Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krimi

Poslední recenze (495)

plakát

Loď jménem Noc (1979) 

Láska klouže po telefonní lince jako pohled po vylidněných záběrech, tam, kde čekáme člověka, nacházíme prázdno a tam, kde narážíme na tvář, nacházíme někoho jiného, než bychom hledali, než koho jsme vždycky hledali, ale nikdy nechtěli uvidět: protože ta, již by viděním nepoznal a již by poznal pouze s očima zavřenýma v černotě světa, jednak nemůže být spatřena, ale především nemůže být spatřena mnou – na textu touhy není žádný obraz, není tu nic k vidění. Loď Noc čelí noci času. Slepá. Jen slepým pohledem, jímž těká po jejím černém obrazu, může spatřit tu, kterou je třeba schovat za slova, hlas, Paříž, aby se s ní mohl spojit, ten, kdož křičí v noci, rozpuštěn v obecné touze, znetvořený propastí; ten, proměněný k nepoznání, k svému vlastnímu nepoznání… Protože jen ten, kdo se nechá ztratit ve všeobecné touze noci, v níž láska nezná jmen, ale jen tváří, které mohou v každou chvíli patřit komukoliv jinému, se nebude bát servat škrabošku svého já a svého ty a nahlédnout za zrakem černý obraz, vstoupit do něj, z něhož to vše vzešlo a do nějž se vše ponoří. Toute une nuit…

plakát

Hlava 22 (2019) (seriál) 

Opakováním k novému, anebo přímou trasou ke vždy stejnému? Názorný příklad, naprosto zřejmě unikající autorům: původní knižní logo MaM se v minisérii mění na MM a v tomto rozdílu je obsaženo vše – iluzivní spojka & vytvářela vnitřní diferenci a zdání, že dvě M jsou něco jiného, než jediná osoba Milo Minderbindera, která stojí za vším tím podnikem: měli jsme tu tedy stejnost, který se diferencuje od sebe samé a vytváří něco nového, stále se rozpínající svět ve světě, cirkulární ekonomika od M k M se symbolem & plným zákrutů a kruhovostí času. Oproti tomu MM spojené společnou vertikálou kde jedno M končí tam, kde druhé začíná, odkazuje k jednosměrné vertikále času alias linearitě času a vyprávění, které  je v případě amerických seriálů, netflixových sérií, Apple TV produktů, HBO minisérií a hollywoodských filmů stále jedno a to samé, věčný návrat stále stejného vyprávěcího mustru, vizuálních a narativních klišé a s tím glajchšaltovaných obsahů, které jsou tak v protikladu k tomu nejzákladnějšímu stavebnímu kameni knižní předlohy, že se nedá toto nereflektovat, jelikož se nejedná o změnu legitimní (protože jakýkoliv přepis knihy do filmu se původním čtenářům vždy jeví jako zjednodušení/pokroucení atp., což ale není tento případ u tohoto znásilnění samotné základní struktury vyprávění), ale politickou, ideologickou a Uměleckou s velkým u, proti čemuž je třeba bojovat vždy a všude a všemi prostředky!

plakát

La Belle Captive (1983) 

Tradiční kritika Robbe-Grilleta: děj bohužel prakticky žádný. Kdyby jen trochu linka mířila nějakým směrem. Pan režisér dělá, že je v tom něco víc, ale není. Linka skutečně nikam nemíří, protože se vždy obloukem navrací do výchozího bodu – pokud cykličnost formy, struktury a v posledku života nepřipustíme jako filmový cíl o sobě, tak sotva bude cílem pro nás jako diváka. Důležitější je, že linka na své cestě neprochází jen filmem, ale v autorově klasické extrémní intertextualitě a intermedialitě prochází kinematografií stejně jako malířstvím a literaturou, aby filmová diegeze nacházela význam mimo vlastní obzory – bez odkazů k tomuto filmovému zásvětí nebude příběh o revenantce snoubence hraběte Henriho de Corintha dávat smysl už vůbec žádný. Takřka každé vlastní jméno a příběhový fragment obsahuje nebo je modelován jako odkaz na jiné umělecké dílo nebo jinou Robbe-Grilletovu tvorbu. Avšak neznalost těchto odkazů vůbec nevadí, jelikož ani s jejich znalostí příběh smysl nedává o nic větší, neb cílem žádných surrealismů samozřejmě nikdy nebylo rekonstruovat konvenční smysl, ale objevovat smysl jiný… Může být náhoda pouhého anagramu, že „onirie“ snové struktury hrdinovy zkušenosti prochází skrze ironii, s níž jsou nám konvenčními formami voice-overu a flashbacku (postulujícími rekonstrukci minulých dějů) předkládány dekonstrukce prostoru a času postavy, z jejíhož snu se neprobudí ona sama ani divák? Není se totiž z čeho probudit…

Poslední hodnocení (2 981)

Loď jménem Noc (1979)

20.05.2022

Three Pickup Men for Herrick (1957)

19.05.2022

You're Not Real Pretty But You're Mine... (1968)

19.05.2022

V žáru slunce (2001)

19.05.2022

Esterina (1959)

18.05.2022

Divadlo ve filmu: Maryša (2021) (divadelní záznam)

15.05.2022

Machete (2010)

15.05.2022

Divadlo ve filmu: Macbeth – Too Much Blood (2020) (divadelní záznam)

12.05.2022

Hlava 22 (2019) (seriál)

09.05.2022

Reklama

Poslední deníček (24)

Audiovizuální etnologie dneška

Celý svůj čsfd deníček jsem věnoval zamyšlení se nad hudebním videoklipem jako kulturním a audio-vizuálním artefaktem. Neposuzuji „kvalitu" dané hudby, ale její dobu, kterou spoluutváří. Není mým úkolem snažit se odhalit další Madonu, Kiss, Rolling Stones, Beatles, Pink Floyd. Je jasné, že mezi Taylor Swift, Adele, Katy Perry, Norah Jones, někde jsou. Proto se tyto poznámky omezují jen na ta nejsledovanější hudební videa z toho místa, které definuje moderní život a jež není nutno představovat. Tyto poznámky mají jediný cíl - podnítit v náhodném čtenáři jeho vlastní reflexi.

Reklama

Reklama