Narciska

Pro mě jednoznačně filmový skvost. Vypovídá o dobách před skoro stopadesáti lety, natočený před více než padesáti lety a mě se přitom tolik spojuje s tím, co se děje dnes. Je to jiné, dobou, interpretací i umístěním, ale člověk zůstává člověkem, bojuje za svůj sen, i když jsou ostatní proti, neváhá obětovat lidské životy, jen proto, že se cítí mocný natolik, že mu to svět dovolí. Lidé jsou odvážní, když se myslí, že vyhrávají, jak se poměr sil obrátí, hromadně přebíhají k nepříteli, často i za pohnutek mnohem nižších než je záchrana života. Vše je předáváno s citem a porozuměním, se silnou reflexí jednání všech klíčových aktérů, provázeno hlubokými krátkými dialogy, jež by si zasloužily vytesat do kamene. Zdařilost technického provedení je přijatelná myslím i pro dnešního diváka, rozhodně však vítězí cena sdělení, i přes kostrbatý monolog v úvodu, váhu ve světovém dění dává i "pouhému" sluhovi, myslím, že brzy ráda zopakuji.

Je to takový jemný film, podkreslený hudbou, která je nápadná též právě svou nevtíravostí. Je to film o mezilidských vztazích, oba spolu moc pěkně komunikují, ale i s ostatními, a můžeme sledovat, jak se jejich vztah postupně vyvíjí a tím i formuje jejich vlastní osobnost. Očekávání rozuzlení je skoro hmatatelné.

Celkem surreálné podání, ke kterému ale myslím irské klima vybízí, navozuje otázku, zda je to příběh skutečný nebo sen lidí, kteří už přestali věřit, nebo snad oživlý mýtus, jak věří nemocná holčička? Touto mlhou se film odívá až do samého konce a výsledek rozhodně není zklamáním. Hledala bych za tím knižní předlohu, ale asi není.

Tento příběh ze světa, našeho světa, není přímou kritikou, jako spíše ukázkou toho, jak se žije, že existuje poptávka po dětech, které mají menší cenu než falešné doklady a že existují rodiče, kteří toho využijí kvůli vidině bohatství nebo kvůli bezvýchodnosti situace. Obžalován zde není svět, ani to není apel, příběh je zobrazen civilně a všichni, od těch nejmenších, působí velmi přirozeně, obžalováni jsou rodiče, chlapcem, který nás dějem velmi nenuceně provádí, žádné přílišné hraní na city.

Hodilo se přečíst si komentáře předem. Jeden z nich uznává dokumentu nedostatek objektivity a je dobré znát východiska. Samotná hodnocení její osobnosti v dokumentu jsou umírněná, nekritizují a snaží se střízlivě podat představu, kterou o ní mají. A myslím, že tento spíše pozitivní obraz pomáhá udělat si lepší představu o jejím politickém smýšlení a způsobu vedení státu. Zaznívá tam též hodně jejich vlastních slov a to nám nabízí udělat si bezprostřední představu o její schopnosti oslovit veřejnost.

Pro mě další film o tom, když se dva nejbližší, minimálně ve sdílení každodennosti, začnou nenávidět. Každý to projevuje jinak, celé se to odehrává u soudu, a je těžké rozhodnout, čí projev více dráždí nervy. Dobře zahrané, ale aby se to nestalo jen dalším filmem o rozpadu manželství, oceňuji především, jak s minimem prostředků (pár herců, stejné nicneříkající prostředí, spíše monology) dokázal film zaujmout po celou délku svého trvání.

Vzácným činí tento seriál schopnost zobrazit každodennost. A ochota pustit se tam, kam málokdo vkročí, a tak ukázat, že životy lidské jsou často velmi trudné, dny plynou, jako by na nás leželo cosi, co nám nedovolí cítit štěstí. I když se ani nic špatného neděje. Je třeba připravit se na hodně melancholie, hezky hudebně dokreslené, vyváží jí příslib, kterou v sobě proces osvobození nese.

Krásné balení se smutným obsahem a výjimečným přátelstvím.

Víc než depresivní mě to přišlo nudné, jednotlivé epizody ze života, oddělené od sebe, nesouvislý děj, co mě udrželo se dívat bylo, že tam není nic, co by vyloženě vadilo a herci jsou dobře zvolení, hlavně pak předzvěst velkého zlomu, slib byl dodržen, k velkému zvratu došlo, ale stejně, pointa mi jaksi unikla. Možná spočívá v tom, abychom se nad příběhem ještě zamysleli, pak ano, jedna pointa mě nepadá, není špatná a děj korunuje, ale stejně...

Když si dvě třetiny filmu říkáte, kam se to konečně vyvine, a pak pochopíte, že to nemá začátek a jak se ukázalo ani konec. Po těch dvou třetinách přišly promluvy, o nichž si myslím, že měly být humorem. Ale zas to nebyl film, který by nějak urazil, minimalistický přístup režiséra i herců je příjemný a téma fajn, že se mu někdo věnuje.