wampyrelli

Celej díl super. Cliffhanger na konci ubohej. Žadný příběh není v sérii uzavřený. Nemám důvěru k seriálům, co neuzavírají příběh. Obecně málokdy seriály vědí, co s tím dál. Vytvořit cliffhanger umí každý, ale dokázat uzavřít příběh na úrovni je velké umění. A tvůrci to v téhle sérii nedokázali, nebo se o to možná ani nepokusili, aby si spolehlivě udrželi diváky do další řady. Ale já tyhle metody nemám rád, tak se asi nebudu zatím hnát za "mrkví na provázku" a počkám až vyjde seriál celý. Jestli ho nedokážou uzavřít, tak se na něj nebudu dívat, příběhy bez konce mě nezajímají.

Jeeesus, don't cut yourself on that edge, series. Působí to na mě jako dost nezvládnutej grimdark. Tyhle věci potřebuju odlehčit humorem, klidně drsnějšim. První série The Boys tohle celkem měla, ale tohle mi moc nedává. Nejsvětlejší barva morality je tu tmavě šedá, a neni to ani vtipně stylizovaný (jako některý jiný komiksy), ani to neni realistický. Takový bradavice, kde všechny čtyři koleje jsou Zmijozel, to mi nepřijde uplně moc zábavný...

Je to zlatej důl klišé, to je první věc, co mě na tom fakt bavila. Takový to béčko na úrovni, co chce dostat odněkud někam, tak k tomu využívá jednouduchej charakterizace a dialogů á la Mortal Kombat. Je to stylizace, přijímám to. I stylizovaná akce mě baví. Je to takovej komiks s komiksovou polo-bohyní v hlavní roli. Je to stejně zkratkovitý a neuvěřitelný jako byly starý mýty a hlavní hrdinka, modelka, si to podává jako Marv v Sin City a málokdy proti ní stojí někdo na její úrovni... Kdokoliv do toho filmu jde s tím, že hledá realismus a "bla-bla-bla hubená holka nepřepere svalnatýho chlapa... bla-bla-bla, gun-fu není realistický styl boje", tak prostě nechápe tenhle typ příběhů. Bral bych víc podobnejch filmů, kde nemusim myslet na křehkost vlastního bytí a jak se vypořádat se smrtí Boha a nevim co. Od toho tu existujou jistý knihy - daleko chytřejší knihy, než co dokáže vyprodukovat partička rozumbradů od Disneyho nebo EuropaCorp nebo tak.

Parádní věc, o které je dobré moc nevědět předem. Narozdíl např. od Návratu krále mi tu ovšem vadil zdlouhavý konec, uzavíralo se příliš mnoho dějových linií (z nějakého důvodu i ty naprosto vedlejší štěky si vytvořily jakýsi zkrácený děj, který měli tvůrci potřebu na konci uzavřít). Mně by stačily jen daleko kratší scény, jen pár pochopitelných záběrů namísto dlouhých rozhovorů. Ale film jsem si užil. Dovedu si představit, že se na něj někdy podívám znovu a před posledními 20 minutami to prostě vypnu...

Tak tohle byl absolutně archetypálně film. Kdyby měl bejt na wikipedii tenhle film popsanej jednou výstižnou větou, bylo by to "Avatar: The Way of Water je film". Vzhledem k tomu, že jsem jedničku viděl až po dlouhý době na notebooku, můžu o Avatarovi dvojce říct, že to byl nejvíc film, co jsem kdy v kině viděl. Dokonce to stejně jako jednička má strukturu příběhu podle Hero's Journey, ale fakt výrazně. Že se kvůli Avatarovi lidi sebevraždili, protože nemohli doopravdy zažít Pandoru??? Vždyť "zažíváme Pandoru" denně. Avatar je jako den, kdy se ráno probudíte s druhym budíkem... v práci, na kterou jste zvyklí, vás čeká přesně tolik práce, kolik si myslíte... večer si dáte vlažný, pivo, který by mohlo bejt o trochu studenější a koukáte na fotbalovej zápas, co skončí 1:1.

Převážně feel-good fanfiction. Ve většině scén spíš podrývá drama Spider-Manů s Garfieldem a Maguirem, kromě pár výjimek, kde navazuje elegantně. Má to nepříliš originální rozpadavý celek protkaný líbivými momenty... Někdo to dokáže nevnímat, ale mně to vadí. A ve finále ani ten rozpadavý celek nemá pořádné "koule". Nejspíš proto, aby nebyly příliš narušeny osudy hlavních postav - ty se ještě budou hodit v dalších dílech seriálů z MCU. Takže zásadní změny? Jedině vratné... případně možno odkrouhnout nějakou tu vedlejší postavu. Nejmíň mě obtěžoval asi Andrew Garfield, ale na to, aby to byl nějaký zázrak, neměl dost pevnou platformu (a stejně vlastně stavěl na uplně jiném filmu z universa, ze kterého byl přetažený).

