Iwiiik

Občas poněkud komerční Steven zde válí po všech stránkách první ligu. Díky skvělému scénáři a ještě lepšímu uchopení se zdá, jako by měl film běžnou stopáž a po skončení projekce člověk zírá, kam že ten čas zmizel. Válečné prostředí je líhní silných příběhů, protože ve vysoké koncentraci neštěstí a zmaru se dramatické scénáře píší jaksi samovolně. Tady však musím Steveho pochválit, protože ne často je vybrán příběh s takovou dávkou emotivna a originality i když realita byla pravděpodobně mnohem méně podbarvena humanitou a mnohem více penězi. V každém případě velký potlesk za úchvatnou sílu emocí, obrovskou dávku lidskosti, vynikající herecké výkony pánů Kingleyho, Neesona a Fiennese a v neposlední řadě také za skvělou hudbu Johna Williamse.

Dvojice tvůrců Nakache a Toledano předvedla typicky evropský přístup ke ztvárnění poměrně předvídatelného tématu, kdy se mladý, inteligentní, pohodový a totálně cool týpek stane ošetřovatelem bohatého, snobského, kultivovaného kvadruplegika a navzájem si převrátí životy naruby. V různých modifikacích (autisté, různě postižení lidé, přestárlí, děti ap.) už to tady bylo tisíckrát, ale garantuji vám, že Intouchables je originální a skvělý úplně jiným způsobem. Fantasticky natočená komedie s klasickými dramatickými prvky, je snímkem opravdu do každého počasí. V tomhle filmu je prostě všechno dobře. Famózní hudba, skvělá kamera, bravurně napsaný scénář, citlivá režie a dechberoucí herecký výkon Francoise Cluzeta, který veškeré emoce hraje jen mimikou a především očima. Málokdy je k vidění něco podobně výborného. Kdyby se všemi hollywoodskými náměty bylo naloženo s podobnou citlivostí, byl by skvělý i Batman a Robin! :-)

Michelangelo Antonioni se vtělil do geniálního dirigenta komorního orchestru a v každém taktu ukazuje, že onu skvělou hudbu tvoří on, protože partitury které dostal, obohatil o spoustu neskutečných rozměrů. Uvěznil vítr v mlze. Věc, která je neuchopitelná ohraničil v prostoru, který nelze popsat. Vdechl mrazivé napětí do bezhlesného vrzání prken, šumění korun stromů a vzdálených městských ruchů. Je přímo neuvěřitelné, jak se dá udělat atmosféra filmu, neuvěřitelné jak lze vytvořit z ničeho něco nezapomenutelného. Když jsem tento snímek viděl poprvé, nedovolil mi ani na vteřinu odtrhnout oči nebo přestat vnímat zvuk. Zvětšenina je otiskem doby na stříbrné plátno a přitom učebnicí režie, zvuku a kamery.

Už je to dobrých sedmnáct let, kdy jsem zařadil toto Zemeckisovo veledílo do první trojky mých nej filmů a pořád ho nic nedokázalo odsunout na nižší pozice. Genialita snímku spočívá v komplexním pojetí, které oslovuje ty nejširší masy a přitom si zachovává kvalitativní vlastnosti nekomerčního kinematografického díla. Tom Hanks předvádí hereckou etudu, která je učebnicí pro dramatické fakulty a celý, scénáristicky dokonale uchopený příběh, leží v emotivních scénách na křehkém podkladu z tónů výborného skladatele Alana Silvestriho. Film Forrest Gump je povinností pro každého člověka, který používá televizní obrazovku. Velká škoda, že mám k dispozici jenom pět hvězdiček.

