Iwiiik

Jednou větou: Stephen jak ho máme rádi. Narozdíl od Darabonta či Kubricka, nesnažili se Boyce se Singerem vymáčknout z knihy víc, než do ní Král vepsal, výsledkam čehož je dost autentická adaptace (autentická samozřejmě s rezervami), podepřená výtečným Ianem McKellenem. Singer když chce, umí a v tomto vydařeném, náckovském thrilleru chtěl. Nicméně....při věrohodném zpracovávání knižní předlohy, je třeba vybírat pětihvězdičkovou knihu, pokud tvůrci chtějí vyprodukovat pětihvězdičkový film. Kingův Apt Pupil však není první liga ani omylem. 75%.

Lezou mi krkem debilní filmové verze amerických superhrdinů, o kterých sní všichni frustrovaní marvelovští fandové s nudným zaměstnáním, nulovým sebevědomím (mimo internet samozřejmě) a hnusnou, tlustou, ječící rašplí, která je navlas podobná své hnusné, tlusté, ječící matce! Jediná komiksová rodinka, kterou jsem si kdy oblíbil, jsou X-menovi, ale teď moje tajná slabost dostala adamantiovým drápem do oka! Mangoldův Wolverine je stejná, hloupoučká sračka, jako všichni ti Spidermanové, Temní rytíři, kapitáni Ameriky, Iron manové atd. atd. A jestli mě Hugh nasere i Budoucí minulostí, spálím své DVD s Fontánou! Já mu ukážu!

Scorsese nasadil po oslizlém Hugovi model, který prostě nemohl selhat. Tento typ životopisného snímku stoprocentně funguje. Fungoval u Blow, Lord of War, Catch me if you can, s trochou nadsázky i u I love you Phillip Morris atd. atd. Dnešní divák zkrátka miluje životopisy bohatých grázlů z chudých rodin. Martin vstoupil do pokerového turnaje se čtyřmi esy v rukávu - námět, Leo, on sám a pořádně naducaný rozpočet. S takovou kartou se těžko šlápne vedle a očekávat úspěch či neúspěch filmu The Wolf of Wall Street, je jako trefovat se z metru do vrat stodoly. Co dodat. Pět na jistotu.

Po Quentinově hloupoučkém, po čertech kůl výpotku o hrdinném mstiteli Džangovi, vylepšil Steve trochu otrokářské skóre počátku druhého desetiletí a ukojil své praotce, kteří úpěli pod jařmem bílého ďábla, jenž vyrval je z pohostinství afrických plání, uvrhnuv je na rozlehlé plantáže, ještě čpící mrtvolami statečných rudokožců. V současné době už toto poselství trošku ztrácí na aktuálnosti, protože potomek ultačovaných sběračů bavlny je v zemi prezidentem, zatímco jeho šťastní, nezotročení bratři v Africe trpí hlady či kulkami svých soudruhů. Každopádně velmi povedené dílko, na hony smrdící McQueenovským rukopisem, který mě pořád ještě neomrzel a pokud z představitelů hlavních rolí vymáčkně to, co vymáčkl z Ejiofora či to, co pod jeho taktovkou převedl Fassbender, ani neomrzí. Jediné velké zklamání, je Hans Zimmer. Za posledních několik let se z něj stal nefalšovaný, skladatelský impotent a jakmile jsem uslyšel první tóny této jeho kompozice, nebylo místo na stropě, kam bych neobrátil oči zklamáním, nad neomaleným vykradením tracku Time z filmu Inception. Jinak ale velmi povedený počin. Už se těším na další Steveho kousek.

Klasická severská pitva! Detailní prokreslení všech vazeb, charakterů a exhumace kostlivců ze skříně, v kombinaci s aplikací pravidel Dogme 95, staví Rodinnou oslavu po bok těch největších evropských filmových děl. Teprve když se člověk začne zabývat evropským nezávislým filmem pochopí, jak prvoplánová, podlézavá a hloupá je hollywoodská produkce (samozřejmě až na výjimky) i když chápu, že pro obdivovatele vybroušených snímků, postavených na mnohamilionovém rozpočtu a dokonalých počítačových efektech, může být poctivá "ruční" filmařina velmi těžce stravitelná. Pro mě je Vinterberg neskutečně talentovaným režisérem se skvělým citem pro atmosféru záběru. S tím se musí umělec prostě narodit.

