epoh

U první půlky jsem se díky znalosti filmů Ray a Walk the Line královsky bavil. V té druhé filmu trochu spadne řemen, ale stejně je to jedna z nejvtipnějších komedií/parodií, jaké jsem poslední dobou viděl.

Tahle komedie prostě nemá chybu ani skoro 30 let od svého vzniku. Poprvé jsem ji viděl v roce 1988 v kině a od té doby si ji nikdy nenechám ujít.

Nasnimany je to skvěle, záchrany taky, napětí skvělý, bez lekacek... Ale ten konec??? Poslední dobou vzniká nějak moc filmu, které obhajují ukladne vraždy pod plastikem spravedlivé odplaty...

Tohle je Tornatore, jak ho neznáte. Podobně černý film vyzkoušel už jednou v Pouhé formalitě, ale tady to dotáhl úplně. Je to film značně deziluzivní, bezvýchodný a syrový, ale zcela výjimečný. Je to prostě mistrovská thrillerová práce pro mě v současné době nejlepšího italského režiséra, od kterého jsem skutečně ještě neviděl špatný film. A když k tomu ještě připočítáte nepřekonatelnou hudbu klasika Morriconeho, máte co do činění s jedním z nejlepších evropských filmů loňského roku.

Neuvěřitelné výpovědi, které jsou silnější i nez ten působivý obrazový materiál. Tak plastický obraz života v zákopech 1.sv.války, až se mi hnaly slzy do očí

Znovu jsem si připomněl, jak moc mám rád kvalitní soudní dramata typu Žaloba nebo Čas zabíjet. Opravdu kvalitní žánrový kousek...

Původně jsem uvažoval o třech hvězdičkách, ale jak jsem nad tím tak přemýšlel, byly by jen za předchozí Menzelovy zásluhy. Jsem velikým obdivovatelem knižní předlohy, takže jsem trošku zaujatý, ale film je oproti knize jen líbivým retrem s několika mrazivými scénami. Jako by se Menzel snažil schovat za lehce "retardovaný" pohled hlavního hrdiny, aby nemusel všechny ty válečné a poválečné hrůzy ukazovat. Aby se vyhnul drsným scénám, které v knize jsou, protože mu prostě nejsou vlastní. A tak klidně udělá z Dítěte bezdětného manžela, ačkoliv v knize zplodí dementního synka, atd. atd. Navíc mě úplně drtilo, jak jsou tam pro mladší generaci komentované historické události. Hrůza. Některé scény vycházejí (u mě jednoznačně vede rozkošnické obkládání nahých žen vším možným a to, jak Lasica učí tu mladou holčinu francouzsky), a jiné naprosto selhávají (začátek a la němý film, bezuzdné dovádění v hotelu Tichota). Skvělý je Oldřich Kaiser, kterému všechno vyčtete v očích, Ivan Barnev je skvělý, dokud nemusí mluvit, Labuda a Lasica jsou také skvostní a dívky... ty mají krásná těla, ale s hraním je to horší. A zapomenout nesmím na výtečnou hudbu Aleše Březiny. Jenomže to jsou všechno jen dílčí věci, které bohužel nezapadají do vynikajícího celku, jak se očekávalo. A je mi to moc líto, protože na tenhle film jsem se těšil opravdu velmi a sliboval jsem si, že právě on bude tím skutečně výjimečným snímkem, na který česká kinematografie už pár let čeká.

I po těch 55 letech mistrovská věc

Mistrovská záležitost a výkony obou hlavních hereček jsou dokonalé

Dokonalý završení, emocionální rána do srdce.