PetkaW.

Co nadělám?! Mám prostě podobné filmy a seriály ráda. Jsem věčně fantazírující duše, takže mě myšlenka existujících čarodějek a upírů vždycky dokáže nalákat. V tomhle případě sehrálo své i herecké obsazení. Ústřední dvojice mi neskutečně sedla a oblíbila jsem si ji prakticky hned po prvním díle. Celé zpracování vypadá opravdu dobře a dokáže zaujmout. Parádní výprava, skvělý vizuál, adekvátní počítačové efekty, parádně zvolená hudba... Škoda je jen pár věcí... 1) S přibývajícími díly ztratila dech ona "temná stránka" seriálu, který se tak začal přibližovat spíš k romantickému stylu. 2) Divák se nedozví nic o hlavním problému/zápletce Knihy života. 3) Diana se stává bohužel až moc výjimečnou, na to, že v pilotu byla ráda, že si přikouzlila pár papírů... Takže - ano, chyby se tu najdou, ale jestli máte podobný styl rádi, neměli byste být zklamaní. Jsem zvědavá na další řady a v knihovně jsem si zamluvila i knižní předlohu, abych měla s čím porovnávat.

Marvel se v Black pantherovi po dlouhé době vrátil k vážnějšímu duchu, což osobně oceňuju, protože je to jedna z věcí, která mi například vadila na třetím Thorovi. Dělat vtípky za každou cenu, a to i v situacích, kdy se to úplně nehodí. Většího důrazu se taky dočkaly postavy. Každá má jasnou motivaci, historii, rozvinutou psychologii... není na vás chrlený jenom děj, boje a akce za každou cenu. Co ale zůstalo, jsou parádní kostýmy, výborný soundtrack, skvělé efekty a za mě se povedlo opravdu skvěle i herecké obsazení. Black Panther si mě svým prvním výstupem v Captain Amerika úplně nezískal, a o to větší a příjemnější překvapení bylo tohle seznámení s Wakandou, které jsem si vážně užila.

Já teda nevím, na jakém filmu byl zbytek zdejších uživatelů, že dávají tak nízké hodnocení, ale proti gustu... Je možné, že se mi tahle komedie prostě jenom trefila do divácké nálady, ale ukamenujte mě - já se fakt bavila a po dlouhé době si myslím, že jde o opravdu dobrou českou komedii. S přítelem jsme se smáli od začátku do konce a chlámal se i zbytek kinosálu. Na film jsem šla s dost smíšeným očekáváním, protože nenávidím Mišíka, ale jinak mám ráda zbytek obsazených herců. Nesmíte od toho čekat žádné převratné filmařské umění a neříkám - konec byl tragický přeplácaný pathos a kýč, ale jinak... jsem se prostě bavila a některé hlášky byly vážně na roztrhání bránice.

Krásně, lidsky, nepateticky, nevtíravě zpracovaný film. Podobných snímků už tu bylo několik a spoustu dalších jich ještě určitě bude. A o to těžší je, aby tvůrci celé ožehavé téma uchopili trochu jinak a podali ho svým vlastním neokoukaným způsobem. Skvělá volba herců byla jen třešinkou na dortu. Nikdo zbytečně nepřehrával, nesnažil se vyčnívat... Je pravda, že Dakota hravě zastínila všechny kolem, ale když někdo umí, tak zkrátka umí. Zbytek jí ale značně sekundoval. Dobře zvolená hudba celkový dojem krásně podtrhla. Viděla jsem rozhodně už i dojemnější filmy, ale Teď a tady za nimi nijak výrazně nezaostává. Těžký film, podaný s obdivuhodnou lehkostí...

Pořád si říkám,že se na filmy podobného ražení nesmím dívat večer. A stejně to pořád dělám a pak se dvě hodiny převaluju v posteli a přemýšlím nad dějem. Na Zlodějku knih jsem byla zvědavá. Trochu jsem se bála, že půjde jen o další drama z druhé světové války, kde se bude pořád dokolečka řešit politika a válka samotná. V tomhle směru mě film velmi mile překvapil. Válka se tu pochopitelně řešila, ale z trochu jiného úhlu, než jak jsme zvyklí a tak nějak... okrajově. Jde tu hlavně o lidi. O jejich každodenní radosti a starosti, o tom, jaký na ně měla dopad, co jim vzala a někdy i dala, jak je utvářela... Někdo tu kritizuje zbytečný pathos a naivitu. Ale dětský pohled na svět je naivní a patetický, takže se to dalo očekávat, vzhledem k tomu, že hlavní postavou je dospívající holčička. Navíc je vše podávané v únosné míře, takže vyprávění nepůsobí zbytečně přehnaně. Celý děj je skvěle propracovaný, má gradaci a dokáže vyvolat v člověku silné emoce. Všemu vévodí skvělé herecké výkony všech hlavních postav a celá atmosféra je výborně dokreslována skvělou hudbou mistra Williamse. Já si Zlodějku knih užívala je pro mě moc příjemným překvapením. A nějaká ta slzička taky ukápla :)

Seriál je rozjetý slušně, uvidíme, co se z toho vyklube a jestli scénáristi velký potenciál nezazdí, jako se jim to povedlo u dalších řad kmenových TVD. Rodinku původních jsem si oblíbila, takže mi seirál vyloženě o nich rozhodně nevadí, i když mě trochu mrzí zmrazená linka Klaus+Caroline. Rozhodně vítám trochu dospělejší pojetí a odproštění se od scén typu: Miluju toho... ach ne, vlastně toho... nebo že by to byl přece jen ten první? :)

Ach ta melancholie... Nedávno jsem narazila na stránku, kde několik dílů měli a byla jsem v pokušení si některý namátkou pustit, ale nakonec jsem usoudila, že si nebudu kazit hezké vzpomínky a dojmy, které jsem jako desetiletá nasbírala při sledování tohoto seriálu. Příběhy Sindibáda jsem zbožňovala a nenechala jsem si utéct ani díl. Jo, to byly časy :)

Tak nechutné a brutální, až je to vlastně dobré. Na můj vkus byla možná moc vleklá první polovina filmu, ale jinak... br, fuj, hnus... takže po dlouhé době dobrý horor :)

Warm bodies je jedna velká nadsázka, a tak film musíte i brát a dívat se na něj s tím vědomím. Nečekejte klasickou apokalypsu, klasickou romantiku, klasickou komedii, klasickou parodii, ani klasický akčňák - tenhle film je prostě všechno dohromady, ale celý braný s velkou rezervou. Podle traileru jsem čekala možná větší komediální složku, ale i výsledná porce byla slušná a bylo jí tak akorát. Dostával mě trefný hudební doprovod složený ze známých pecek. Prostě je to pohodové pokoukání, které dokáže krásně zpříjemnit večer, pokud přistoupíte na hru tvůrců. Já se bavila...

Pixar ohledně svých krátkých filmů jen málokdy šlápne vedle a i tentokrát se mu to povedlo. Všechno zkrátka dokonale sedí - hudba, animace, příběh, nápad... dohromady krásný celek moc hezoučké pohádky, která je podle mě jedna z nejlepších, kterou může svět krátkometrážních filmů nabídnout.