Rimsy

Dva mladí lidé pátrají po minulosti svých otců, která nadále ovlivňuje jejich přítomnost. Tajemná atmosféra a líbivá vizuální stránka však nedokážou zachránit nedostatky scénáře, který na omezené ploše nakousává mnohem více témat, než kolik jich dokáže uspokojivě zpracovat. Více zde.

„Za umění můžeme považovat i metakomentář k tomu, co považujeme za umění,“ říká Spider-Woman Gwen Stacy při bitce v newyorském Guggenheimově muzeu. Podobně jízlivými a kulometně servírovanými komentáři se snímek jen hemží, což znamená hned několik věcí. Jednak jej není možné naplno stíhat, a to ani pro dospělého diváka, natož pro toho dětského. Frenetičnost zde nabývá nového významu, a to navíc na velké části dvou a půl hodinové stopáže, kvůli čemuž je výsledný dojem trochu úmorný. Zároveň se ale také bezesporu jedná o velmi chytrý film, který si je mnohem lépe než veškerá tvorba MCU vědom svých komiksových základů a hrdě se k nim hlásí. Pomrknutí na fanoušky prostřednictvím easter eggů či rovnou ukázání konkrétních sešitů Spider-Manových dobrodružství se objevuje každou chvíli a snad i díky tomu se tenhle multivesmírový bordel daří jakžtakž ukočírovat. Tempo však přesto leckdy hapruje a vyprávění se občas boří pod vlastní vahou. Ústřední dobrák Miles rozhodně nechce být Amorales, a tak se vzpouzí utilitaristickým proklamacím Miguela, Spider-Mana 2099. Stejně jako se ve filmu mnohé děje, tak by šlo i o mnohém psát, důležité však je pouze to, že v jádru se jedná o poctivě zpracovaný příběh o dospívání, v němž si Miles i Gwen musejí vybojovat své pubertální bitvy. Škoda jen velmi neuspokojivého konce, který namísto monumentální závěrečné třetiny příběhu nabídne pouze cliffhanger. Ale když se s tím smíříte, dostanete jednu z nejnápaditějších komiksovek za dlouhou dobu.

Jak je pro Sheridanovu tvorbu typické, i Boxer se vyjadřuje k ožehavým společenským otázkám. Jeho hlavním hrdinou je Danny Flynn, bývalý člen Prozatímní irské republikánské armády, který se po čtrnácti letech strávených ve vězení vrací domů do Belfastu. V něm je situace ke konci 90. let už o něco klidnější než v předchozích dekádách, zahořklost členů IRA, kteří jsou nuceni sklonit zbraně, však přetrvává. Přestože nikdo ve filmu nechodí do kostela ani jinak nepraktikuje náboženské rituály, spor mezi irskými katolíky a britskými protestanty je prodchnut hlubokou vzájemnou nenávistí. Více zde.

Polské melodrama Slon stojí na silných a především důležitých tématech, které debutující režisér Kamil Krawczycki dokázal uspokojivě zpracovat. Zároveň se ale až příliš spolehl na žánrové vzorce, kvůli nimž se nejedná o příběh, jenž by neangažovaného diváka dokázal zvednout ze židle. Více zde.

Od béčkového noiru k áčkovému mindfucku. Robert Rodriguez tentokrát sice cílí na dospělé publikum, ovšem jenom takové, které je ochotné si přepálenou zábavu nekazit logikou a nepotřebuje brát příběh příliš vážně. Právě takoví diváci se budou u sympaticky připitomělé novinky rozhodně bavit. Více zde.

Bratr a sestra je stejně rozháraný a ambivalentní film jako jeho protagonisté, což je konceptuálně zajímavé, ale divácky poněkud neuspokojující. Více zde.

Lze se vymanit z matčina vlivu a odpustit si domnělá pochybení? Joaquin Phoenix jako zkrachovalý Beau se o to ani nepokouší, přesto je během tříhodinové odysey vystaven větší dávce sebepoznání, než by sám chtěl. A je rozhodně zábava to sledovat, přestože celek rozhodně není jednoduchým soustem. Více zde.

Sociální komedie nebo retro revenge akčňák? Vlastně cokoli chcete. Svižně sestříhané a sympaticky odlehčené vyprávění trpí nelogičnostmi a balancuje na hranici dobrého vkusu, většinou se však udrží na té správné straně. A zvládne u toho velmi dobře bavit. Více zde.

Je to hezký, ale…? Ne, to by bylo zbytečně přísné. Nové uchopení Dumasovy klasiky se od literární předlohy i nejslavnější adaptace ze 70. let v leckterých podzápletkách odchyluje, příběhová kostra však zůstává stejná – a je jasné, že leckteré mladší ročníky si už s rošťáckým Michaelem Yorkem nevystačí, takže nové zpracování populárního dobrodružství dává smysl. Francouzská produkce si moderně zakládá na naturalističtějším pojetí nežli starší, romantizované verze, a tak se d´Artagnan pořádně vyválí ve špíně a blátě. Hlavním tahákem jsou pečlivě komponované bojové scény, často snímané bournovsky pohyblivou kamerou na jeden záběr. Především v první polovině filmu se jedná o velké lákadlo, později mají přednost politické hrátky. Noví mušketýři mě tedy ze sedačky nezvedli a neřekl bych, že se jedná o nečekaně inspirativní či jakkoli fascinující modernizaci, zároveň však bez problémů dokážou jakožto oddychové, historické dobrodružství na dvě hodiny příjemně zabavit.

Je Springsteenova hitovka Born in the U.S.A. motivační vypalovačkou, nebo sžíravou kritikou? Nejspíš od obojího trochu a stejné ambice by možná chtěla mít i tahle sportovní biografie, pod níž jsou podepsáni hlavně Ben Affleck a Matt Damon. Fetišistické nadužívání osmdesátkových propriet a vzájemné popichování korporátních kancelářských krys však má odlehčit a snad i trochu zakrýt fakt, že v jádru vyprávění jde hlavně o reklamu na Nike. Reklama je to však stylová, a to především pro milovníky basketbalu a Michaela Jordana. Affleck se jako režisér nepokouší o bleskově sestříhané dialogy ve stylu Adama McKaye či podobné formální kudrlinky, naopak nechává vyniknout herectví Matta Damona, ve své obyčejnosti tak sympatické. S pomocí hlavně Violy Davis a Chrise Messiny rozehrává upovídané drama, z něhož je patrné, že se autor scénáře Alex Convery učil hlavně od Aarona Sorkina. Takže pokud k aspoň jednomu ze zmíněných jmen (tedy Damon, Sorkin, Jordan) chováte sympatie, nejspíš vás tahle nepřekvapivá, i když zdatně zpracovaná konverzačka zaujme; a i v opačném případě ji přečkáte bez úhony, ale z hlavy se vykouří velmi rychle.