Jedním slovem, úžasné. Jako whisky v dubovém sudu, vyzrál Clint Eastwood režisérsky do omamného moku, který člověk usrkává s nohama nataženýma k praskajícímu krbu, při poslechu Bachovy G suite č.1 pro violoncello. Typicky Eastwoodovská syrovost a smysl pro tradice i hodnoty, se mísí se zahořklostí, výčitkami a nenásilným lámáním rasistického pohledu na okolní svět, což vede k velmi libě plynoucímu příběhu o drsném, nevrlém, samotářském, starém, svérázném a tvrdohlavém chlapíkovi s dobrým srdcem. Všechno navíc moc hezky dokreslují Kyleovy/Jamieho hudební kompozice. Tedy sečteno a podtrženo, Gran Torino je citlivým vrcholem Eastwoodovy filmové kariéry!

The Fountain je přemýšlivý audiovizuální masakr s neskutečně emotivním scénářem a především neuvěřitelnými výkony Rachel Weisz a Hugha Jackmana (pro toho je Fontána životní rolí). Darren vytvořil dojem nevšedního a originálního filmového zážitku, který se zaryje hodně hluboko pod kůži každému, kdo o to stojí a je připraven se opravdu hluboce zamýšlet. Celý film je navíc prokreslen skvělou hudbou Clinta Mansella, jež nepustí pocitové otěže diváka ze svých rukou ani na moment.

Mistrně autentická a přitom průzračně čitelná psychoanalytická sonda, vybroušená do drahokamu naprosto úchvatné filmařiny, ladně se vznášející na bravurní hudbní kompozici a mnohonásobně umocněná pětihvězdičkovým výkonem Kevina Spaceyho. Ano vážení, tak tohle je jeden z vrcholů potravního řetězce hollywoodské kinematografie!

Po retrospektivní trilogii Amores Perros, 21grams a Babel, nasazuje Iñárritu čtvrté veledílo v podobě výpovědi muže, jenž prožívá poslední dny života a snaží se urovnat stíny minulosti, především však opustit tento svět s perspektivou zabezpečení svých dětí. Příběh je zasazen do temného prostředí spodních pater Barcelony, kde je hlavní postava Uxbal doma. Narozdíl od předchozích snímků, není Biutiful časovou prolínačkou, za to však dává mnohem více prostoru pro lokální interpretace i komplexní pochopení Iñárritova sdělení. Krom působivého scénáře a standardně výborné hudby Gustava Santaolally, je Biutiful skutečnou orgií hereckého projevu Javiera Bardema. Stejně jako u předchozích děl Alejandra Gonzáleze Iñárrita, působí i tento jeho počin rozpory ve vyvolaných emocích u širšího diváckého spektra. Já tleskám a dávám 5***** (možná i pod vlivem tvorby mého oblíbeného spisovatele Paola Coelha)

Někdy se herec obtížně zbavuje nálepky, kterou si sám vytvoří vlastním výběrem scénářů, ale pokud se to někomu dokonale povedlo, je to právě Jim Carrey. Z role Ace Ventury do hluboce lidského Joela, kterého dost bizardním způsobem opustí impulzivní manželka Clementine (Kate Winslet) je opravdu velký skok. Originální námět, zpracovaný do skvělého retrospektivního scénáře, otevírá nenásilnou formou oči všem, kteří pochybují o lásce a síle manželství. Vynikající výkony Jima i Kate jsou opravdovou pastvou i pro oči nejnáročnějšího diváka. Doporučil bych projekci v manželských poradnách párům těsně před rozvodem.

Zbožňuji severoevropský cit pro sociálně-choulostivá témata. Fantastickou grácii, se kterou jsou seveřané schopni vystřihnout až mrazivě detailní pohled na sociální defekt či na křehké nitro lidské bytosti, způsobem naprosto syrovým a neomaleným.....způsobem, který diváka doslova rozdrtí na atomy. Samotný scénář je bohužel nechutně uvěřitelný a to je v tomto případě opravdu těžkotonážní, dramatickou zbraní. Samozřejmě je (krom režie) třeba vyzdvihnout bezchybné herecké výkony a velmi citlivé ucho Nikolaje Egelunda. Rozhodně jeden z nejsilnějších zážitků posledních let.