Neznámá

Námět k temnému dramatu o ženě opředené tajemtvím napsal režisér a scénárista Giuseppe Tornatore už před dvaceti lety. Michele po úniku z východní Evropy se stala snadnou kořistí bezcitných mužů, kteří ji podrobili neskutečné brutalitě, sexuálního týrání a ponížení. Pobledlá žena vyzařuje fascinující přitažlivost. Pod zdánlivě poddajným zevnějškem se skrývá hrdost a divoká, vzpurná síla. (01.05.2020)

Tornatore jakoby měl dvě osobnosti. Jednu sladkobolně italskou (Bio Ráj, Maléna) a druhou hispánskou (Nejvyšší nabídka). A Neznámá je přesně v rukách té podivné, trochu úchylné osobnosti, kterou španělské, nebo třeba argentinské filmy oplývají. Výborně natočené, skvělá představitelka hlavní hrdinky a fungující atmosféra. Na můj vkus se ke konci začal příběh trochu zbytečně překombinovávat (ne však vinou samotného příběhu ale spíše struktury vyprávění a sestřihaného sledu událostí) a tím mě trochu kontraproduktivně vyhodil z toho atmosferického (ne)pohodlí. 7/10 (26.11.2015)

„Udělala bych to znovu. Nemám výčitky. Jenom strach, protože jsem myslela, že mám svou minulost už vyřešenou. Ale teď mám pocit, že moje minulost nemá vyřešenou mě. Dnes už jsem vás unavovala dost. Děkuju. Na shledanou.“ Po Legendě o „1900“ a Nejvyšší nabídce jsem již měl od režiséra jistá očekávání a Neznámou je v podstatě naplnil. I když je pravda, že začátek mě dost napínal. Tajemná žena, která má za sebou dle flashbacků sexuální násilí, shání práci, a mermomocí ji chce v konkrétním domě a bytě. Poměrně dlouho divák tápe, o co vlastně jde, vyřčená jména postav mu nic neříkají, zkrátka nic moc komfortního. Ale vydržet dál u filmu se vyplatí. Postupně se o hlavní hrdince dozvídáme stále víc, začínáme se o ni strachovat, protože každou chvíli hrozí její prozrazení. A přituhuje. Nakonec je divák svědkem opravdu silného příběhu, nemálo napínavého, který chytí a pustí až na konci. Pravdou je, že úplně samotný závěr byl až zbytečný, ale nemění nic na tom, že mě Tornatore znovu potěšil, tentokrát to bude za solidní 4*. (06.10.2018)

Tradičně dobrá režie a kamera (Fabio Zamarion, viz též Nejvyšší nabídka), slabší scénář a hudba, nejslabší příběh. Signore Tornatore sice zůstává v rodné Itálii, ale své běsi si importuje z Ukrajiny (v Itálii přece něco takového není možné, je to civilizovaná země). La Sconosciuta (v překladu "Cizinka", též neznámá, anonymní osoba), která se neznámo kde naučila perfektně italsky, zná italskou kuchyni a italské zvyky, má za sebou temnou minulost na Ukrajině a tuto temnotu si vzala s sebou i na svou italskou misii. POZOR SPOILER: Zvláště pak, když se objeví zloduch, kterého na Ukrajině už jednou rozčtvrtila nůžkami, a nyní ho musí v Itálii dobít lopatou a potom ho tou lopatou ještě pohřbít. KONEC SPOILERU. Film nám bohudík podává i jiné, a pro mě zajímavější informace: jak se žije v italských činžovních domech, v rodině, ve školkách, na polici... Poznámka: Abych se skutečně ujistil, že Tornatore je výjimečný režisér, musel by mi natočit "Cittá invisibli (Neviditelná /nespatřená/ města)" Itala Calvina. (23.01.2018)

Mrazivé. Tři jména. Giuseppe Tornatore, Ennio Morricone, Kseniya Alexandrovna Rappoportová. Rozsah Vojny a míru by nestačil na vychválení tradičně silného Tornatoreho scénáře, o jeho režii snad raději ani nemluvě. Asi by stálo zato zmínit se o Morriconeho kompozici, která je jedna z jeho nejlepších. Dal by se do nebes vynášet výkon Rappoportové; nejen, že by to bylo zatraceně málo vypovídající, ale ve své podstatě i nespravedlivé ke všem ostatním zúčastněným. Ovšem je to vše zcela zbytečné. Podstatná je jediná informace. A sice, že Tornatore je po šestileté tvůrčí odmlce i nadále nejlepším a nejspolehlivějším tvůrcem evropského kontinentu. Bez výhrad, bez debat a s přehledem. ♫ Hodnocení OST: 5/5 (24.03.2008)