Jsem z toho extrémně nešťastnej. Dost to na mě (a to už od první řady) působí, jako by tvůrce zaujala premisa Zaklínače, ale vlastně je vůbec nebavil obsah knížek. Samoúčelné "subverting expectations" pro čtenáře předlohy... Pak Scénaristi místy nezvládají nebo nechtějí věci naznačovat, tak je říkají naplno (abych k tomu vymyslel příklad, tak něco ve stylu "jsem smutný... už dobrý, už nejsem smutný" - v podstatě jde o základy psaní, nedodržení pravidla "show, don't tell"). Přijde mi to tak nějak povrchní, jako by vzali knížky a vůbec je nepochopili - potlačili hlubší myšlenky a nahradili je povrchností. Je tu přehnané dramatizování: řekli si "hmm, v knihách v téhle části neteče krev, to by se divákům nelíbilo." Zaklínač byl napsaný jako fantastické drama, ale oni prakticky změnili cílovou skupinu na fandy... superhrdinských filmů? Dávalo by to asi vzhledem k době smysl. Takže už to má blíž ke klišé protkanýmu power fantasy než k fantasy dramatu zaměřenému na osobní vývoj postav (navrch pro daný svět relativně nedůležitých)... Vůbec nic mi to neříká a navíc se u toho hrozně šklebím a cítím se trapně za postavy, když mluví. A upozorňuju, že nejde o to, že bych byl nějaký zaslepený nadšenec do předlohy, jen mám srovnání, že v ní byl lepší děj, lepší dialogy atp. a že bylo zbytečný se toho zbavit. Já se jinak dokážu odprostit od minulosti a jsem naprosto otevřenej novýmu pojetí. Já asi hodně na filmy koukám přes scénář a přes to, jakým způsobem je vystavěn příběh. Ale tohle se prostě táhne na současné vlně prasení úspěšných sérií - podobným způsobem jako Piráti z Karibiku, post-Lucasovský Star Wars, pomalu i James Bond. Z mého pohledu jde o milnou představu o tom, co činilo sérii oblíbenou, zatímco se tlačí na nedůležité vedlejší kraviny. Kraviny, které s pevnější základnou opravdu mohou působit "cool", jenže tady mi to vyznívá jen urputně a trapně. A ono to bohužel k úspěchu mnohdy může stačit, díky nostalgii fanoušků. Takže Zaklínač bere pár vybraných specifičností Sapkowského světa a noří je do západních klišé + Spoiler: co politické agendy se týče, nepříjemně mě překvapilo pojetí Eskela, doposud byl pojímán jako šeredný a děsivě zjizvený zaklínač, který má ale ve skutečnosti srdce ze zlata. To pěkně ukazovalo, jak člověk nemá dát na zevnějšek. Tady ale zrovna z něj z nějakého důvodu (asi právě kvůli tomu povrchnímu - té ošklivé jizvě přes půl obličeje) udělali slizkého emo mladíka (nebo prostě nevyspělého muže) a de facto záporáka druhého dílu. Vzhledem k té snaze obsazením postavit lidské rasy na jednu úroveň a ukázat ženy schopné všeho, čeho jsou schopní muži (viz Yennefer ohánějící se dvěma meči v první sérii)... přijde mi to pokrytecké... a navrch zase - původní myšlenka mi přišla silnější a neobvyklejší. A je to tu víckrát - seriál naznačuje, že pokud nejsou čarodějky krásné, nestojí za nic. Takže se tu plní kvóty - feminismus, nesmyslně obsazení příslušníci různých ras... všichni jsou stejně hodnotní, kromě ošklivých lidí :D

Je to moc hezký a cool, ale je to hloupý. Konkrétně... věci v příběhu nevyplývají přirozeně, ale působí to, jako by se scénárista snažil dobrat k předem sepsaným bodům. Postavy se pak k těmto bodům dostávají nelogicky. Třeba Blood gang, tým, který měl údajně podstoupit nějaký spešl výcvik, je banda sebedestruktivních tupounů. Ti působí, jako vyloženě extrémní tupouni, ale zbytek je na tom jen o něco líp. Co mě baví, jsou ty postavičky, kostýmy/masky a Perlman. Celkově si ten film vždycky spíš pamatuju jako celkem fajn... ale pak si ho znova pustím a pochopím to nevysoký hodnocení, co jsem tomu dal. Já jsem prostě háklivej na mizernej scénář u jinak sebelepšího filmu.

Nezajímavý příběh. Mizerné tempo. Žádné emoce, rozhodně ne dlouhotrvající. Vykrádání lepších filmů, na které se snaží trilogie navázat. Pokusy o navodění nostalgie jsou zbytečné, ony starší lepší filmy stále existují a můžu se na ně podívat znova... díky téhle věci vlastně rád, tak možná je to přeci jen k něčemu dobré. Ale jinak je tenhle film pro mě naprostá ztráta času. Osmička a devítka se jen dětinsky pošťuchují ve vzájemně se popírajících pohledech na mytologii světa Star Wars. Film tak na mě něčím působí tak nějak neprofesionáně. Jestli se Star Wars, jak říkal Lucas, "rýmuje", pak nová trilogie je nějakým puberťákem připsaná "láska, páska" na konci velmi kvalitní poezie.

Já zvládám starýho Blade Runnera, a kdyby ne, mám internet a najdu si rozbor, díky pěkně. Co nezvládám jsou filmy, který i když jsou postavený na zajímavý premise, jsou doslovný tak, aby je pochopil každej lenoch, a pak nechutně zapáchaj papírem. Oproti starýmu Blade Runnerovi (novýmu starýmu ovšem - pro mě už teď existuje jedině Final Cut z roku 2007) je tenhle zbytečně ukecanej - "show don't tell" je nahrazeno "show and explain". V současnosti se podobným způsobem mrví ledacos.