Já jsem asi opět viděl něco jiného, než všichni! POMO blábolí o dramaticky hutném, emočně silném a inteligentně narativním příběhu, ale to si asi musel někde přečíst, protože to jsou přesně ty tři složky, které tomuto filmu chybí. Já viděl po stopadesáté omletý námět, do kterého producenti narvali desítky milionů dolarů a díky tomu prostě komerčně úspěšný být musel. Ano, technicky je Batman zvládnutý dokonale, ale to mi nestačí. K vysokému hodnocení potřebuji víc, než vstávat z křesla s pocitem, že něco podobného jsem už viděl tisíckrát. Nolanův nejhorší film!

Zbožňuji severoevropský cit pro sociálně-choulostivá témata. Fantastickou grácii, se kterou jsou seveřané schopni vystřihnout až mrazivě detailní pohled na sociální defekt či na křehké nitro lidské bytosti, způsobem naprosto syrovým a neomaleným.....způsobem, který diváka doslova rozdrtí na atomy. Samotný scénář je bohužel nechutně uvěřitelný a to je v tomto případě opravdu těžkotonážní, dramatickou zbraní. Samozřejmě je (krom režie) třeba vyzdvihnout bezchybné herecké výkony a velmi citlivé ucho Nikolaje Egelunda. Rozhodně jeden z nejsilnějších zážitků posledních let.

Velmi důstojná adaptace jedné z nejlepších knih světové literatury. Souhlasím, že znalost literární předlohy je zde asi nutností, protože jinak by snímek mohl silně evokovat trampoty kluků a holek z meše, v kombinaci se zákulisními, lingvisticky komplikovaně podávanými, pletichami ze seriálu Yes Minister! Musím pochválit Mika Nicholse za odvahu, pustit se do tohoto projektu, ale hlavně za to, k jakému výsledku to vedlo.

Dám vám hádanku. Umím malou násobilku, když se snažím, umím pomalu přečíst i souvislejší text, jsem sice degenerát, který si bude cpát hamburger do prdele, pokud se rozkřikne, že tak má jíst správný bílý, křesťanský patriot a vím hovno o tom, že moje kořeny jsou stejně daleko, jako kořeny asiatů, černochů, židů nebo eskymáků (pardon, Inuitů), ale cítím se jako kurevsky nadřazená rasa! Proto se svými, stejně chytrými kamarádíčky, mávám hořícím křížem, převlečen za hiphopera se špičatou kapucí a zapálím kdejakou stodolu, dokonce i místnímu kominíkovi, protože je ten parchant černý! Kdo že jsem? Správně děti, jsem obyvatel amerického jihu. Mám dva syny jménem Robert a Lee a v brzké době se chceme přejmenovat na Hitlerovi. Výtečné kriminální drama z taktovky Alana Parkera, v hlavní roli s neskutečným duem detektivů Hackman, Dafoe. Co dodat.

Když si pustím některý z filmů Steveho McQueena, vzpomínám na doby, kdy jsem byl blázen do evropské nezávislé tvorby a horečně jsem sháněl kompletní filmografie geniálních pánů režisérů, jako Ingmara Bergmana či Krzysztofa Kieslowskiho. Steve mi hraje na podobnou notu svým tísnivým pohledem na kinematografii a neomalenou syrovostí, se kterou nechává diváka doslova vyráchat v každém záběru. Dokonce nepovažoval za nutné ani obstarat silnějším scénám výraznější hudební podkres, čímž definitivně odsoudil Hunger pouze k věčným, nekončícím debatám filmových kritiků a mainstreamového diváka obešel širokým obloukem. Já jsem pro. K mlácení prázdné slámy mají pseudofilmofilové přece Quentina ne?