Poslední recenze (502)
Stvořitel (2023)
Nadšené reakce ze zámoří je nutné přisoudit erupcím na Slunci, jelikož Gareth Edwards rozhodně jedno z nejlepších sci-fi všech dob nenatočil. Stvořitel je nakonec v řadě problémů podobný Edwardsově předchozímu Rogue One – rovněž obsahuje ambici prezentovat vrstevnatý svět, jehož trable se nakonec vyřeší v uspěchaném, akčně bombastickém a srdceryvném finále. Nefungovalo to u prvního hvězdněválečného spin-offu a nefunguje to ani nyní. Stvořitel je však navíc velmi otravný svými neskrývanými ambicemi. Ve druhé polovině ždíme emoce na plné obrátky a snaží se o transhumanisticky laděné poselství, že umělá inteligence není nepřítel, ale kámoš. Během toho navíc načrtne spoustu témat, po slibném úvodu je však postupně čím dál tím jasnější, že Edwards a jeho tým prostě nejsou schopni vybudovat přesvědčivý svět či aspoň nápaditě přispět k ohraným otázkám o hranicích lidskosti a umělosti strojů. Ale aspoň je tam opravdu hodně výbuchů.
Golda - Železná lady Izraele (2023)
Hlavním tahákem tohoto ne-životopisu je jistě suverénní výkon Helen Mirren a jejího maskérského týmu, výsledek však překvapivě soustředěně a poutavě nabízí i trochu jiný (a zábavnější) zážitek, než by člověk od biopicu o političce čekal. Více zde.
Sezení v barech s dortem (2023)
Amazon si nechal natočit netflixovskou spotřebku a vy se do světa pohledných laskomin, mileniálského pozlátka a povrchních emocí klidně můžete vypravit také. Nic víc od něj však raději neočekávejte. Více zde.
Poslední deníček (10)
Tak zase za rok
A máme to za sebou. Ceny jsou rozdány, projekční sály potemněly a moje třetí Vary v pisatelském zápřahu jsou minulostí.
V docela našlapané Hlavní soutěži kralovali Barbaři, což je tedy dost kontroverzní výběr, ale osobně s tím nemám problém. Pro spoustu lidí se jednalo o nestravitelný kousek, ovšem (stejně jako loni v případě Křižáčka) porota zjevně ocenila originalitu i společenský přesah. Barbaři jsou bezesporu zajímavým dílem, a i když osobně bych hlavní cenu přál drtivějšímu Domestikovi, rozhodně mě inspirovali k řadě myšlenek. Takže proč ne.
Celkem jsem tu viděl a okomentoval 24 filmy, ale přiznám se, že v předchozích dvou letech mě vnitřně zasáhlo víc kousků. Tísňové volání je skvělé a nezapomenutelné, BlacKkKlansman představuje šikovný kompromis mezi povedeným řemeslem a přesahujícími myšlenkami, tuzemský Domestik vyděsil i fascinoval a dlouho očekávaný Muž, který zabil Dona Quijota mě nejen nezklamal, ale dodal i několik velmi silných momentů. Viděl jsem i pár pořádných bizárků (Naneživo, Tina a Vore) a konečně se dostal ke klasice Akumulátor 1. Přesto nemám pocit, že by můj vnitřní filmový pohár přetékal zážitky.
Možná je to profesní deformace a rostoucí cynismus, ale spousta šablonovitých děl už mě prostě tolik nadchnout nedokáže. Během festivalového maratonu si člověk vzorců, k nimž se scénáře tak často uchylují, začne všímat více než kdy jindy a je to opravdu protivné. O to víc pak oceňuju, když někdo dokáže přijít s neotřelým nápadem a dotáhnout ho do formy, která (klidně i přes drobné nedostatky) dokáže překvapit. Proto sláva originalitě a pokroku! A třeba budu za rok spokojenější...