žádné filmy s erotickým podtextem, nicméně na celosvětovém prahu, ale byla i díla, kterými se popřípadě mohl tento francouzský skvost inspirovat. Dokonce víc erotická mi přijde i Angelika!!! Která stihne obšťastnit kohokoliv a ještě obhájí svoji prostopášnost závěrečnou větou: ,,Přesto všechno miluji pouze Joffreyho.“ Myslím, že tento film, by byl jedinečným kouskem v případě, že by se dočkal nového zpracování a držel se striktně tezí knihy, která opravdu měla hloubku, na rozdíl od bezduchého nudného a značně protierotického filmu, kde za nejvíce erotickou scénu považuji sex služebnictva v zahradní chýši i přesto, že vilná thajka má chování Blaženy ze Slunce seno. ,, Ne, ne a nebo radši jo.“ Naprostá stupidita filmu, mě dohnala k vyplození překvapivě dlouhého komentáře. Rada na závěr doporučuji si ponechat vlastní fantazii, sehnat si knihu Emmanuelle od Emmanuelle Arsanové, která je opravdu dobrá, film zahodit a pro lepší zapomínání děje, otevřít lahvinku červeného vínka a pustit se do čtení knihy.

Podle mého názoru jeden z nelepších českých seriálů, který nepostrádá hloubku a má výtečně propracovanou psychologii všech postav. Všichni v rolích doktorů u mě vzbuzují respekt, úctu a strach, stejně tak jako lékaři ve skutečnosti. Z tohoto seriálu dýchá až neuvěřitelná autentičnost, kterou na něm asi obdivuji nejvíce. V nemocnici na kraji města je opravdu krásně depresivní prostředí, které přesto vzbuzuje v pacientech naději na záchranu. Také skutečné nemocnice, přiznejme si, působí depresivně pořád, pokud nepatříme ke zbohatlíkům s nadstandardními pokoji, alá Růžovka. Jako první se mi vybaví scéna, kdy doktor Štrosmajer v podání Miloše Kopeckého s ledovým klidem oznamuje pacientovi, že mu sice budou muset amputovat nohu, ale jakýpak céres s tím, když může být rád, že žije a koneckonců má nohu ještě jednu. Za geniální tah také považuji zápletku mezi doktorem Blažejem a sestrou Inou, která sice vypadá jako sůva z nudlí a její herecký um spočívá v dokonalosti mlčet za každých okolností, ale když už něco řekne, tak co slovo to perla, až je zarážející, co na takové netýkavce vošoustníka Blažeje přitahuje a jak jsou ze začátku všichni nuceni soucítit s chudinkou Blažejovou manželkou, která jak se ukáže později, vůbec žádná chudinka není. Opravdu dokonalé. Stejně tak jako tajemství okolo doktorky Králové (Jana Štěpánková), která nikdy neprozradí, kde si upletla dítě, my to sice celou dobu tušíme, ale co když si ho náhodou upletla někde jinde. A samozřejmě nesmím opomenout ani charakterního primáře Sovu, který urovná vždy veškeré spory a nadosmrti je vše dobrý, ani jeho nezbedného syna, který propadne alkoholu, ale ne tak, jak to známe z nových seriálu, kdy po sklence vína, zhrzená rodina nechá uvrhnout prohřešilce do léčebny, nýbrž řečeno hezky česky mladý Sova prostě chlastá. Kam se na tento seriál hrabou dnešní seriály, kde Vám doktorka s americkým úsměvem předepíše zaručeně účinné prášíčky v rámci PP a poté vám oznámí, že stejně umíráte, ale ty zázračné prášíčky, vám blížící se smrt o pár měsíců oddálí a vy si tak lépe vychutnáte své utrpení. Když se tam setkáme s partnerským trojúhelníkem, táhne se to krásných 2000 dílů pořád do kolečka a hlavní hrdinky to mají potřebu pořád a pořád rozebírat s neustálou potřebou si o tom znovu a znovu promluvit s kýmkoliv, kdo o tom z nepochopitelného důvodu ještě neslyšel, proboha proč?!!! Díky bohu za Inu! Ještě se musím přiznat, že jsem viděla z Nemocnice na kraji města po 20 letech, i z Nnkm- nové osudy, tak 10 min prvních dílů a po dalším shlédnutí, opravdu netoužím.

Na pohled opravdu fajnová lahůdka mezi filmy a na svoji dobu je to opravdu nepřekonatelný film. Vždycky jsem si myslela, že Miloš Kopecký hrál pouze padouchy a ona chyba lávky, tady vystřihl šviháckého seladona jedna radost. Nemůžu si, ale pomoci a jak tak čtu ostatní komentáře, nejsem zdaleka jediná, ale místy jsem se docela nudila.